j0nathan

Těšil jsem se na sci-fi řádné a dostalo se mi srajdy pořádné. Dva roky čekám na super můvi a ony tam byly samé ku*vy. Po dlouhé době film, který jsem nezvládl dokoukat, během projekce jsem si chtěl oči vydloubat. Vypadalo to jako vesmírné Tvajlajt, co k tomu víc říct, byl to sajrajt.

Dvojka šéfů pobavila, jednička byla lepší, Jennifer si za*ukala, i když to měla těžší. Fajné obsazení rolí bylo, horší scénář trochu krylo. A kartáček na zuby nepatří do zadku, ale do huby!

Malý Kevin to je šmejd, před šípy se máme krejt. Depka film to mírně byl, děti kradou hodně sil. Tilda Swinton hrála skvěle, Kevin, ať jde do pr... děcáku.

Po shlédnutí Chefa jsem měl chuť seknout z prací, pořídit si kuchyňský vůz, španěla, jezdit s ním po USA a vařit dobroty. Snímek je sám o sobě velmi příjemný a moc dobře se na něj kouká. Výborně jsem se od něj odreagoval a poté vybílil lednici. Mám moc rád filmy o vaření, kterého mohlo být ve filmu trochu více. Třeba by se člověk i něčemu přiučil. Palec hore pro Jona F.

První kratší povídka z letadla mě skvěle navnadila na zbytek filmu. Druhá povídka o jedu na krysy mě dostala na tu správnou vlnu a bylo skvěle našlápnuto na super ultračernou vtipnou jízdu. Třetí story s výměnou kola bylo vrcholem tohoto filmu. Takhle absurdní vražednou a zábavnou situaci jsem viděl naposledy, když prezident umíral u korunovačních klenotů. Po této bombě to šlo už bohužel trochu do kopru. Správňák pan bombička, žvejknutá paní s pupkem i závěrečná svatební hostina nebyly tak zábavné povídky a šlo spíše o konverzační výměny, během kterých už toho černého humoru ubylo. Nicméně, celkově mám z filmu fajn pocit i díky milé společnosti, která mě provázela při projekci. ;)

Jak se dostat během krátké chvíle doslova do hoven, nám ukazuje tenhle malý příběh (ne)obyčejného úředníčka. Trojan klasicky super, stejně tak ostatní herci. Ačkoliv je všechno ve sračkách kvůli jednomu podpisu, Richard se s tím dokáže vesele poprat a hned několikrát mi dokázal vyloudit úsměv na rtech. Po filmech Ve Stínu, Hořící keř apod., oceňuji odlehčenou a vtipnou verzi bolševických zmrdovin. btw: Jirka Strachů to má v oku. 4,48*

Stalo se to, co jsem předpokládal po prvním dílu. A sice to, že dvojku někdo pokadí. Rejžovina byla celkem v pohodě, záběry byly místy móc hezké, např. ten, s obrněným vozidlem, ale po celý film jsem cítil takové to "py*o", jestli mi jako rozumíte. Dále tu máme předvídatelnost děje a pro mě totálně nesympatické postavy, resp. herci, v čele s Jasonem Clarkem. Ten týpek mi tam prostě neseděl. Mnohem víc by mu prospěla role nějaké skákající opice, která by si někde v ústraní hrála sama se sebou. Zkrátka a dobře, moc opic, příliš chlupů a zatraceně málo a škaredě rozvinuté lidské postavy.

Super zábava a přitom taková blbost. Diskutující egohonící komentátoři si určitě budou leštit nad svým slabším hodnocením konzole, ale já osobně nemůžu říct proti želvám skoro nic. Jenom design mistra Třísky mohl být trochu lepší. Jako malý kluk jsem tuhle zelenou čtyřku miloval a milerád jsem si je opět připomněl. Film byl svižný, akční, bez zbytečných cypovin a obsahoval i špetku neinteligentního a laciného humoru, který mi pro odreagování bohatě stačil. Prostě žádná nuda.

Derrickson si po svých velmi ucházejících hororech Hellraiser: Inferno , The Exorcism of Emily Rose a především po "dogatínasrávajícím" Sinisteru nasadil svou hororovou laťku zatraceně vysoko, a proto jsem si od Deliver Us from Evil dost sliboval. Kupodivu jsem opět dostal to, co jsem očekával, možná i o něco víc... Tato Krimi/thrillo/horror směska s výbornou atmosférou opět dokázala to, že pořád lze udělat výborný film i o rezavějícím démon/exorcismu a hlavně, že jde udělat i trochu jinak, než býváme u takových filmů zvyklí. Na plný počet to není, poněvadž jsem si u něj nesedl do Nutelly jako ze Sinisteru. Chyběl mi tam ještě o level tíživější pocit, který by klidně mohl být, pokud by se tvůrci odhodlali neukončit závěr filmu happyendem. I přesto jsem ovšem na poslech Doorsů neměl po zhlédnutí moc chuť.

Mumfordy jsem si po jejich první desce hned oblíbil, ale koncert je něco lepšího a hlubšího, jelikož můžete mnohem lépe nasát tu neskutečnou atmosféru a energii, která z jejich písní čiší. Zažít jejich vystoupení na vlastní kůži je jednou z mých životních priorit. Už sice jednou navštívili Prahu, ale bylo tak rychle vyprodáno, že mi zbyly jen videa z koncertu na Utube, ze kterých mi naskakovala husí kůže. Co by teprve bylo, kdybych tam byl osobně? To bych se asi posral. :)) Update: byl jsem na jejich koncertě v Praze v O2 a bylo to kulervoucí! A už se těším na Vídeň 2019! :)