Cimr

Podle množství cen, které Vše o mé matce dostalo, i podle zdejších komentářů, jsem čekal něco, co mě fakt posadí na zadek, což se bohužel úplně nestalo. Přesto patří Almodóvarovi veliký obdiv za to, že v jeho filmu řeší muž převlečený za ženskou své rodinné problémy a přitom to vůbec nepůsobí směšně.

Nemyslel jsem si, že dám nějakému filmu absolutní hodnocení jenom kvůli tomu, jak je to nakreslené, ale už to tak bude. Trio z Belleville má tak úchvatnou animaci, že jsem to v žádném jiném filmu neviděl. Prostě to na mě zafungovalo. Vtipný roztomilý příběh, famózní výtvarná stránka, skvělá hudba, nenucený sentiment, pěkný konec. Chuťovka, kterou si dám určitě ještě jednou. A pak znovu a znovu..

Klasický muzikál. Krásně barevný, veselý, od první scény roztančený. Film, kterým se nic nezkazí a který se dá pouštět libovolnému publiku a vždy sklidí pozitivní ohlas. Už jen ta scéna, kdy Don zpívá a tančí v dešti - u toho se prostě musíte nablble usmívat, i když nechcete. Nebo když Cosmo (můj oblíbenec) zpívá Make Them Laugh.. To je snad jeden z nejlepších muzikálových výstupů vůbec, zcela na hranici lidských možností! Pokud vám tedy nevadí jednoduché odpočinkové filmy a nepotřebujete u filmu nutně takové přebytečnosti jako je děj, přihoďte hvězdičku.

Nemůžu si pomoct, ale mně se to moc nelíbilo. Není to kvůli homosexuální lince příběhu, ba naopak. Scény, kdy je vidět Liška jak trpí, jak ho ničí vášeň, kterou nemůže ventilovat, jsou na tomhle filmu zdaleka nejlepší a pozornost měla být obrácena především na ně. Kromě téhle "lolitovské" zápletky mi všechno přišlo tak nějak nad plán. Hodně se tam pláče, objímá, pořád někdo něco řeší.. Zpočátku zajímavé, po dvou hodinách otravné. Navíc mám pocit, že spousta postav tam nejednala vůbec racionálně. Liška jako plachý Učitel "znásilní" spícího Chlapce? Chlapcova matka mu to odpustí a žijí spolu v jednom domě? Chlapec po několika týdnech putování přichází domů a učiteli po jedné matčině rozmluvě také odpouští? Možná je to tím, že jsem nedávno viděl Karamazovi, a když jsem spatřil jaké možnosti český film má, začal jsem se na něj dívat přísněji, ale Venkovský učitel mi přišel jako klasický film dělaný na efekt. Nechat své postavy dvě hodiny brečet nad zpackanými životy automaticky nedělá smutný film. Co dále nesnáším je to, jak hodně lidí říká "je to příběh jako ze života, měl jsem pocit, že jsem na té tancovačce opravdu byl!". No, ne asi. Vezmu kameru a jdu s ní na tancovačku. Proč by to nemělo být jako ze života? Nebo syn hraje počítačové hry. Hm. Jako ze života. Vždyť všichni mladí dneska hrají počítačové hry! Velice objevné...

Když si chci pustit něco starosvětsky milého a chytrého, něco co neurazí a u čeho si člověk příjemně odpočine, sáhnu po Sherlockovi. Mladý muž v tomto příběhu je sice brutálně zavražden, ale oku diváka není ukázána ani kapka krve, což je příjemná změna oproti současné kinematografii, kdy chtějí tvůrci ukázat pořád víc a víc.. Příběh je tentokrát vážně slabý, ale to nevadí. Jak Jeremy Brett sám řekl, příběhy s Sherlockem Holmesem jsou hlavně příběhy o velkém přátelství. A právě vztah Holmese a Watsona se v tomhle dílu dost řeší, takže i bez větší zápletky je docela fajn. Nový Watson není až takový problém, protože vypadá hodně podobně jako Watson starý. Hardwicke je navíc v této roli možná ještě trochu lepší.

Tatiho filmy jsou tak lidské a hezké, že jsou pro mě skoro nekoukatelné. Ne, to jsem trochu přehnal. Pravdou je, že Tati točil filmy, ve kterých čas plyne pomalu, nic moc se neděje, žádné velké příběhy ani pointy, vyzvihuje pohodu, klid... A s tím já jako představitel mladé akční generace úplně až tak moc nesouhlasím. Ve filmech mám rád velké příběhy, velké emoce, věci, co v normálním životě nemůžu zažít. A když už se dívám na komedii, chci se aspoň smát, což se mi u tohoto filmu moc nedařilo, narozdíl od Poštovského panáčka nebo Prázdnin pana Hulota. Film rozhodně není špatný, mnoho scén mě zaujalo (například ta fontána jako vrchol snobismu, protože se pouští jen když přijdou důležití hosté), ale dvě hodiny na to koukat nemusím.

Během filmu jsem si říkal - je možné, aby někdo vůbec natočil něco působivějšího? Výtvarná stránka je dokonalá. I příběhová je dost dobrá, motiv zrádné femme fatale je sice ohraný už od dob filmu noir, ale přesto jsem ho nečekal a docela mi vyrazil dech. Nebudu to protahovat, Evropa je maximálně působivý portrét snad nejpodivnějšího a nejzvrácenějšího z kontinentů. A já si pěti hvězdičkami už dlouho nebyl tak jistý.

Nechtěl bych být v kůži lidí, co budou letos rozhodovat o Českých lvech. Konkrétně mám na mysli kategorii mužský herecký výkon. Karamazovci hrají jeden lépe než druhý. Ďábel Trojan, blázen Holub, přesný Chmela, cholerický Novotný i přemýšlivý Myšička.. Dal bych jim všem jednoho velkého Lva, protože tak chutný herecký koláč jsem už dlouho nežral (a to myslím i v celosvětovém měřítku). Několik rovin, silné emoce, úchvatné dialogy, důmyslně postavený scénář (herci si povídají a do hovoru se jim vplétají repliky ze hry; hra a skutečnost se prolínaji a do toho všeho řvou obří stroje a po stropě jezdí háky). To všechno dělá z Karamazovů učiněné hody pro přemýšlivého diváka, což divák v českých luzích a hájích snad už ani nehledá. Nedivil bych se, kdyby po uvedení v televizi zdejší hodnocení kleslo třeba o pět procent, protože film pro běžného diváka to fakt není. Já osobně mám film umocněn i tím, že jsem viděl představení Bratři Karamazovi v divadle a vím, že tenhle Zelenkův film není až taková mystifikace, jak je u něj běžné.. Bomba, na české poměry superbomba.

Být to normální hraný film, asi bych tomu dal odpad! Vážně, tolik klišé a patosu v jednom filmu jsem už dlouho neviděl. Už ten základní nápad - dva válčící rody, král jednoho umírá, pověří syna, ale tomu plány překazí láska.. No znáte to. Strings z podprůměru vytahuje jeden jediný, o to však geniálnější nápad, postavit celý příběh na šňůrkách, kterými jsou loutky ovládány. S tím souvisí i spousta pěkných scén. Přesto si myslím, že se měli tvůrci pustit spíš do komedie. Tohle je vyloženě promarněná příležitost.

Lepší než lecjaké rané grotesky s Chaplinem nebo Laurelem a Hardym. Ačkoliv k tomu příběh přímo vybízel, nesvedlo to tvůrce k laciným ranám do hlavy, kopancům do zadku a podobně.