LadyDevil

Po dokoukání jsem si uvědomila, že je přeci jen Česká republika celkem bezpečná.. nepodceńuju samozřejmě problematiku mládeže a obecně vysoký kriminality. Naopak - je to zatraceně akutální - při spoustě scén to ve mně hezky vřelo a jednání hlavního představitele jsem naprosto chápala. Naprosto šílená je scénka v drogovým doupěti, skvěle natočeno, a zároveň hezky odpálila hlavní dění. I postoj a práce policie je tu dobře nastíněná. Zároveň mě příběh Harryho Browna vedl k mým klasickým úvahám přenášenýho zla a agrese - jak se postupně předává dál... stačí se zamyslet nad tím, jak vyrůstala většina těch nebezpečných výrostků... je to neustálej koloběh. Není to tudíž pouze otázka mladší generace a puberty, ale otázka hnusu uvnitř člověka.

Asi se málokdy vidí, aby byl film téměř od začátku do konce plný deprese, zoufalství a stupňovao se v něm padání hloub a hloub do průseru. Skvělý herecký výkony pouze podrthují sílu a dramatičnost, emoce věřím se vším všudy. Zaujal mě i styl natočení, kdy se neustále dostáváme do přítomnosti, minulosti, a to z pohledu různých postav. Možná bych na konec brala ještě nějakou závěrečnou tečku, ale pointa i tak byla jasná...

Pokud bych měla vytáhnout ze svojí sbírky film na zlepšení nálady, vybrala bych určitě Big Lebowski. Neumim si představit vtipnější a originálnější postavu, než je Dude - už při samotným vyslovení se mi automaticky tvoří úsměv na rtech a naskakuje řada geniálních scén. Nebo když si vybavim úchylně avantgradní sny, co se točí naší hlavní postavičce hlavou, nemám slov :-D Tenhle film má styl, až neunesitelný množství skvělých hlášek a nebála bych se ho označit za kult. Od chvíle, kdy ho znám, mám bowling ještě radši :-)

Ty novodobý český filmy jsou zvláštní.. řada z nich mě odpuzuje jen díky tou skvadrou herců, který neuznávám a ani je jako herce neberu, pouze jako určitou náhražku nebo parodii na herce. Najdou se však filmy, který jsou částečně umělý neschopností tvořit něco zajímavýho a lidskýho, ale zároveň se režisér snaží o poutavost a dobrý děj. Klasickým příkladem takovýho mutanta jsou Ženy v pokušení. Skvělý námět generačních a vztahových rozdílů, problematika matky a dcery, hledání hodnot, fajn herecký výkony, ale něco tomu chybí. Má to šmrnc, humor a nadhled, je to aktuální, ale! Není v tom realita, přesvědčivost, a to je ten důvod, proč jsem tak zatvrzelá proti současný český kinamatografii. Zlatá garda bohužel vymřela a ta nová to nějak nedovede zahrát s takvoým srdcem, já si zkrátka nemůžu pomoct... Bavila jsem se u toho, zamyslela, je to působivý...ale i tak tomu něco chybí.

Jééé, takovej milej filmek na pobavení..nelze v tom hledat nějakou hlubší myšlenku, ale jde o to si umět vychutnat obyčejně neobyčejný výkony herců v absurdním, ale komciky ztvárněmým příběhu :-) Výborně jsme se bavila, je to originální a netypciký, ne převratný, ale každopádně oslovující a humorný.

I když je to už pár dní po shlédnutí, stále mi svým způsobem Kult hákového kříte leží v žaludku. Divíte se? Asi ne, protože dennodenně se člověk může setkat s touto problematikou, ať už se jedná o rasismus, problém s etnickými skupinami, rovnoprávností, apod. Film na mě zapůsobil tak silně, že mi v násilných scénách nacistického řádění bylo až fyzicky špatně, zatínala jsem pěsti a dívala se s vlhkýma očima... Mockrát jsem se musela zamyslet nad tím, jak je to u nás a porovnávat situaci, vzpomínala jsem. Nijak nezakrývám svojí silnou averzi vůči nacistům, nejsem agresivní člověk, ale jakmile dojde řeč na tuhle tématiku, zmocňuje se mě vztek. Tudíž pro mě sledování tohoto filmu bylo velice emotivní. Líbilo se mi i zpracování - střídání barev s černobílou vzhledem k minulosti, no a výkon Nortona by bylo asi nošení dříví do lesa, neskutečný vžití do role - přes nabrání 20ti kil svalový hmoty přes šílený výrazy obličeje, zklidnění, všechno... panečku, tenhle film je zkrátka síla, asi nemám víc slov...

Krása, krása, dojetí! V obrazech, příběhu, samotné postavě, zpracování... krátkometrážní animované snímky nejsou zrovna mojí specialtiou, ale tak nějak jsem tušila, že by mě zrovna toto mohlo vzít.Citilivým a velice poetickým způsobem převyprávěný život obyčejného člověka konající naprosto neobyčejné věci, nádhera! I styl vyprávění, dabing jsou vhodně zpracovány, já zkrátka nemám co vytknout, vzalo mě to, moc..... :-)

Delší dobu jsem nekoukala na filmy a musím říct, že pro mě po takovým půstu byla vyloženě radost skouknout film jako je 10 položek a méně. Nevím, co bych tady měla víc psát, než že je to vyloženě milý film do pohody se šarmantním, i když samozřemě stárnoucím panem Freemanem, jednoduchým, avšak smysluplným příběhem. Není na tom nic speciálního, vzrušujícího, akce za akcí, ale o tom to právě je..zamyslet se nad každodenním životem, starostmi a maličkostmi, jež ho mohou okořenit. Zůstat chvilku sedět na gauči a zadumat se nad svými 10ti plus a mínus... Nedovedu si představit člověka, co by ke konci filmu nezíral s úsměvem na rtech.. :-)

Teda, vážní, tohle byla nálož! Velice syrový pohled na současnou problematiku sekt, speciálně jehovistů a s tím spojenou řadou nechutností. Vše je zahaleno do tragikomického hávu, kdy se s kyselým úsměvem řehníte tak dobře známým věcem, tak často propíraným v médiích, ale ne tak v realitě uvědomovaných. U mě je to o to silnější, že znám tak polovinu herců a prostředí celého filmu velice dobře. A nechtějte vědět, kolik rozruchu to způsobilo.... řada scén je přemrštěných a možná zbytečně zvulgarizovaných, dovedu si tohle téma představit zpracovaný trochu jemněji a inteligentněji, se stejným cynismem a surovostí, ale přeci jenom to bylo dost syrový, možná až mírně do nevkusu. Uznávám ale originalitu a trefnost, která donutí otevřít oči a zamyslet se, co se všechno odehrává ve sférách, kam nevidíme...

Panečku, to bylo něco! Jednak můj první čínský film a s touhle tématikou, na delší lyrický pasaáže jsem si zvykla poměrně rychle a seděly mi, i čínština.. ale potom ta mrazivost tradic, uzavření v mikrosvětě, smířenost v ženských očí... ještě teď mi z toho není dobře. Stačí, když si vybavim tvář, po který se koulí jedna slza za druhou a nehne se jediný sval v obličeji. Nenávist, soupeření, závist, zoufalství..toho všeho se nám dostává dosyta a pěkně pomaloučku, postupně, až konec graduje. Opravdu emotivní zážitek, kdy si můžeme jako ženy v ČR vážit toho, jak se tu žije..