Stanmi

George Smiley (Gary Oldman) se vrací z předčasné penze, aby zjistil který z jeho čtyř bývalých spolupracovníků je sovětským agentem, který před lety infiltroval britskou tajnou službu... Povedené drama z pera spisovatele Johna le Carré je přesně tím druhem staromilského, pomalu plynoucího špionážního filmu, který se dnes už přiliš netočí. Snímek se navíc může chlubit opravdu skvělým obsazením, plným kvalitních britských herců. Kromě Garyho Oldmana tu máme Colina Firtha, Benedicta Cumberbatche, Marka Stronga, Ciarána Hindse, Johna Hurta, Toma Hardyho nebo Tobyho Jonese. Všichni jmenovaní i ostatní herci navíc předvádějí kvalitní herecké výkony, které působí civilně a uvěřitelně. Slovy se spíše šetří a pocity, nálady a obavy všech postav je tak třeba vyčíst z jejich tváří. Tvůrcům v čele s režisérem Tomasem Alfredsonem se také podařilo vytvořit uvěřitelné dobové prostředí, které působí opravdu britsky, byť se jednalo o mezinárodní koprodukci. Jeden musí z kola ven však v žádném případě není oním typem odpočinkového filmu, u kterého může člověk vesele relaxovat, naopak je třeba dávat pozor a vnímat všechny detaily, jinak se může stát, že se člověk v příběhu ztratí a tím pádem ho přestane bavit. Pokud však dáte snímku šanci, odmění se vám za to kvalitním diváckým zážitkem.

Potulný pistolník jménem Línej Joe nebo chcete-li Trinity (Terrence Hill) přijíždí do malého městečka, kde zjistí, že jeho bratr Bambino (Bud Spencer), zloděj koní se zde vydává za šerifa. Brzy se oba dostanou do křížku s místním boháčem majorem Harrimanem (Farley Granger), který chce vyštvat osadníky, aby získal půdu pro chov svých koní. Joe a s jistou mírou nevole i Bambino se rozhodnou pomoci mírumilovným osadníkům... Bud a Terrence poprvé v čistě komediálních rolích pod taktovkou svého dvorního režiséra Enza Barboniho, který také napsal k filmu scénář, ve kterém už nechybí prakticky žádná z klasických propriet slavné dvojice. Na řadu tak místo pistolí přicházejí tvrdé pěsti, stejně jako slovní přestřelky, nezměrná chuť k jídlu a nechybí ani věrný Ricardo Pizzuti. Pravá a levá ruka ďábla možná proto, že byla prvním komediálním snímkem italského dua, tak sice není tím nejlepším, ale přesto je to přijemný, vtipný a sympatický snímek.

Grégoire Lecomte (Pierre Richard) je tím typem herce, který musí vzít zavděk televizní reklamou na psí žrádlo nebo hrát v divadle roli bez jediného dialogu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost si zahrát roli nájemného zabijáka, splete si však dveře a vstoupí do kanceláře mafiána, který jej považuje za skutečného zabijáka a podepíše s ním kontrakt, šťastný Grégoire ani netuší do jaké šlamastyky se dostal... Rána deštníkem je klasickou ukázkou "záměnové komedie" a nutno dodat, že povedenou, koneckonců o scénář a režii se postaral jeden z nejslavnějších tvůrců francouzských komedií Gérard Oury. Pierre Richard zde ztvárňuje svou klasickou hereckou polohu roztržitého zmátkáře, který však není vůbec nesmělý, naopak nemá problém sbalit každou ženu na kterou narazí. Kromě Pierra je zde hned celá plejáda známých herců namátkou Gérard Jugnot, Roger Carel, Maurice Risch nebo Vittorio Caprioli. Nesmí se však zapomenout na Gerta Fröbeho, který snímku dodává jistý bondovský nádech. O hudební podkres se navíc postaral další klasický tvůrce a to Vladimir Cosma. Rána deštníkem tak určitě patří k těm lepším kouskům ve filmografii Pierra Richarda a to předevšm díky slušnému příběhu, vtipným situacím a kvalitním hercům.

Zatímco Steven Seagal nebo Jean-Claude Van Damme už pomalu snížují kadenci svých filmových rolí, Dolph Lundgren pořád nemá problém si zahrát třeba v šesti filmech ročně. Právě z tohoto plodného období pochází také tento snímek, kde Dolph ztvárnil neohroženého velitele žoldáků Maxe Gatlinga (tomu říkám tvrďácké jméno), který se vydává se svým týmem na záchrannou misi do karantenní zóny, kde se vyskytuje virus, který mění lidi řekněme ve "skoro-zombie". Max záhy zůstavá na všechno sám a s hrstkou přeživších se pokusí dostat zpátky do civilizace... Tvůrci snímku se s tím moc nepárali a hned ze začátku nás hodí do akce, kde Dolphův tým likviduje nemrtvé a kdyby se tento trend udržel, bylo to jenom dobře, bohužel nás pak čeká poměrně nudná střední část filmu, kdy se nic moc neděje, naštěstí je nakonec nuda zažehnáná příchodem robotů a závěrečným útěkem celé skupiny. Ano čtete správně ve filmu se objeví také roboti, díky kterým snímek nabývá kontur zábavného béčka. Dolph dostává dostatek prostoru, sem tam hodí hlášku, sem tam někoho zmlatí, prostě Dolph, jak ho máme rádi. Ostatní herci jsou pak především do počtu, ale jejich výkony nejsou nijak tragické. Samozřejmě, že někdy zamrzí slabší střihy, podivné dějové zkratky a v zasadě i omezený rozpočet, ale ve kterém jíném filmu můžeme vidět Dolpha, roboty a nemrtvé pěkně dohromady.

John Shaft (Samuel L. Jackson) je ten nejtrvrdší policajt široko daleko. Jednoho večera zatkne podezřelého z vraždy, tím však není nikdo jiný než bohatý Walter Wade Jr. (Christian Bale), který se brzy dostane z vězení na kauci a odletí do Švýcarska. Shaft jej však chce dostat za mříže stůj, co stůj a tak, když se Wade vrací zpátky do Států, Shaft už na něj čeká a ihned jej zatkne. Soudce Wadea však opět pustí na kauci, což Shafta příměje k tomu, že odejde od policie a rozhodne se Wadea dostat podle svých pravidel... Jméno Shaft není ve filmovém světě zase tak neznámé, protože na začátku 70. let vznikla hned trilogie, roli detektiva Shafta ztvárnil Richard Roundtree, který si v tomto snímku zahrál strýce hlavního hrdiny. Ale nyní již k samotnému Drsnému Shaftovi. Příběh je dostatečně zajímavý, aby udržel pozornost, byť oscarovými ambicemi pochopitelně neoplývá. Nicméně to, co snímek vyzdvihuje nad vody průměrnosti je samotný Samuel L. Jackson, který svou postavu drsného poldy hraje opravdu s chutí, stejně tak Christian Bale je ve své roli bohatého hajzlíka naprosto uvěřitelný, horší už to má Jeffrey Wright, který vyfasoval klasickou roli velkohubého gangstera, což jej nutí místy okázale přehrávat. V dalších rolích se nám tu objeví ještě Toni Collette, Vanessa L. Williams nebo Dan Hedaya. Drsnej Shaft je tak v konečném důsledku povedeným mixem mezi regulérním akčním filmem a policejním dramatem.

Dva roky po úspěšné parodii Připoutejte se prosím! přišlo do kin pokračování, na kterém se však už nepodíleli bratři Zuckerové a Jim Abrahams, ale zase se vrátilo prakticky celé hlavní herecké obsazení: Robert Hays, Julie Hagerty, Lloyd Bridges, Peter Graves a spolu s nimi také několik herců ve vedlejších rolích. Základní kostra příběhu je prakticky totožná jako v přechozím díle, Ted Striker (Robert Hays) se opět kvůli své lásce Elaine (Julie Hagerty) dostane nečekaně na palubu a poté je okolnostmi donucen usednout do křesla pilota a zachránit pasažéry raketoplánu, který míří na Měsíc. Debutující režisér a scénárista v jedné osobě Ken Finkleman se snažil zachovat duch předchozího dílu, což ovšem způsobilo, že se některé gagy opakují či jsou v jisté podobě recyklované, takže snímek místy působí málem jako parodie na parodii, naštěstí Ken přidal také spoustu nových vtipů a situací, takže v konečném výsledku je to docela zábavný mix. Hlavní herci podávají v zasadě stejně herecké výkony jako v případě jedničky, z nováčků samozřejmě je nejvíce zapamatovatelný kapitán Murdock v podání Williama Shatnera (ano i na Star Trek dojde). Připoutejte se prosím! 2 je tak sice o něco horší než první díl, ale pořád se jedná o kvalitní a zábavnou parodii, tentokrát však více zaměřenou na žánr sci-fi.

Náš starý známý Bryan Mills (Liam Neeson) má tentokráte pracovní cestu do Istanbulu a tak pozve svou dceru Kim (Maggie Grace) a bývalou ženu Lenore (Famke Janssen), aby za ním přijeli. Jenže netuší, že se na něj chystají pomstychtiví pozustalí gangsterů, které Bryan zabil před lety v Paříži... Z původních 96 hodin z roku 2008 se stal poněkud něčekaný hit, jak po stránce kvalitativní,tak finanční, takže bylo jenom otázka času než nám producent a scénarista v jedné osobě Luc Besson nabídne pokračování. To v české verzi nese podtitul Odplata a úspěch se opět dostavil bohužel jenom po stránce finanční, z hlediska kvality je to bohužel solidní sešup. Samotný příběh se sice snaží navazovat na události prvního filmu, ale už není tak poutavý a zajímavý, což se da v zásadě napsat také o akčních scénách. Naštěstí Liam je pořad stejný sympaťák se zabijackým instinktem a především díky němu se filmu daří vyhnout vodám podprůměrnosti. Snímek 96: Odplata tak v zásadě splnil svůj učel - vydělal v kinech přes 370 milionů dolarů a potvrdil domněnku, že se z Liama Neesona na prahu šedesátky stala regulérní akční hvězda, akorát to holt už nebyl takový zážitek, ale na druhou stranu v porovnání s jinými akčňáky poslední doby to taky nebyla žádná tragédie.

Vítejte v městě Sparta (ne to v Řecku, ale ve státě Mississippi), vcelku poklidném jižanském zapadákově na konci 60. let. Jedné horké noci však dojde k vraždě podnikatele Colberta, který zde chtěl postavit novou továrnu. Místní velitel policie Gillespie (Rod Steiger) nechá zatknout jako podezřelého Virgila Tubbse (Sidney Poitier), jak se však později ukáže, Tubbs je policejní inspektor z Philadelphie a v městě jenom čekal na vlak. Gillespie však z vraždami nemá moc zkušeností a tak nakoce se zdráháním požádá inspektora Tibbse o pomoc...Film V žáru noci je sice kriminálkou, ale o to v tomto filmu zase tak moc nejde, ústředním tématem je především komplikovaný vztah mezi Gillespiem a Tubbsem a s tím spojený rasismus a předsudky z obou stran. Pro nás dívaky to znamená především skvělý herecký duel mezi Poitierem a Steigerem, kde se slovy spíše šetří a nahrazují je výrazy tváří obou herců. Sidney Poitier pak neváhal ztvárnit svou postavu v dalších dvou snímcích a Rod Steiger dostal za tento snímek Oscara. V žáru noci tak především díky této dvojici a silnému tématu právem patří do filmové klasiky.

John McClane (Bruce Willis) si chtěl poklidně vyspávat svou kocovinu, ale to by se v New Yorku nesměl objevit tajemný zločinec Simon (Jeremy Irons), který chce, aby si s ním John zahrál hru "Simon říká...", jinak nechá vybuchnout bomby, které rozmístil po městě. Johnovi tak nezbývá nic jiného než přistoupit na jeho hru a hned při prvním úkolu je zachráněn majitelem zastavárny Zeusem (Samuel L. Jackson), který se k němu přidá a společně běhají/jezdí po New Yorku a plní Simonovy sebevražedné úkoly. Simon však má připraveno ještě pár překvapení...Ano i na potřetí si série Smrtonosných pastí udržuje svou kvalitu. Bruce a Samuel vytvořil velice zábavnou dvojici ve stylu klasickcých "buddy movies", Bruce běhá, hláškuje, nadává, střílí, krvácí, prostě John McClane. Oproti minulému dílu, kde bylo poměrně hodně záporáků, se tentokrát film soustředí především na Simona ztvárněného Jeremym Ironsem, kterýsice není žádná vazba, ale postavě dodává potřebný šmrnc. Na režisérskou stoličku se vrátil režísér jedničky John McTiernan a i díky jeho přispění se jedná o vysoce koukatelnou záležitost. Na druhou stranu místy film už působil poněkud přepáleně, hlavně co se týče akčních kousků, ale i tak se musí nechat, že i potřetí je to pořád kvalitní zábava a to především díky ústřední dvojici hrdinů.

Vskutku atmosférický snímek o dvojici policistů - komisaři Pierru Niemansovi (Jean Reno) a poručikovi Maxi Kerkerianovi (Vincent Cassel), kteří vyšetřují zdánlivě nesouvisející zločiny, vzdálené od sebe přes dvě stě kilometrů. Přesto se jejich cesty sejdou, protože zjistí, že oba zločiny mají stejného pachatele, který se ukrývá v uzavřené komunitě horského univerzitního městečka... Nutno uznat, že režisérovi Mathieu Kassovitzovi se podařilo vytvořit opravdu mrazivou atmosféru, jak se na pořádný thriller sluší. Navíc zajímavý a tajemný je i samotný příběh, který však kvalitně podporují také samotní herci, především tedy oba vyšetřovatelé Jean Reno a Vincent Cassel, až je škoda, že na plátně společně nebyli delší dobu. Snímek díky těmto ingrediencím šlape jako hodinky a ani na chvíli nenudí. Jediné co by se snad dalo vytknout byl samotný závěr, který byl poněkud zvláštní, ale nijak vyrázně nezměnil jinak velmi dobrý zažítek z celého filmu.