LadyDevil

Myslím, že nedovedu vymyslet dostatečně objektivní, rozumný a chladný komentář (ostatně jako nikdy :-D), a tak snad radši napíšu jenom to, že se mi názory Jardy Duška ohromně zamlouvají, měla jsem pocit, že mi mluví z duše a je neskutečně krásný člověk... člověk s tou největší lidskostí, opravdovým citem a vztahem k přírodě, co by spousta ekologických teroristů mohla závidět... je neskutečně hřejivý vědět, že existujou takový lidi, opravdu. Uklidnilo mě to a vůbec mi po skouknutí tohohle neobyčejnýho minifilmu bylo hezky.. :-)

Ono se k takovýmu geniálním dílu těžko něco připisuje, ostatně jako vždycky, když jste pohlceni silným příběhem, řadou úchvatných scén a detailní kamerou s dokonale sednoucí muzikou v pozadí. Že jsem vždycky uchvácena atmosférou opuštěných a zchátralých míst, nehrožeností přírody a fascinuje mě propojení toho všeho, není to jediný důvod, proč mě Stalker tak vzal. Nejen že mě donutil nespustit oči a vžít se do všeho, jako by Zóna byla přímo u mě v bytě, ale dohnal mě k několikahodinové depresi. Myšlenky a vize filmu nemá smysl tady rozvádět - buď vám docvaknou a propojíte si je se skutečností, anebo nepochopíte.. toť krása, krutost a genialista Stalkera :-)

Jako vždycky, když shlédnu něco, co mnou hluboce pohne, mám problém k tomu napsat nějaký kloudný komentář. Musela jsem to v sobě nechat uzrát, a tak píšu o den po tom, co jsem viděla tuhle dokonalost v kině. Uvědomila jsem si, že jsem ztratila pojem o reálným světě mimo plátno, sledovala podívanou o posedlosti něčeho dosáhnout, hranicí mezi dobrem a zlem, pochroumaný psychice... nechala se unést a s nedočkavostí hltala další a další scénu. Už se mi to delší dobu nestalo, a proto neváhám dát maximální počet hvězd. Film ve mně hlodá ještě dneska, doznívají mi některé scény, dochází souvislosti, mozaika se uzavírá. Nedovedu si představit člověka, kterým by to nepohlo - není to o vztahu k baletu (což mě osobně nikdy nebralo), ale o silných emocích, změně života... Nehledě na to, že je to samozřemě skvěle natočeno (čekal by snad od Aronofskyho někdo něco jinýho?), navíc jsem v tom jakožto člověk pracující hodně s lidskou psychickou viděla spoustu úžasných scén a řada věcí se mi v hlavě propojila.. měla jsem zkrátka o čem i po skončení přemýšlet, a to já ráda. Černá labuť na mě hodně zapůsobila a naprosto splnila moje očekávání, možná ho spíš předčila... Byl to zážitek, vřele doporučuji :-)

Barry Lyndon je rozhodně vizuálně a filmařsky ztvárněná dokonalost. Kubrick se do toho vložil opravdu naplno, dal si mravenčí práci s tím, aby na nás dýchlo kouzlo doby, a to naprosto autenticky. Někdy se dokonce zdá, že se díváme na namalované obrazy. Nejen že jde o krásný prostředí a kostýmy, ale mistru Kubrickovi se podařilo skvěle zachytit vzestup a pád způsobem, co diváka chytí i přes dlouhou stopáž. Nedávám úplných pět, protože se mě to nedotklo tím úplně niterným způsobem, ale každopádně klobouk dolů, Stanley.. Nenudila jsem se :-)

Přímo ukázkový film lidské stádovitosti a absurdity myšlení nerdů. Jo a taky honba za prachama, jak jinak. Skvěle natočeno, je určitě zajímavý vidět, jak to všechno začalo, ale. Těch ale tady mám víc... okamžiky, kdy na mě dýchla nějaká emoce, bych mohla spočítat snad na prstech jedné ruky. Nemůžu říct, že by mě to vyloženě nudilo, ale rozhodně se necítím nadšena nebo zaujata. Dalo se to čekat, ale přeci jenom mi moc nedalo strávit dvě hodiny sledováním, jak se hackuje, honí za úspěchem, mění status, a konečně jak se jednoslovně odpovídá s robotickým chladným pohledem. Skouknutím téhle nové Fincheroviny jsem se ještě víc utvrdila ve svým odporu vůči facebooku a obecně sociálním sítím. Jdu se zahrabat s depkou, kam se jako lidstvo ženeme.. mám ty nejhorší vize o odosobněných figurínách, co vstávají, žijí a usínají s noťasem v ruce. Představy o postupným vymírání tý nejpřirozenější komunikace, kterým je slovo, dotek...

Občanský průkaz mě opravdu mile překvapil - i přes dlouhou stopáž mě bavil celou dobu a hlavně se tu podle mě povedlo vyvážit negativa a pozitiva komunistických let. Je pravda, že jsem tu dobu nezažila, soudě ale podle vyprávění od různých lidí si to představuju přesně tak, jak je to natočeno. Žádná naivní podívaná o jistotách, ani totální kritika nesvobody. Kluci zahráli dospívání pěkně - vzepření proti systému, boj s rodinou a školou.. Uvízla mi v hlavě i mladá učitelka, která pro svoje progresivní myšlení nemohla dostat svůj prostor a bohužel jsem si musela přiznat, že se tomu tak někde děje i dneska - kdo se liší a nejde s většinou, dostane zabrat. Hodně jsem si zavzpomínala na dětství, dost věcí se ještě v post-komunistický době zachovalo... Líbilo se mi vyznění filmu, že život není procházka růžovou zahradou, sny ale zůstávají.. přesně s takovým dojmem jsem vycházela z kina.. :-)

Panečku, to byla ale smršť! Network předběhl dobu, respektivě předpověděl rizika, co se na nás už nějaký ten pátek valí. Doporučila bych tenhle film všem televizním maniakům, čtenářům Blesku, možná vlastně každýmu. Hlavní postava otevírá oči opravdu úžasným způsobem, na který opět lidi reagují jako stádo. Spousta jeho myšlenek i mimo vysílání mi bylo blízkých a samozřejmě obdivuju výkon pana Holdena. Realita okolo novinařiny a zpravodajství, všechny druhy přetvářky, pračky peněz, atd moc hezky ukázáno. Network je zkrátka ojedinělé dílo, nikdy jsem nic podobnýho neviděla a určitě ani neuvidím - doporučuju všem...

Další dílko bratří Coenů sršící originalitou a zvláštním pojetím. Potřebovala bych se na to podívat ještě jednou v klidu doma, protože mám za sebou jenom jedno skouknutí, a to v kině. Rohodně jsem z něj vycházela plná dojmů, silně to na mě zapůsobilo. Nechala jsem se do děje vtáhnou hned a troufám si i tvrdit, že jsem i většinu pochopila. Netroufám si však tvrdit, že stejně jako páni tvůrci, ale ze svýho úhlu pohledu. Už teď mám tendenci přidat tu poslední hvězdu, ale nechám to až na druhé skouknutí, jsem si téměř jistá, že ještě další věci zapadnou a já se utvrdím v tom, že koukám na opravdu geniální seanci.

Tenhle film měl opravdu specifickou atmosféru. Nejde jenom o tu "severskou" náladu, ale hlavně o postavy a komornost, jakousi intimitu. Samozřejmě to muselo zaumout už jenom díky tomu, že se poybuju každý den mezi lidma s postižením, a tak jsem se na to dívala i z profesionálního hlediska. Uvízl mi v hlavě "blicí" sáček, což fungovalo jako vtípek v práci skvěle :-) Líbilo se mi, jak se děj zvrtával a i pointa, že moc pozitivismu škodí. I když u nás je spíš opačný problém - běda, jak není na co nadávat, a i kdyby se nebylo, tak se určitě něco časem najde....:-)

Poetický, dojemný a silný snímek ukazující, že ne všichni učitelé mají vymytou hlavu poučkami, definicemi a že ne všichni poučují. Robin Williams to zahrál bravurně, i mladíčkům z akademie se povedlo autenticky zahrát tu úžasnou uhranutost poezií a respekt, kterýho v dnešní době už moc není. Moc to nedovedu popsat, to se prostě mustí vidět... příběh o odvaze, vnitřní přirozenosti a lidskosti... krása. Kéž by bylo víc takových učitelů :-)