Recenze (765)
Drive Angry (2011)
Zdrhnout z pekla se dá asi horko těžko. Za to palec nahoru. Cageovi se v zahřívačce před druhým Ghost Riderem ovšem na Zemi peklo rozpoutat nepovedlo a tak je třeba přečkat 100 nudných minut dlouhou honičku plnou tlachání a počítačové krve. Triky snad dělal někdo doma na koleně, soundtrack nevýrazný, stejně tak Cage. Tady už to není o palcích, ale hvězdičkách v hodnocení.
Gladiátor (2000)
Takovýhle velkofilm se neurodí každý rok. Naopak. Epický, výpravný, správně kýčovitý, s perfektním soundtrackem i obsazením, po technické i trikové stránce dokonale zvládnutý biják.
Mlha (2007)
Nač se bát příšer venku, když zlo číhá uvnitř. Darabont si od Kinga vypůjčil maximálně jen tu všudypřítomnou mlhu a zaměřil se spíše než na hrůzy toho co skrývá na to, jak se s tím dokážeme poprat vně sebe. I proto možná trikovou stránku filmu, muziku i výpravu razantně upozadil. Ovšem zařazení Dead Can Dance do finále byl úžasný tah.
Zloději času (1981)
Ke konci už Terry Gilliam to svoje fantazírování přece jen přestřelil a vypadalo to, jakoby pejsek s kočičkou kuchtili dort.
Jeskyně zapomenutých snů (2010)
Když to porovnám s výletem do Koněpruských jeskyň ..
50/50 (2011)
Joseph Gordon-Levitt je moje alter ego, teď to vím! Už jako Tom v 500 dní se Summer jsem měl pocit, že nenápadně kopíruje můj snílkovský život, ovšem v méně úsměvné komedii 50/50 už se mi do něj naboural úplně, neboť v roli Adama prožívá obdobné životní útrapy se všemi plusy i mínusy jako já. Mé hodnocení je díky tomu určitě trochu nadhodnocené, ale tématem je mi prostě hodně blízké.
Ohňostroj (1997)
Co všechno udělá člověk pro druhé .. bez potřeby mluvit, bez sebemenšího projevení se emocí (což Takeshi úspěšně zvládá ve všech svých filmech) .. za cenu nejvyšší. Kitano v roli mlčenlivého chlápka, kterého si neradno proti sobě poštvat. Do uší lahodící soundtrack Joe Hisaishiho a nádherné obrázky (ať už filmové či ty kreslené rukou režiséra).
Na vlásku (2010)
Tady se za pětku stydět nebudu. Pořád v sobě mám kus dítěte a to si někde uvnitř mne poskakovalo radostí. Je to sice vesměs standartní Disney s písničkami a zvířátky, ale v parádním kabátku a hlavně s chameleonem navrch (viz můj profil).
Umělec (2011)
Vzpomínka na dvacátá léta minulého století, kdy film již nechtěl mlčet. Nově nastupující plejáda herců a hereček v tom viděla svou příležitost, pro jiné to znamenalo konec krásně rozjeté éry. Výborná pocta všem těm přivandrovalcům do Ameriky, kteří se nedokázali se svou chabou angličtinou dále pohybovat ve světě filmového průmyslu.
Sucker Punch (2011)
Vizuální podívaná, kdy je vaše tělo přikované napevno před plátnem/obrazovkou a zároveň je vám při sledování nenápadně prováděn lobotomický zákrok.