Qasa

Přidal jsem k názvům jednotlivých povídek základní informace o norských politických stranách a o tom, jak dopadly v nejbližších volbách po vzniku filmu. Doporučuju si je přečíst před sledováním filmu, myslím, že to velmi zkvalitní zážitek z jeho sledování. ------- 1. Dressmann (Většina lidí se mění) - Pravice, Konzervativní strana (Hoyre, H.) - Je stranou pravého středu. Vznikla v osmdesátých letech 19. století jako představitelka zájmů podnikatelů. Prosazuje úlohu trhu a soukromého sektoru v ekonomice státu a bojuje za zajištění svobody rozhodování jednotlivce. Konzervativci umírněně podporují vstup Norska do EU. V komunálních volbách v roce 2003 Konzervativní strana dosáhla průměrného výsledku se ziskem 18,1 %. ------- 2. Heimat (Některým lidem chybí domov) - Strana středu (Senterpartiet, Sp) - Původně strana obhajující zájmy zemědělců a rybářů. Byla a je nejrozhodnějším odpůrcem vstupu do EU a tato základní orientace stále trvá. Varuje před přílišnou liberalizací trhu, prosazuje omezení investic v zahraničí a naopak jejich posílení do vzdělání, zdravotní péče a sociálních služeb. Má podporu zejména mezi obyvatelstvem mimo hlavní centra na západě a na severu země. Politicky ji lze zařadit k levému středu. V komunálních volbách Sp získala 7,9 % hlasů a potvrdila silnější postavení v regionech než na národní úrovni. -------- 3. Grenselos Kjaerlighet (Většina lidí chce rodinu) - Křesťanská lidová strana (Kristelig Folkeparti, KrF) - Strana politického středu, klade důraz zejména na tradiční duchovní hodnoty a morálku. Vystupuje mj. proti umělému přerušení těhotenství, proti zrovnoprávnění homosexuálů, proti uvolňování omezení prodeje alkoholických nápojů a požaduje návrat k tradičním křesťanským hodnotám. Zasazuje se o zvýšení rozvojové pomoci. Historicky sice podpořila ratifikaci dohody o Evropském hospodářském prostoru, stále však velkou většinou odmítá plné členství Norska v EU. V komunálních volbách v září 2003 získala pouhých 6,4 %. -------- 4. Den Lile Bedriften (Většina lidí potřebuje společnost) - Liberální strana (Venstre) - Program Venstre se i přes své silné ekologické akcenty v některých bodech podobá programu konzervativců (podpora nových malých a rodinných podniků, prodej části státních podílů v bankách). V řadě dalších je s ním však v naprostém rozporu (podpora sociálního státu, daňová politika, požadavek na zvýšení podpory veřejné dopravy, odpor proti EU). V komunálních volbách v roce 2003 získala 3,8 % hlasů. -------- 5. Redd Barna (Někteří lidé jsou slepí) - Pokroková strana (Fremskrittspartiet, FrP) - Je populisticko/nacionalistickou pravicovou stranou, založenou v r. 1973 odpůrci sociálního státu. V jejím čele stál 28 let charismatický Carl I. Hagen, mezi jehož přednosti patřila schopnost přizpůsobit svoji politickou strategii náladám obyvatelstva. Proto se po úspěchu v komunálních volbách v 1995, kdy se mu podařilo významně posílit postavení vlastní strany na základě zdůrazňování problematiky přistěhovalectví a zločinnosti, přeorientoval před parlamentními volbami 1997 na nejpalčivější problémy - péči o staré spoluobčany a zlepšení zdravotnictví. Před komunálními volbami 1999 vedla FrP kampaň proti přistěhovalcům (a její preference vzrostly přes 20 %, v roce 2000 se běžně pohybovaly mezi 15–25 %, podle průzkumů byla obvykle druhou nejsilnější stranou, ale jak v roce 2001, tak v roce 2002 se v některých průzkumech opakovaně objevila i na prvním místě). Nejsilnější pozice má FrP v hlavním městě a v místech s největší koncentrací přistěhovalců (ovšem ne mezi nimi). Je uváděna jako pravicová, skutečným základem taktiky i strategie je ale populismus, který vede ad hoc k silným sociálním akcentům. V komunálních volbách Pokroková strana získala 16,5 %. -------- 6.Pokemon Power (Většina lidí potřebuje lásku) - Červené volební spojenectví (Rod Valgallianse) 1.2% --------- 7. Passasjerene (Někteří lidé jsou ztraceni) - Socialistická levicová strana (Sosialistisk Venstreparti, SV) - Je jednou z hlavních stran v levém křídle politického spektra. Vznikla ze Socialistické lidové strany, která se počátkem 60. let odštěpila jako levé křídlo sociální demokracie. Na sjezdu v červnu 1995 se přijetím programu „zelených“ principů „přebarvila“ na rudo-zeleno. SV vystupuje proti Evropské unii. Strana již neprosazuje vystoupení Norska z NATO, ale např. při hlasování o rozšíření Aliance rozšíření jako jediní hlasovali proti začlenění ČR, PR a MR (rozšíření Aliance vázali na postoj Ruska). Strana vystupovala i proti vojenské akci v Afghánistánu či v Iráku. Na místní úrovni představitelé této strany často spolupracovali s Norskou dělnickou stranou. Předsedkyní SV je zejména mezi ženami populární Kristin Halvorsenová. V komunálních volbách SV získala 12,3 % hlasů, což bylo určitým zklamáním. --------- 8. De beste gar forst (Většina lidí je lhostejná) - Norská dělnická strana (Det norske Arbeiderparti, Ap) - Založená v roce 1887, je stranou klasického sociálně demokratického typu. Je tradičně nejsilnější a od války sestavovala nejčastěji vládu (v letech 1945 1961 nepřetržitě). Je velmi úzce propojena s celostátní odborovou centrálou LO (značně levicového zaměření). Obhajuje účast Norska v Evropském hospodářském prostoru. V otázce členství Norska v EU je členská základna mírnou většinou nakloněna členství s preferencí EU zejména ve vedení. V září 2003 Dělnická strana vyhrála komunální volby se ziskem 27,5 % hlasů a potvrdila vzestupný trend. -------- Vládní koalici  po volbách v září 2009 opět tvoří  Dělnická strana, Socialistická levicová strana a Strana středu.

Povídky mají stoupající kvalitu: 1. 2*, 2. 3*, 3. 4*, 4. 4*, 5. 5*.

Asi první film, který jsem nedokoukal do konce.

(Jacques se vynoří zpod ledu zamrzlého jezera, Johana k němu jde s hrnkem): Johana: Kávu? Jacques: Já vás znám. Johana: Potkali jsme se před malou chvílí. Jacques: V jezeře? Johana: Née, trochu dřív. Jacques: V tom případě vám byla hodně podobná.

Tragický osud koně umučeného pro zábavu hamižných lidí. Bohužel film není jen smutnou vzpomínkou na něj, ale i perverzní oslavou jeho trýznitelů.

Bůh kocoviny a Zuzana byli výborní, ale to pomalé tempo a délka mě nudily k Smrťi.

Myslím, že Narnie ukazuje svými nízkými body na csfd na dva aspekty. První je naprosté podceňování českých filmů či filmů točených v českém prostředí s českými herci (vysledoval jsem, že je to vždy tak o mínus 15%) a druhým je český agnosticismus. První aspekt nechápu, ale naučil jsem se s ním pracovat a druhému aspektu fandím, ale nevím, proč by proboha musel lev Aslan symbolizovat zrovna Ježíše a ne třeba Havla či Marxe (můžete si vybrat :-) ). Pravdou bohužel je, že ty děti nehrají nic moc a za těch dvě stě miliónů ten film nestojí (zvláště v porovnání se stomiliónovým Pánem prstenů). To se mi ale naštěstí podařilo odmyslet a vzhledem k tomu, že jsem po horším prvním díle neměl velká očekávání a výpravné fantazie miluju, jsem si film užil.

Ač se to možná na první pohled nezdá, řekl bych, že John Rambo je jednou z psychologicky nejzajímavějších a nejdojemnějších filmových postav. Člověk přetavený americkou vojenskou mašinérií ve Vietnamu ve vraždící stroj se na začátku prvního dílu vrací domů najít vytoužený klid a je na cestě neochotně vtažen do nového boje šikanou venkovského šerifa. To jej vrací v dalších dílech do asijského vyhnanství, kde se usilovně snaží najít vysněný klid a smíření, ale vždy je znovu zavlečen do dalšího boje. Ve čtvrtém díle jej do něj vtáhne záchrana misionářky jdoucí poskytnout pomoc křesťanským vesničanům v Barmě. V tomto díle je ještě mnohem drastičtěji vykreslen jeho boj vnitřní i vnější. Neustávající traumatické vzpomínky na minulé boje, přemítání o tom, co se to z farmářského synka ve Vietnamu stalo, hledání smíření se stovkami lidí, které zabil a hrůza z toho, v konfliktu s tou jeho částí, která boj miluje a je na něm adrenalinově závislá. Zdá se mi, že se čtvrtý díl vrací svou mnohovrstevnatostí a zaměřením pozornosti na důkladnější vykreslení Rambovy psychologie k dílu prvnímu a chválihodně vynechává náznaky amerického vlasteneckého patosu dílů prostředních. Na cestě do Barmy postřílí piráty, kteří by misionářku „padesátkrát znásilnili a ostatním uřezaly hlavy“, přesto mu to šéf výpravy nesouhlasně vyčte „vy si možná myslíte, že jste udělal dobře, ale zabíjet lidi je neodpustitelné“. Při závěrečném boji tento šéf utluče kamenem jednoho z barmských vojáků, i když tuší, že je to původně vesnický chlapec, odvlečený násilím do armády a přeměněný okolnostmi v surového zabijáka. Rambo stojí osaměle na kopci a přehlíží hrůzné pozůstatky vítězné bitvy. Dlouze na sebe přes údolí smrti hledí s misionářkou v jejímž pohledu můžeme tušit souboj protichůdných emocí: vděk, obdiv a přitažlivost k Rambovi v protikladu k prožité hrůze a strachu a odporu k jeho vražedné části, která jí však umožnila přežít. John Rambo není ani Ježíš ani Gándhí a cesta k osvobození se od vnitřních konfliktů vede přes akceptaci jeho vražedné složky, v přijetí toho, že boj za přežití je v pořádku, i když přinese stovky mrtvých. Tudy vede cesta k usmíření, odpuštění a zbavení se studu vydat se konečně do svého domova na americké farmě, kde snad ještě stále žije jeho otec, v dojemných závěrečných titulcích s otevřeným koncem.

Je škoda, že Forman věnoval tak zbytečně dlouhou dobu přepadení Morganovy knihovny (snad podlehl hollywoodskému hladu po akčních scénách), jenž je v Doctorowově knize jen krátkým závěrem příběhu Coalhouse Wolkera, a nenašel tak čas na další minimálně stejně zajímavé příběhy knihy popisující spolčensko – politický přerod americké společnosti začátku století. Objevný pro mne byl například popis amerického dělnického hnutí, osobnosti anarchistky Emmy Goldmannové, usilování o osvobození se z pout mateřských a společensko-politických eskapologa Harryho Hudiniho jako symbolu doby, přerodu židovského siluetisty a socialistického revolucionáře Tatka v podnikatele ve filmové branži (ano to je ten režisér na konci, který si začal říkat baron Askenazi). Pro popis té doby přelomu jsou tyto další příběhy knihy velmi důležité a rozhodně mnohem zajímavější než policejní manévry před knihovnou. Ač si Formana za několik jeho filmů vážím, nezbývá mi než litovat, že se tohoto námětu neujal jiný režisér. Forman si objektivní popis širšího politického kontextu té doby zřejmě bohužel, jako čerstvý emigrant ze socialistického bloku, nemohl dovolit a tak jej raději zcela (až na příběh osvobozování se z pout rasových předsudků) vynechal a komplexní, i když ragtimově rychlý, popis Doctorowovy knihy tak nemravně ochudil.

Tento díl série mě bavil nejvíc, potom dvojka, pak jednička, která je proti ostatním dílům vážnější a nejmíň trojka, kde je zas snahy o humor až přespříliš. Dialog ze čtyřky: (uprostřed palby) "Hej Rogi, proč jsi mi krucinál přestal věřit? Říká se, že bereš úplatky. / Já a úplatky? / Jo, mně to taky zaskočilo, ale když ty teď tolik utrácíš. / Znáš Ebony Clarkovou? / Jo, ta píše erotický románky. / Jo, jo, jo tu. / Páni, ty ji pígluješ? / Já nepígluju Ebony Clarkovou, sakra, moje žena Trish je Ebony Clarková. Nemoh jsem to říct, je mi to trapný. Vydělává děsný prachy. / Trish je Ebony Clarková? Tak ji pígluješ. / No jo ... já pígluju Ebony Clarkovou."