iN

Opravdu kvalitní čas strávený s mými oblíbenými severskými tvůrci. Zpracování první povídky bezkonkurenční, sice jsem na začátku myslel, že si ze mě někdo dělá srandu, ale nakonec se z toho vyklubala nejhláškovatější povídka všech dob :-) Koen! There's ham! Další povídka s retardovaným fotografem mě občas svými vizuály připomínala počítačové hry (pohled zeshora, textové dialogy, pohled na rovnou silnici s jedoucím autem), třetí povídka byla malým výletem do dětsví, čtvrtá zase výsměchem fenoménu UFO. No a v páté povídce se Jeffovi nějak nedaří okouzlit rodinu své přítelkyně - a že se snaží vařením, stavěním debilní plošiny nad potokem, no ale pěkně si je vychutná poslední scénou :-D

Oproti snímku "Na konci světa", kde byl sex důležitým hybatelem děje, je tento bohužel velice plytký a pohlavní styk zde samoúčelný. Nevíme, proč si hlavní hrdinka chce ubližovat, nevíme proč se dala dohromady s prvákem, nevíme nic - a nic se během celého filmu nedozvíme. Kino Drahomíra jsme opustili před koncem filmu, už nám jel bus.

Odvážné téma perfektně zpracované! Temná a studená krajina severního Yorkshiru se zelenými pastvinami a nízkými zídkami je pro mě srdcovkou, ve které mi byla servírovaná netradiční romance. Přerod netečného hulvátského synka-ožraly v člověka pomalu poznávajícího lásku bližních (a pro bližní), mě nezanechal netečným. Některé erotické scény jsou docela explicitní, ale proč ne. Proč by měl člověk odvracet tvář, když se na plátně svléká chlap místo ženské? Prostě romance jako romance, ne?

Bohužel je nešťastné, že režisér při natáčení tohoto dokumentu zemřel... ale zase by se to nemělo používat jako reklamní poutač pro upoutání zájmu diváků. Jeho střihačka se sice činila, ale poskládala film do pro mě ne moc pochopitelných celků s nesrozumitelnými občasnými popisky. Vadilo mi, že nevím, kde se zrovna nacházím. Vadilo mi, že nevím, proč ti černoši do toho jednoho na zemi kopou. Vadilo mi, že v tom kinosále B je zase takový horko!

Viděno na MFFKV v Národním domě, pěkně v deset večer :-) I přes ostatní komentáře je tento film pro mě zatím thrillerem roku, protože styl, jaký je natočený, se mi hodně dostal pod kůži. Princip kolektivní viny se mi už líbil na filmu Eden Lake, tady je to sice "jenom" pár, ale to pranic neubírá na intenzitě jejich počínání. To, že ve filmu chybí explicitní scény násilí beru spíš jako plus, protože lidská fantazie dokáže vymyslet mnohem horší věci, když člověk jen vidí zavřené dveře a za nimi slyší křik a pláč. Hooodně silný zážitek, vůbec se nám nechtělo do stanu :-)

Pro mě velké překvapení letošních Varů! Romantických komedií z New Yorku už bylo nepočítaně, ale toto je jediná s autisty v hlavních rolích. Brandon Polansky v roli Davida zřejmě hraje sebe, protože jeho výkon je tak uvěřitelný, že mu nakonec věříte, že neumí (doslova) do pěti počítat a že všechny ty vtipy, co vypráví, jsou pro něj pouze prázdné fráze, že jim nerozumí. Naproti tomu Sarah málokdy ztratí svůj pozitivní vyzubený pohled na svět, takže celý film je velice osvěžující. Navíc pro ně muselo být největší odměnou "standing ovation" v thermalském Velkém sále, to bylo silné i pro mě.

Neskutečně realistické vykreslení lidské práce a lopotění se za svým snem. Film se neskutečně táhne - než Kabwita najde strom, než ho poseká, sestaví milíř, udělá dřevěné uhlí, než ho někam doveze - ale zde platí zlaté pravidlo, že účel světí prostředky. Společně s hlavním hrdinou prožíváme nesmírně těžkou cestu, kterou musí projít, jen aby ve městě prodal pár pytlů s uhlím - a pak s ním i naprosté zklamání nad výsledkem své těžké práce. Opravdu hezky natočený film, který ve mně zůstane!

Mám pro indické filmy slabost, takže jsem Juzeho nemohl vynechat. Líbilo se mi vykreslení konstrastů mezi turistickými středisky ve státě Goa a otrokářským systémem, který se skrývá v jejich pozadí. Věřím ale, že vše je naznačeno celkem realisticky, což potvrdil i můj bratr, že v Indii není výjimkou vidět, jak dav na ulici mlátí člověka - pro nás v Evropě naprosto nepředstavitelné. Délka filmu byla pro mě tak akorát, zápletka sice zajímavá, ale jinak to pro mě byl průměrný festivalový film. Zato "Dabba" v jednom z minulých ročníků, to bylo jiné kafe!

Taková festivalová klasika, pro mě tedy ještě víc umocněná faktem, že do Venezuely se odstěhoval jeden známý, oženil se tam, má tam děti - a teď nemůžou zpátky. Film celkem naturalisticky zobrazuje každodenní nelítostnou realitu hlavního města státu, ve kterém se rozpadá vláda a zákony jsou spíš pro smích. Má naštěstí docela normální délku a tempo, takže nenudí - ale ani nenadchne. Navíc konec byl takový uspěchaný, utnutý, nevím co si o něm myslet.

Tento film se musí vstřebat. Během sledování mě jeho pomalost a unylost začala nudit natolik, že to vypadalo na dvě hvězdičky. Nicméně se vjem z něho postupně krystalizoval a další den už jsem začal chápat další a další souvislosti a jednání postav. Přesto ale se mi Hotel Rwanda líbil mnohem mnohem víc... Takže nakonec za tři.