Klenotka

Vizuálně úchvatný film. Pořád jsem se tam snažila hledat něco hlubšího, ale když jsem se přestala snažit, tak mi to vlastně přišlo strašně jednoduché. Tedy ne ve špatném smyslu, právě naopak. Láska, smrt, všechno tam bylo jasné. Hudba mě naprosto okouzlila, protože vyprávěla a podkreslovala příběh. O hercích, Rachel Weisz a Hughu Jackmanovi snad ani není třeba psát. Oba byli skvělí, protože přesně vystihli podstatu svých postav. Rachel, ve své dvojroli, dokázala být zároveň křehká a působila velkou část filmu trochu "nadpozemsky", jako múza a inspirace pro Tommyho, a zároveň ženu smířenou s vlastním osudem v obou časových rovinách. Hugh Jackman zase v trojroli skvěle zahrál muže, který na pokraji zoufalství ze ztráty milované ženy, dělá všechno, aby ji zachránil. A vlastně se to prolíná všemi třemi časovými liniemi a on je perfektní v každé z nich. Nepochopím, jak tenhle film mohli kritici (hlavně tedy v USA), tak strhat a hlavně jak mohli naprosto opomenout hudbu a herecké výkony při nominacích na ty jejich slavné ceny, které každý rok udílejí.

Nechápu, kterého českého joudu napadlo dát tomuhle tenhle pitomý název! "Díky" českému názvu ten film působí děsně lacině a lidi ho snadno přehlédnou jako další z řady hororů. Díky páni distributoři! Eden Lake totiž odpovídá ději filmu - respektive je to název ironický, spíš drsně černohumorný název - "Rajské jezero". Jenny se celou dobu chová velmi racionálně, až chladnokrevně a v největší nouzi je zahnána tak daleko, že u ní převládnou skoro až zvířecí instinkty a sklouzne tam, odkud není návratu. Celá ta její proměna je o to horší, že celou první půl hodinu jsou nám Steve a Jenny představováni, a Jenny navíc jako velmi křehká, milá, vtipná a děti milující učitelka ze školky.... Korunu tomu nasadí velmi neutěšený závěr. Hodně drsný film a několikrát jsem i uhýbala pohledem, ale spíš kvůli realističnosti některých scén, než kvůli tomu, že by to bylo nějak přehnaně krvavé. Nejsem si jistá, jestli to můžu s klidem doporučit - není to horor, spíš hodně drsný thriller s nádechem "koukejte, co se děje s dnešním světem" bez toho, aby to bylo moralistické.

Děj je zamotaný, a vlastně není řečeno, kdo je tu ten "zlý". Oba dva muži jsou, jak to ve filmu vystihla Olivia, naprosto stejní. Ochotní obětovat cokoliv pro úspěch a dokonalý trik ("prestige"). Zatímco jeden svým jednáním způsobí vlastně smrt dvou žen (nejdřív Angierovy ženy a pak své), druhý je naopak zase pohlcen pomstou a částečně touhou ohromit diváky tak, jak to nikdo nedokázal. A svým způsobem obětuje svou duši. Těžko říct, co je horší. Každopádně moje sympatie byly mírně na straně Angiera, asi taky kvůli herci, protože Jackman to tu hraje opravdu výborně. Hraje dvojroli tak skvěle, že si člověk ani nevšimne, že to vlastně je dvojrole. Ale i postava Angiera u mě nakonec co do sympatií vyhrává, ačkoliv oba, Angier i Borden, byli akorát prvotřídní svině - přesto Angier měl aspoň zpočátku důvod pro to, co dělal. U Bala mi tu děsně vadil ten jeho šišlák a dost to mě to rušilo a nějak se mi tímhle filmem celkově zprotivil. Ráda ho nemám, přijde mi v každém filmu stejný a tady mi to jen potrvdil . Ale tahle role je mu psaná na tělo, takže Nolan se tu může opřít hlavně o herce, bez nichž by ten film určitě nefungoval tak dobře. Hlavně tedy Nolan přesně věděl, jak jim role napsat tak, aby jim sedly. Jackman, který je výborný herec, je víc flexibilní, víc showman s velkým charisma, extrovert, dostal roli muže, jenž dokáže získat diváky svým výstupem. Bale zase člověka, který na první pohled není moc sympatický, nezískává si diváky už jen pouhou přítomností, neohromuje davy, stojí v pozadí, přesto je rovnocenný soupeř. Stejně jsem na konci trochu překvapeně zamrkala, protože Borden byl pro mě ten "větší záporák", a jediné, co ho omlouvalo bylo, že měl dceru. Že způsobil smrt dvou žen, to už se neřeší. Samozřejmě Michael Caine, který tu byl svým způsobem hybatelem celého příběhu, a David Bowie, kterého bych v první chvíli vůbec nepoznala, jsou výborní. Typický Nolan, asi můj nejoblíbenější. K Temnému rytíři jsem si cestu nenašla, a myslím, že Dokonalý trik je jeho nejlepší film, ne Temný rytíř. Tady to totiž stojí na hercích, podprahovém napětí, emocích, příběh je temný sám o sobě, aniž by se odehrával v temných uličkách, jen v temných zákoutích lidské duše.

Celé předávání bylo letos o hodně svižnější, s příjemnější atmosférou. Člověk měl pocit, že si to ti herci opravdu vzájemně přejí a ne, že je to jen tlupa kolegů. Předávání cen hercům provedli zajímavě, jen bych příště vybírala herce, kteří mají k nominovaným nějaký vztah a nemají to předem naučené. Nejupřímněji na mě působila Shirley McClaine, která si k Anne Hathaway (tu holku nejde nemilovat), přidala osobní postřehy. Anne umí zpívat! A hlavně mi chyběly ukázky, protože upřímně, kdo viděl ty filmy všechny a ví, jak tam ti herci hráli? Trochu mi taky vadilo to bollywoodské pojetí, kdy zazpívali jen kusy nominovaných písní, které se tam imo úplně ztratily. Těch pár minut navíc už by tomu neškodilo, kdyby ty písně zahráli normálně. Zpívané In memoriam byl pěkný nápad, jen bych využila celé plátno a ne takhle sestříhané po různých úhlech, kdy jména často ani nebyla k přečtení. Cena pro Ledgera se netopila v slzách, ale byla to taková pěkná vzpomínka. Pěkně důstojná, kdy lidi byli dojatí, ale nebylo to nucené. Ty reklamy začaly pak být otravné, a hlavně odsunutí Jackmana do pozadí, kdy pak jen párkrát řekl "uvítejte toho a toho", což je obrovská škoda. V poslední půlhodině to pak dost ztratilo tempo (dost možná i kvůli páté hodině ranní, kdy už jsem to sotva vnímala). Pobavil Stiller (pro pochopení vtipu člověk musí vědět, co, resp. koho parodoval ;-)) a bavily mě ty medailonky žánrů. To muzikálové číslo nebylo špatné, jen bych oželela ty "populární" mladé herce, protože beztak to všechno odzpíval Jackman a Beyoncé (na kterou z nějakého důvodu lidi nadávají, mně se líbila). Možná bych příští rok místo toho dala víc prostoru Jackmanovi samotnému nebo pořádné prezentaci právě těch písní. A míň střihů na Brada a Angelinu, kteří se tvářili postupem večera čím dál víc kysele (hlavně když mluvila Jennifer Aniston, ty střihy na Angelinu byly hodně nevhodné). Každopádně se mi to líbilo o hodně víc, než loni. Doufám, že takhle budou pokračovat a že příští rok to zase bude uvádět Hugh Jackman. Ještě poznámka - Robert Pattison je dřevo nejen před kamerou, ale i na jevišti, když má odříkat připravený text :-)

Tak tohle se moc nepovedlo. Jediné, co na tomhle filmu za něco stálo, byl Owen Wilson. A u něj si myslím, že hraní v takových břečkách nemá zapotřebí. Tři děťští hrdinové byli extrémně nesympatičtí, navíc tomu nepomáhal ani příšerně spisovný český dabing (ani po přepnutí do AJ to ale za moc nestálo, "herci" byli ještě otravnější). Owene, mám tě ráda, ale tohle ti fakt nevyšlo. Jedna hvězdička za samotného Owena, druhá za závěr.

fascinující pohled do duše člověka, kterým by mohl být každý z nás. Nesnaží se nám ho servírovat jako hrdinu zničeného systémem, ale prostě jako někoho, komu se pomalu a jistě hroutí svět a nakonec ho paranoia dožene k extrémním činům. Chvílemi jsem se s ním dokázala neuvěřitelně ztotožnit. To, jak si člověk občas připadá bezvýznamný v té velké mašinérii zvané život, musel někdy cítit každý. Ústupky v práci, potlačování morálky a pošlapávání lidské důstojnosti, to pro někoho, kdo si chce poctivě vydělávat a poctivě žít a kdo má nějaké zásady, musí být ubíjející. Na druhou stranu je Sam prezentován i jako protivný loser, který nikdy nic nedotáhl do konce a při jednom neúspěchu se hned hroutí. Je to někdo, kdo nedokáže přijmout systém "drž hubu a krok", a že když se opravdu bude snažit a poctivě pracovat, tak lze toho jeho "amerického snu" dosáhnout. Ale musím přiznat, že jsem s ním většinu času spíš soucítila, protože ne každý člověk dokáže ustát tlak společnosti. A to byla 70. léta. Nic se nezměnilo. Politici lžou a kradou stejně, ne-li víc. Obchodníci ti vlezou skoro až do koupelny, aby něco prodali a úřední mašinérie funguje stále stejně - s čísly a papíry, nikoli lidmi. Pokud se chcete uvést do deprese a zjistit, že v tom hledání "kdo jsem a co udělám, aby si mě lidi pamatovali" nejste sami, ale co byste naopak dělat neměli, tak se na tohle určitě podívejte.

Vynikající film. Tedy, je trochu problém ho strávit - musí se nechat uležet, ale ve finále je to prostě takový ten film, na který se nezapomíná. Tak trochu jsem čekala komedii, a při tom jsem se od srdce zasmála jen dvakrát (při scéně se "stádem slonů" Američanů a pak při narážce na to, jak "jeden Amík tady dostal infarkt, tak je dneska zavřeno"). Jinak se jedná spíš o tragikomické situace až ironické náhody a škodolibosti osudu - "jsem zaseklý v Bruggách a nemůžu odjet, ani kdybych chtěl". Zpočátku mi k tomu pomalá, až depresivní hudba vůbec neseděla, ale jak atmosféra houstla, sedla perfektně. Hlavní tři herci, z nichž Ralph Phienes se objeví až v druhé půlce filmu, jsou úžasní a fungují spolu na výbornou. I ostatní doplňující postavičky jsou zajímavé, a doplňují mozaiku okolo hlavních hrdinů, kteří i přes své povolání mají pevně stanovené zásady. Navíc to, jak se tam objevují různé narážky a i to, že v "pohádkových" Bruggách vesele bují obchod s drogami a zbraněmi, je typickým obrazem dnešní Evropy. Bylo super vidět film v Evropě, o Evropě, s takovým zajímavým pocitem, že je to opravdu skoro "doma". Jenom konec byl k zbláznění, protože my vlastně nevíme, jak to dopadlo. A ano, dokonce jsem si i pobrečela.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Byla jsem v druhém ročníku střední školy, když se tenhle film objevil a zažehl ve mně dodnes trvající lásku k tomuto druhu hororu/thrilleru. Závěrečná pointa je jednou z nejpřekvapivějších a dodnes ji myslím jen tak něco nepřekonalo. Objevila se poté spousta napodobitelů (hlavně v podobě remaků japonské tvorby), ale Šestému smyslu se v mých očích nevyrovná. Možná taky proto, že byl po dlouhé době první z nové vlny tohoto žánru. Režisér pracoval s jednoduchými prostředky jako atmosféra, běžné lekací, ale i strašidelné scény, které jsou děsivé samy o sobě (scéna v kuchyni, kdy se během pár vteřin mimo záběr do kuchyně divák spolu s matkou vrací, aby našel otevřené skříně a šuplíky) a starý dobrý strach z neznáma - a z toho, že nevíme, spolu s hlavním hrdinou, jestli je ten malý kluk psychicky narušený nebo jestli říká pravdu. Skvělá hudba, i dobré herecké výkony (i když Osment byl spíš dětsky přirozený než nějak výjimečně herecky nadaný) tomu dodali to správné koření. V mém top-ten se drží už deset let a myslím, že tam už asi i zůstane.

V tomhle filmu jsem si zamilovala jak Caryho Granta, tak Alfreda Hitchcocka. Je to skvělý špionážně-dobrodružný thriller, kterým mě HItchcock opět přesvědčil, že předběhl svou dobu. Oblíbené téma "nesprávný člověk v nesprávnou dobu na nesprávném místě" tu je doveden k dokonalosti, a nechybí tu ani oblíbené režisérovy elementy - blondýnka v hlavní ženské roli a problémy s matkou. Na sever severozápadní linkou je mezi Vertigem a Mužem, který věděl příliš mnoho, v mé pomyslné velké trojice Hitchcockových filmů, které považuji za nejlepší.

První dva X-Men filmy mám hodně ráda, zvlášť dvojku a napoprvé na mě třetí film působil jak rána palicí. Ale teď už to nebylo tak hrozné. Možná taky proto, že jsem si ho pustila samotný, bez návaznosti na předchozí filmy. Problémů je dost - změna postoje postav (Wolverine jede pořád sólo a na konci má najednou proslov o týmu, z Magneta udělali jen obyčejného padoucha atd.) nebo to, že půlku hlavních postav odrovnali v první půlhodině. Největší problém byl v tom, že se nějak dopředu procpala Halle Berry. A taky že tam najednou pobíhalo moc mutantů. Vím, že svět X-men je veliký , ale Ratner chtěl očividně všechno nacpat do jednoho filmu a trochu to neuhlídal. Halle Berry opravdu není herečka, která utáhne celý film (Oscar, ne-Oscar, a debata o jeho zaslouženosti může být nadlouho) a tak celá tíha víceméně spočívá na Hugh Jackmanovi, který to celkem dobře zvládá, ale ve druhé půlce už taky působí trochu bezradně a to už je co říct.. Anna Paquin, která mi od seriálu True Blood dost leze na nervy, tu byla dost vzadu, ale to mi opravdu nevadí. Nevím, jak to dělá Famke Jenssen, ale i když tu víceméně statovala, tak i jen její přítomnost ukazovala, jak velké charisma má. Škoda jen, že stála pořád někde v pozadí. Představení "chlupáče" byl skvělý tah, postava i herec sympatičtí, takže za to bod nahoru. Anngel měl být možná nějaký vedlejší příběh, ale nakonec to působilo dost divně, protože si k němu člověk vlastně žádný vztah nevybudoval a nějak jsem nepochopila, proč je na plakátech a obalu DVD v obleku X-Men, když ve filmu ho na sobě nemá a není ani součástí týmu. Ale samostatně ten film působí jako dobrá komiksová zábava a rozhodně vyčnívá nad spoustou vrstevníků (prokletí třetích dílů tu sice částečně platí, ale rozhodně to není taková katastrofa jako třeba u Spidermana), a myslím, že Ratner je za to dost zbytečně bit, protože se odvážil to pojmout po svém - když ví, že je jiný druh režiséra než Singer, tak proč se ho snažit napodobit? Navíc s neustále přepisovaným scénářem, na který neměl žádný vliv? To ale nic nemění na tom, že při pohledu na trilogii celkově je tenhle díl opravdu nejslabší.