Helmut02

Žádný zázrak, ale taky žádná hrůza. Zkrátka takový čistý průměr. Je to film, na který se klidně rád podívám a když poběží někdy v televizi, tak jím nepohrdnu. Jen je škoda, že filmu chybí nějaká výraznou složku, kterou by vynikal, což je při účasti vynikajících herců (a režiséra Vymítače ďábla) docela škoda. Hudba nijak nevyčnívá, kamera také ne a nevýrazný děj obsahuje pár nesmyslů (což se u podobného snímku toleruje). Obrovská škoda pak (a snad největší mínus filmu) ale je, že Friedkin nedokázal děj film nijak výrazně vygradovat. Spoustu snímků zachrání výborný konec, ale tady tomu tak zkrátka nebylo. Snad jediné na co mi alespoň nějak uvízne v paměti je krásná příroda SZ USA a západní Kanady. A kromě toho mě také pobavila úvodní scéna z Kosova. Jednak tuhle historii trošku znám, takže jsem se docela pobavil nad extrémně hypertrofovaně zobrazeným událostem z roku 1999. A hlavně jsem v jistém městě Gjakovë/Djakovica měl tu čest strávit noc, čímž pro mě úvodní scéna nabývá jakéhosi absurdního rozměru.

Rozhodně se to nevyrovná Potěmkinu a to z jednoduchého důvodu. Ač je úvodní polovina takřka geniální, ta druhá ji notně sráží (a to i přes množství vynikajících scén i v této části). Útok na Зимний дворец mohl být o něco lepší. Má to být vyvrcholení filmu, ale je to takové celé nijaké. Přesto se jedná o vynikající snímek a některé scény mi zůstanou hluboko v paměti (úvodní svržení sochy cara, kronštadští námořníci, zvedání mostů..). Je to sice celé velmi hluboce propagandistické a probolšovické, ale nerad hodnotím filmy dle jejich politického a ideologického zabarvení (ostatně snad všechny dnešní filmy jsou svým způsobem také takové - byť pochopitelně v ne tak extrémní míře) a pokud se jedná o tak úžasnou práci s montáží, jako zde, pak není co řešit. Je to tedy za pět, byť trošičku slabších za ne zcela dobré vyvrcholení a vlastně celou druhou polovinu.

Nejedná se o žádnou prvotřídní záležitost, od toho máme jiné filmy. Ale každopádně lze Milionovou bankovku doporučit jako příjemný nenáročný film, který pobaví a rozhodně neurazí. Taková pěkná jednohubka, jež je zároveň krásnou satirou s (tradičně) vynikajícím Gregory Peckem.

To byla jiná doba! Tato věta, kterou Abel Aravidze obhajuje svého otce (v takřka geniálním rozhovoru se svým synem) by mohla být krásným mottem (nejen) tohoto filmu. Podobné pokrytectví však bohužel převládá i v našich zeměpisných šířkách. Snad v každé rodině se najde někdo silně zaangažovaný v dobách předrevolučních, ale málokdo najde odvahu pustit se do konfrontace kvůli minulosti. To je břemeno, s kterým musíme ještě nějaký čas vydržet. Ale k samotnému filmu. Pokání je takřka geniální počin. Jednak smekám před autorem, že si dovolil natočit něco podobného v roce 1984. V tom Orwellovském roce, kdy v SSSR stále vládl tvrdě konzervativní režim kremelské gerontokracie. Bylo to uprostřed seriálu "kremelské pohřby", kdy stála proti režimu v SSSR pouhá hrstka odpůrců (čest takovým lidem jako byli Alexandr Isajevič Solženicyn či Andrej Dmitrijevič Sacharov) a перестройка byla v nedohlednu. Sám film je skvělou protirežimní alegorií (která ovšem může platit univerzálně - nejen jako obraz SSSR, ale jakékoliv diktatury), jež je silná v celku i jednotlivostech. Právě ona scéna rozhovoru Abela Aravidze se synem v prázdné soudní síni je naprosto zásadní a plně vyjevuje celou zrůdnost systému. Když k tomu připočítám některé další silné momenty (pronásledování Sandra a jeho ženy městem až na pole, Ode an die Freude, scéna na nádraží a mnoho dalších) a velmi hořký konec, nelze než odejít se zcela kladným hodnocením. Ovšem vězte, že pokud máte menšího zájmu o dějiny Svazu sovětských socialistických republik či celého východního bloku než já (takových bude zřejmě ve společnosti drtivá většina), pak vás toto dílo dost možná nemusí tak uchvátit.

Velmi zajímavě pojaté science-fiction. Nevím nakolik se odlišuje od knihy, avšak je znát, že některé motivy nejsou ve filmu zcela objasněny (například role gildy zůstává víceméně obestřena tajemstvím), přesto jde o velmi podařený a netradičně pojatý snímek. Pravdou zůstává, že triky působí v dnešní době často dosti směšně, ale celková stylizace není vůbec špatná a utváří jakousi zvláštní poetiku, již doplňuje vynikající hudba. Celkové vyznění je tedy velmi kladné. A snad jedinou věcí, kterou bych vytkl (avšak na hodnocení se neodrazí), je příliš okaté alegorické zobrazení některých studenoválečných reálií (ostatně už jen jméno Vladimir Harkkonen je dosti výmluvné). Vzhledem k referencím, jež jsem se o Davidu Lynchovi dozvěděl jsem docela rád, že ho poznávám od Duny a Sloního muže. Snad se brzy dostanu i k něčemu dalšímu.

Výborné. V adaptaci Sienkiewicze vyniká především úžasná atmosféra, která vzniká hlavně díky skvělému technickému zpracování. Vynikající výprava, kamera, bitevní scény a samozřejmě hudba. Jistě. Má to slabé chvilky, ale to jsem schopen odpustit. A to mimo jiné proto, že jde o historii (byť samozřejmě ne přesnou, ale není to dokument, takže je to irelevantní) zemí, které mám v oblibě. Хай живе Україна!

Asi nejlepší ze všech části trilogie, ale přesto velmi podobné výhrady jako k oboum předchozím filmů. Ta antiněmecká, antirakouská a vůbec anticizácká rétorika mi šla dost na nervy. Bitva na Vítkově je velmi zdařilá, jenom mě uchvátilo pár drobností.. tak třeba by mě zajímalo, které vojsko by takhle šplhalo na opevnění. A bylo by toho samozřejmě více, ale to už asi nemá cenu přílišně rozebírat.. viz. můj komentář u Jana Husa.

Ach ten Nejedlý. Což o to řemeslně je film zvládnutý celkem slušně, ale lze mu odpustit takové mrzačení dějin a takovou ideologizaci? Ať se snažím sebevíc, nelze od toho odhlédnout. Pro člověka znalého historie totiž některé scény působí nechtěně směšně. Neustálé řeči o českém národu, který (v dnešním slova smyslu) v 15. století opravdu těžko mohl existovat. Navíc ten neskutečný proticírkevní a protiněmecký akcent. A to už vůbec nemluvím o tom, že z Husa se místo reformátora církve stal jakýsi revolucionář a vůdce utlačovaných mas. To prostě filmu odpustit nelze. Zas taková bomba v jiných oblastech - jako třeba filmy Leni Riefenstahl nebo Sergeje Ejzenštajna - to není.

Geniální. Jiný přívlastek se k Čarodějovu učni ani nehodí. Naprosto vévodí úžasná animace Karla Zemana (kam hrabou všichni ti pixaři, dreamworks atp..) a hlavně pak atmosféra, která je tak hustá, že by se dala krájet. Skoro lituji kohokoliv, kdo tohle viděl v dětství a zároveň děkuji České televizi za zařazení tohohle legendárního díla.

Velmi dobré a ač z roku 1989, přesto stále dosti Monty Pythonovské a britské. Tedy značně šílené, ale plné skvělých nápadů a velmi vtipné. Avšak rozumnějte dobře. Není to vtipné stylem řežu se smíchy od počátku do konce, nýbrž je to celé posazené ad absurdum a do takové značně veselé roviny, která zkrátka baví. Některé věci jsou až téměř geniální. Takový ostrov Hy-Brasil či ztvárnění severských bohů. A samozřejmě nelze zapomenout na Johna Cleese, Terryho Jonese či jiné episodní postavy. Tedy hlavně (ale nejen) postava misionáře. Smozřejmě, že tu někteří budou kritizovat, že to vypadá televizně a ztvárnění vikingů nevěrohodně. Jenže o to přeci vůbec nejde (a u Monty Pythonů nikdy nešlo - viz. svatý grál). No a proč ta jedna hvězda dolů? Neboť filmy Monty Pythonů jsou zkrátka o řád lepší, ale Erik viking bezpochyby neurazí a je to příjemně strávený čas.