Qasa

Pouze 1. série.

Doporučuji nenechat se odradit první půlhodinou.

Zklamala mě pouze třetí řada, která šla svou telenovelitou kvalitou dolů.

Film jsem viděl hned po přečtení knížky, takže jsem byl rozladěn jeho samozřejmě nutným zestručněním a předěláním příběhu. Jinak bych dal filmu asi i vyšší hodnocení.

S poselstvím filmu souhlasím a záběry jsou krásné, ale nemám rád agitky. Rozumím jejich smyslu v americké kultuře, ale v Evropě (obzvláště poststalinistické) mají často odpuzující účinek a mohou být spíše k neprospěchu věci. Dávám raději přednost vyváženějším dokumentům.

Nemám rád frajírky a opravdu nechápu, co je hrdinského na tom nechat do sebe mlátit a zvedat se pro další rány, přecpat se padesáti vejci nebo utéct z vězení chvíli před propuštěním. Infantilní mi přišli i spoluvězni, pro které byly tyto pubertální kousky hrdinské. Kéž by Luke využil svou erergii rozuměji. Ale pak mě napadlo, že v tom je právě zakopaný pes. Vzpomněl jsem si na Lukův rozhovor s matkou: "Já to zkusil. Tedy jako ... žít pořád svobodně a rovně jako ty, ale ... nevím, já prostě nedokážu najít svou parketu." Luke totiž neví, co si počít. Snažil se být uctýhodný a myslel na svatbu s holkou z Kentucky, ale ta mu utekla s chlapem s kabrioletem. A tak po návratu z armády chlastá a usekává hlavy parkometrů a je vlastně rád, že se dostal do vězení. Po svém otci, kterého nikdy nepoznal a matce, která umírá, zdědil obrovský pud po originalitě a svobodě, ale neví co si s ní počít. Utíká jen pro to zděděné puzení, ale jak se posléze svěřuje svým zklamaným spoluvězňům, na svobodě je nešťastný a bonvivánská fotka s dvěma dívkami je podvrh. A tak není divu, že v průběhu svého třetího útěku rezignuje, pokouší se v kostele ještě naposledy najít chybějícího otce a nechá se zastřelit, neboť pro něj není místa vevnitř ani venku. Když jsem si uvědomil, že v Lukovi netřeba hladat frajera a hrdinu, ale vnitřně zoufalého člověka s ironickým úsměvem na tváři, keterý se bezhlavě marně snaží "najít svou parketu", začal mi být on i celý film daleko sympatičtější.

Nedokoukáno. Přeumělkované. Možná v jiné náladě a při lepší znalosti Maupassantova díla.

Nebýt toho zkaňhaného konce tak je to za pět hvězd a jeden z nejlepších Bondů.

Columba mám rád, ale jsem sběratel vín a sbírka nesmyslů v tomhle filmu mě znechutila.

Skvělá úvodní a závěrečná píseň "Jaan Pehechaan Ho" od Mahammeda Rafiho a i jinak velice povedený výběr hudby v celém filmu. .