Cimr

,,Román pro muže" má takový název, že by jeden čekal obsáhlý a důkladný ponor do mužské duše, ale čeho se mu ve skutečnosti dostane? Nenápadité a vulgární oslavy povrchnosti, jako z časopisu Maxim. Jeden brácha umírá na rakovinu - to je ta hloubka, rozumíte? - a druhý (Donutil, který hraje sám sebe) je takový prvoplánový šmejd, že to po druhé scéně přestane být zábavné, protože už jen ukazuje, co všechno ještě špatný a prohnilý člověk dělá. A aby se neřeklo, na konci uroní slzičku - i tyran má přece srdíčko. A to je tak všechno. Postavy se hodinu a půl nějak plácají se šampaňským po bazénech a hotelových pokojích a vedou takové podivné hovory (rádobyfilosofické?), které mě osobně fyzicky bolely - věty jako ,,Ségra, věříš vlastně v Boha?" byly opravdu jako rány pěstí do břicha. Jak už tu někdo psal, obrazovou stránku už se čeští filmaři naučili vcelku dobře, záběry Alp s výbornou Vřešťálovou hudbou jsou pěkné, ale co s tím, když postavy vlastně nic neznamenají, neřeší, jednají bez cíle, herci jen rozehrávají sto let staré stereotypy (arogantní politik, trouba, co není ani schopný nevěry, komická dvojice) a postavy vyšumí do prázdna (linka s Budařem a Čapkou - proč tam vůbec byla?). Nicméně bál jsem se, že tento film bude trapný, což - ruku na srdce - není. Je ,,jenom" zbytečný a nezajímavý. Těžko říct, jestli je to výhra.

Takhle vypadal punk v roce 1929. Scény se (hlavně v závěru) střídají tak rychle a vůbec celé dílo je tak zběsilé, nespoutané a sugestivní, že z něj i divák roku 2013 může mít závrať. Absolut masterpiece.

Horor má tu nevýhodu, že ze všech žánrů nejrychleji stárne. Pohled na dva šťastné milence nás vždy rozněžní a pořádný kopanec do zadku zaručeně rozesměje. Ale věci, co člověka děsí, se velmi rychle vyvíjejí. A tak se prostě stane, že když už jste viděli pět set teenagerovských vyvražďovaček a důkladně znáte všechna klišé, může vám i tak oceňované dílo jako Halloween přijít nudné - přestože to vlastně celé odstartovalo. A to se stalo mně. Asi jsem jakožto fanoušek hororů očekával příliš mnoho, nicméně nadšený nejsem. Uznávám, že atmosféra je výborná - psycho hudba, kamera, Myersova maska... S čím mám ale opravdu problém, je základní příběh, který nemá absolutně žádný vývoj ani pointu. Prostě byl takhle jednou jeden zabiják a ten chodil po světě a vraždil. S tím si tvůrci na celou dobu vystačí. Zhruba 60 minut filmu pak tvoří záběry, jak někdo pomalu jde temným barákem s výrazem ,,něco tu nehraje". Film nevynechá snad jediné klišé - teenageři umírají nejčastěji při souložení; když se pohybují temnými chodbami, tak si zásadně nerozsvítí (aby co nejmíň viděli na cestu?); když je něco pronásleduje, neutíkají do bezpečí, ale vždy po schodech nahoru, aby se zavřeli do papundeklové skříně - přestože vědí, že zabiják má obrovskou kudlu a jedinou ránou skříň prorazí. Na to, jaký je to kult, jsem byl vlastně až otrávený, jak hloupá místa se tu objeví. Halloween je sice film formálně výborný, ale obsahově dost fádní.

Film srovnatelný s tím nejlepším, co u nás bylo natočeno podle knih Bohumila Hrabala. Stejně jako Hrabal i Čechov představoval ve svém díle postavy, které působí nerealisticky, možná až na hranici trapnosti, ale nikdy neupadnou do směšnosti, protože jim nechybí výrazný lidský rozměr (za všechny příklady stačí říct jen - strýc Pepin). Absurdní atmosféra Nedokončené skladby je k sežrání. Tvůrci velmi dobře převedli na plátno čechovovský ,,smích skrz slzy". Skoro každá scéna má nějaký ironický dovětek, každá postava (a že se jich tu hemží!) projde určitým vývojem až k pointě, v níž se mísí smích s pláčem. Starý pán je během oslavy neustále buzen se slovy, že je trapné, že spí - a když se večer na moment probudí a začne blábolit, je mu řečeno ,,ať se radši prospí...". Šlechtična z rozmaru pošle sluhu pro svini, protože hráli karty o to, kdo se na ní projede kolem panství. Chudák s nemocnou ženou přijíždí pro doktora na panství, kde mu ve dveřích řeknou ,,aby aspoň vzal ty jahody a odnesl je pryč" - tak tam bloudí, bosý, aby nenašlapal, pomoci se nedočká a ještě se laskavě ptá, kam má odložit ty jahody. Další muž chce po hádce odjet z města, nasedne do kočáru a poručí zapřáhnout koně. A na konci jen vidíme, jak ve stojícím kočáru spí, nejspíš proto, že na koně už ve zchudlém panství nemají... To jsou jen čtyři náhodně vybrané příklady, ale podobnými hořko-sladkými příběhy je tento snímek doslova nacpán. Je velmi chytře vystavěn a až ho uvidím v lepší kvalitě (ne s příšerně protivným slovenským dabingem) a dojdou mi tak všechny jemné nuance, nejspíš mu dám plné hodnocení.

Film je jistou zásadní událostí (nebudu spoilerovat, ale až na ni ve filmu dojde, tak určitě pochopíte, kterou jsem myslel) rozdělen skoro přesně na dvě poloviny. A ta první výrazně převyšuje tu druhou. Zpočátku film vypadá velmi nadějně - je výborně vygradovaný a tajuplný stejně jako (Mattem Damonem skvěle ztvárněný) Tom Ripley. V příběhu jsou pořád takové divné podtóny, něco tam tak zvláštně nesedí a divák napjatě čeká... Pak ale přijde onen zlom a film ztrácí kouzlo - stává se trochu natahovaným konvenčním thrillerem. Přijde jeden konec, pak druhý, pak další a pak už mě to vlastně ani nezajímá. I kvůli plánovaným, leč nezrealizovaným dalším dílům nakonec slibný snímek vyšumí do prázdna.

Audiovizuálně velmi zajímavý a cool film. Ale to je pro mě tak asi všechno, co jsem si odnesl. Automobilových honiček a zamlklých akčních hrdinů jsme na plátně viděli stovky a příběh ničím nevybočuje z klišé gangsterských filmů. Je to pravda o trochu víc artovější než je zvykem, ale bohužel to znamená mimo jiné to, že celou první polovinu sledujeme z detailu obličej Goslinga, jak někam jede nebo někde stojí a na někoho kouká (geniální herecký výkon? to myslíte vážně?), abychom si v polovině druhé do sytosti užili rozdupaných obličejů, rozříznutých končetin a vidliček zabodaných do očí. Film si mě příliš nezískal; připadal mi takový samolibý, manýristický - jako by se čerstvý absolvent režie chlubil, co všechno umí natočit a opájel se tím, jak to na plátně hezky vypadá.

Koncentrovaný veškerý nevkus a kýč sedmdesátek, High School Musical roku 77. Je to totální hovadina, ale protože to je zasazeno do hodně bizarní doby, tak to má nechtěné kouzlo. Příběh o klukovi, co chodí na diskošku, protože je to to jediný v čem je fakt dobrej a do čeho dokáže dát srdíčko a žije svůj povrchní život až do doby, než mu nečekaná tragédie ukáže, že na světě jsou i důležitější hodnoty než disco, je sice nesmírně cool a zábavné dílo (rozhodně si pustím radši toto, než třeba Intoleranci, přestože jsem jí dal plné hodnocení), ale je to prostě taková blbost, že ji nemůžu ohodnotit lépe. Mimochodem - pokud budete stejně jako já natěšeni na druhou Pomádu, budete hodně překvapeni. Dočkáme se takových krás jako je Travolta ve slipech, hromadné znásilnění jedné dívky nebo záplava vulgárních mouder ve stylu ,,Když kluk dlouho neš*ká, tak ho bolej kulky." Spíš než Pomáda je to předchůdce Prciček. Tak bacha na to.

Larse von Triera asi už omrzelo ničit lidi po jednom, tak to ve svém nejnovějším díle vzal všechno naráz. Melancholie je asi ten nejkrásnější film o konci světa, jaký byl natočen. Emmerich a jemu podobní tam vždycky šoupnou proslov amerického prezidenta a celá dusná atmosféra je najednou v háji. A právě na dusnou atmosféru sází von Trier nejvíc a daří se mu to. Je to opět tak, jak jsme u tohoto šíleného tvůrce zvyklí: Podivně groteskní, vykloubené, výtvarně geniální, klaustrofobické, svírající, hypnotické, originální a v neposlední řadě velmi děsivé... A to i bez upírů a vlkodlaků. Stačí jen to vědomí, že je tu něco, co nedokážeme ovlivnit, něco nepoznaného, něco, co nás přesahuje a co nás s největší pravděpodobností zničí. Typický von Trier. Skoro se na to nedá koukat - ale proč? Protože je to tak sakra dobře natočené.

Takový milý malý snímek ze života. Má krásnou kameru a Nicholson je fajn. Problém je však v tom, že když jsem ho dokoukal, moje první věta zněla: ,,A co jako?" Jack Nicholson hraje veskrze nesympatickou postavu, s níž je složité soucítit - arogatního násilníka, co se potácí životem, dělá práci, co ho nebaví a chodí s holkou, co nemiluje, tak se nakonec na všechno vykašle. A to je asi tak všechno, jen roztažené do 90 minut a obohacené o různé samoúčelně působící postavičky (dívka, co nenávidí špínu). Deštivé odpoledne vám tento film nezkazí, ale není to snímek, co musíte vidět, než umřete..

Oceňuji odvahu člověka, jenž 40 let točil nějakým stylem, úplně své zaběhnuté stereotypy změnit. V tomto filmu skutečně nic nepoukazuje na to, že by šlo o Allenův snímek. Není tu ani jedna ironická hláška, ani jeden intelektuál a dokonce ani nehraje jazz, nýbrž Glass. Jenže otázkou je, jestli by se právě v tomto případě švec neměl držet svého kopyta. Film je obrazově a zvukově na slušné úrovni, ale pořád si člověk říká - ,,na to, že to dělal Allen, tak to má moc hezký obraz a zvuk" a nikoli ,,ten film má moc hezký obraz a zvuk". Ač mám pro Woodyho velkou slabost, musím přiznat, že tento film inspirovaný antickými dramaty nic nevytahuje z šedého průměru. V dnešní době už jsme podobné příběhy viděli několikrát a nutno říct, že byly dotaženy mnohem dál (třeba Reservoir Dogs nebo, když už tu máme toho Farrella - V Bruggách). U Match Pointu ta Woodyho proměna ze směšného panáčka na seriózního tvůrce thrillerů zafungovala, ale zde tak nějak chybí něco, proč by si to divák měl zapamatovat a pustit si to znovu. Možná jsem konzervativní, ale už se těším na další komedii z Manhattanu.