Remedy

Nejvíc jsem si užíval ty narážky na komerční Hollywood - „Kdo je Jeremy Renner?" --- „Vychovali bychom Justina Biebera." --- „Udělá to ten chlápek, co dělal nos Meg Ryan." V těchto momentech jsem se zcela upřímně a dost nahlas smál. A určitě je to jeden z těch zajímavějších a originálnějších filmů, které jsem viděl. Tleskám „bubnové" atmosféře, protože jsem byl párkrát skutečně napjatý jak struna (a to jen kvůli bubnům!). Nechci rozebírat, o čem všem Birdman je (nebo o čem si většina lidí myslí, že vlastně je), pro mě je důležité, že jsem se 110 minut bavil. V první polovině mě taky hodně bavil Norton. Oceňuju Spidermana, Iron Mana (jak v jedné z posledních scén krásně vyniknou ty předchozí „anti-downeyovské kecy") i BumbleBee(ho). Michael Bay může být Iñárrituovi vděčný za to, že se jeho tvorba dostala konečně do nějakého pořádného filmu. Vždyť to vyhrálo tu sošku...

Letopisy Narnie opravdu nejsou kvalitním filmem a to hned z několika důvodů. Předně poznamenávám, že jsem knižní předlohou nepolíben a hodnotím tak pouze „čistý“ film. Hodnotím po druhé projekci, prvně jsem měl čest toto dílo vidět někdy v r. 2006, ve svých tehdejších sedmnácti letech. Narnie ve filmovém podání rozhodně nepředstavuje vizuálně úchvatný pohádkový-fantasy fikční svět, ale spíše takové barbarské digitální peklo. Což je při rozpočtu 180 mil. USD opravdu tristní a kromě těch opravdu nedokonalých počítačových zvířat jsou často až do očí bijící i obyčejné záběry krajiny, které lze snad lépe vytvořit i ve Photoshopu. Bohužel tím digitálním bordelem peklo nekončí, protože ústřední trio je nesehrané, slabé a demonstrace vyhrocenosti sourozeneckých vztahů je v některých okamžicích až tragikomická. Závěrečná „bitva“ je pak už jen pouhou korunovací utopeného potenciálu a nepěknou ukázkou toho nejryzejšího filmařského diletantismu. Měl jsem velký problém to dokoukat, což se mi stává jednou za 3 roky. A ještě jednu poznámku si dovolím: opravdu se najde někdo, kdo považuje hudbu k tomuto filmu za dobrou nebo dokonce za hlavní devízu celého filmu? Jedinou kladnou stránkou je Liam Neeson :-)

Nádherně hypnotické drama, u kterého mám zásadní problém se závěrem. Námět je originální, o tom žádná. Vlastně jde o "film ve filmu", kde hraje Amy Adams v podstatě dvojroli. Všechny herecké výkony jsou maximálně soustředěné, krásně se na to dívá a s přibývajícím časem Vás začnou napadat snad všechny možné pointy. Problémem ale je, že pointa je ve finále strašně slabá (i když lze odtušit, že jde o pomstu) a bohužel upozaďuje dokonalý výkon Michaela Shannona, který zde opravdu hraje jako o život. Noční zvířata si tak ve finále podrazí nohy sama sobě, což mě mrzelo asi nejvíc vzhledem k obrovskému potenciálu a parádní atmošce.

Mrazivá sonda do partnerského života, po které si chtě nechtě přestanete klást některé otázky a radikálně zredukujete své pochybnosti, ať už jsou opodstatněné či nikoliv. Působivá satira amerického mediálního prostoru (nemusí to být nutně namířeno pouze na poměry v USA, ale je celkem jasné, z čeho ten generalizační odér pramení a proti komu je nejspíš namířen), kde tím daleko nejdůležitějším soudem je namísto státní moci široká (ne)odb/porná veřejnost. Ve své podstatě jde o vztahové kriminální drama, které zásluhou precizní režie a dokonalého audio-vizuálního požitku přepíná jednu politováníhodnou manželskou etudu do hrozivě brutálního módu (přičemž toho fyzického násilí je tam s ohledem na vyšinutost hlavní postavy pořád ještě poměrně málo). Zmizelá je nesmírně komplexní, do posledního detailu vypiplaná, brilantně zahraná i zrežírovaná pohlcující podívaná, ve které má mnohdy význam i sebemenší, zdánlivě nepodstatný detail. Celé je to takové strašně opojné – od působivých táhlých záběrů kamery přes dokonale padnoucí soundtrack až k démonickým monologům hlavní ženské postavy. Těžko hledat nějaké nedostatky, protože je to už od první minuty prostě strašný masakr. Nerad používám slovo geniální (protože je takové moc ultimátní), ale režie tohoto filmu je skutečně geniální.

Vlastně jsem celou dobu přemýšlel, jestli je chyba u mě nebo jestli jsem prostě a logicky měl čekat něco jiného. Penny Dreadful je totiž naprosto luxusně obsazená, výpravná a vizuálně podmanivá podívaná, která se navíc opírá o výbornou režii a jednu z nejvíc božích znělek, jaké jsem u televizního seriálu kdy viděl. Bohužel tam byly i okamžiky, kdy mi některé dějové linky přišly zbytečně natahované, párkrát jsem si u toho i zívnul, ale hlavně jsem si celou dobu říkal, že takto monumentální projekt s tak obrovským potenciálem prostě nakonec vyčaruje něco, z čeho si sednu na prdel. To se ovšem nestalo a tak mi po konci první série zůstala jen ta boží znělka a posedlá Eva Green, která je v druhém díle na té snobské akci naprosto ďábelsky dokonalá. Čekal jsem asi holt více napětí či nějaké rafinovanější rozuzlení. Ochotně rád kritizuji ostatní, když vyzdvihují formu nad obsah (protože to opravdu říká dnes už skoro každý „moderní kritik“), ale v případě Penny Dreadful to nicméně až bolestně sedí… Tenhle seriál měl obrovský potenciál, obrovské ambice a ty nejlepší předpoklady, aby se stal kultem – ve výsledku ale doplácí na to, že jeho příběh vás za to srdce prostě nečapne a pár odvážně úchylných scén (jako highlight by mohl být Dorian Gray šoustající ženskou, která umírá na tuberkulózu a ještě si ji u toho fotí) to jednoduše nezachrání. Škoda toho promarněného potenciálu. 3,5*

Je to hodně okopírované z britské předlohy, ale Šteindler to v rozhovorech zcela otevřeně přiznává. Navíc si pamatuji jeho poznámku, že "jejich hlavní hrdina je fotrovatější než Ricky Gervais v britském originálu", což si, troufám tvrdit, i mnohem lépe vystihuje českou realitu. Gervais nemá v The Office daleko do psychopata, Kopta je v podstatě jen latentní verze toho nejvíce nekompetentního manažera, který vůbec může existovat. Sice česká verze nejde až tak na dřeň jako britský originál, na druhou stranu se tvůrcům povedlo tento jedinečný koncept vcelku obstojně přenést a přizpůsobit českým reáliím. Bavil jsem se (více než u britské verze), bylo mi trapně za některé postavy (méně než u britské verze) a celkově jsem měl menší pocit beznaděje (než u britské verze), ale znechucen jsem byl v některých okamžicích stejně jako u britského originálu. "Mám, marná sláva, víc zkušeností!"

OITNB jsem si velice zamiloval, a proto jsem neodolal ani tomuto australskému počinu z prostředí ženského nápravného zařízení. Srovnání se zde přímo nabízí a tak nějak úplně nejjednodušeji by se dal Wentworth charakterizovat jako Orange is the New Black v australském a tedy v podstatě mnohem syrovějším a drsnějším podání. I ta atmosféra je zde mnohem tísnivější – srovnejte s OITNB, kde je všechno v podstatě nádherně vymydlené a ta věznice (na to, že to je věznice) působí vlastně docela klidným dojmem. Wentworth je stísněné, depresivní, temné zařízení, kde teče dost často krev a probíhá tam otevřená válka jak mezi vězenkyněmi, tak mezi dozorci. Co do autentičnosti a realistického podání dané látky, hodnotím Wentworth o třídu výše než OITNB (ale i tak si kladu otázku, jestli vůči sobě ve vězení mohou být ženy takové hyeny a svině :))) Na druhou stranu i přes nesporně vynikající a ohromně výrazné postavy (Franky, Jackie, Bea, Fergusonová) není scénář k Wentworthu tak bohatý a tak perfektně propracovaný jako v případě OITNB. Zároveň je ale nutné podotknout, že s přispěním poměrně působivých flashbacků notně roste psychologická hloubka celého příběhu. OITNB zase vypráví mnohem více vedlejších příběhů a měl jsem z něj pocit větší scénáristické „hutnosti“. UPDATE po finále třetí řady Wentworthu: vzhledem k tomu, že jsem měl tento komentář rozepsaný v cca polovině druhé řady, musím tu „nepropracovanost“ scénáře v porovnáním s OITNB vzít zpět a konstatovat, že Wentworth se probojoval do mé top ten mezi běžícími seriály. Finále třetí řady je kulervoucí, dojemné a jedno z nejlepších na poli seriálové scény za poslední léta. Nevím, čím to je, ale ten koncept ženské věznice zpracovaný do seriálového formátu je prostě vynikající a vlastně i dost originální a neokoukaný (a to australské podání ho zase posouvá o něco dál). Aktuálně mě čeká třetí řada OITNB, tak jsem zvědavý, jestli budu nadšený stejně jako u třetí série Wentworthu:))) The Series I – 90%, The Series II – 85%, The Series III – 95%

Ambiciózní drama, které by nemělo zůstat opominuto ani za hranicemi naší malé země. Tento zatím poslední počin Andrey Sedláčkové řadím skutečně k tomu lepšímu, co u nás v posledních pár letech vzniklo. Je to smutné, dojemné drama o vzdoru a nenávisti vůči systému, který se nezastaví před ničím. Obzvlášť nechutná byla ta totální bezohlednost vůči lidskému zdraví kvůli „vyšším cílům“.

Přesně tohle jsem potřeboval. Akční nářez z té nejryzejší kategorie B se sebeparodujícím hláškujícím hlavním hrdinou, kterému dělá parťáka jedna nádherná prcinka. Nadstandardně potěšující akční výplach se skvostnými zpomalovačkami a příjemnou stopáží. V IMAXu to musel být ve 3D kurevský nářez. Jednou za čas se zamiluju do nějakého béčka a mám potřebu si ho pouštět opakovaně v poměrně krátkých časových rozestupech. Dredd je přesně tím případem. Ma-Ma is not the law. I am the law. Judgement time!

Petr Václav mě vlastně spíš nasral než potěšil. I když jeho Cesta ven je velmi daleka toho být tendenční a nelze ji charakterizovat jinak, než že pouze „popisuje či zachycuje“, je v konečném výsledku spíše psychologicko-rodinným dramatem (vycházejícím samozřejmě ze sociálního základu), občas až nezvykle intimně emocionálním (a proto mě to tak nasralo, protože jsem čekal něco více zobecňujícího). Byly tu totiž chvíle, kdy jsem opravdu neměl daleko k slzám a kdy jsem musel sám sebe opakovaně ujišťovat, jak se vlastně suprově mám (vystudoval jsem VŠ, mám slušnou práci, auto, byt…). Jediné, s čím jsem naopak měl trošku problém, byla atraktivita hlavní hrdinky (Klaudia Dudová je bezpochyby velmi hezká) a pak její až nezvykle vysoké morální zásady. Možná je to důsledek mého vlastního omezeného rozhledu, ale Žaneta mi přišla někdy prostě až moc super. Jinak si ale dovoluji Petru Václavovi složit poklonu za to, jak sugestivně a citlivě toto stále velmi obtížně uchopitelné téma natočil. Neherci nevadili, naopak místy lehce nemotorně přirozené herecké projevy prohlubovaly autenticitu celého díla.