PinokKio

Pořád platí Kdo se bojí nesmí do lesa, protože tady v tom strašidelném domě se není čeho bát. Tedy až na herectví Katie Holmes.

Pořád stejně nudné schéma. 80% filmu se díváme, jak se hýbe lustr či pootevřou dveře a pořád se nikomu z domu zdrhat nechce, prostě nějak bude. No a na konci to bafne trochu víc, abysme se mohli těšit zase na další nášup. Tak tedy počtvrté v roce 2012, no. Bohužel.

207 minut, při nichž jsem se nenudil ani neošíval. Vesničané byly správně ustrašení (skoro se sem lépe hodí napsat připosr...), kdežto na samurajích bylo vidět, že si již prošli spoustou bitev a jen tak je něco nerozhodí. Nad všechny logicky vyčnívá bláznivý samuraj v podání Toshira Mifuneho.

Poslední nákup našeho života za nás udělá někdo jiný.

Pěsti. Rány. Kopy. A spousta patosu, který na mne nějak nefungoval. Ovšem ta choreografie soubojů je dokonalá.

Trošku jinak pojaté zpracování bestselleru Stiega Larssona než švédská verze. Srovnání si tyhle dva filmy možná nezaslouží, ale člověk se jim prostě neubrání. Fincher si díky většímu rozpočtu mohl dovolit daleko lepší výpravu, takže Vangerův prdelákov, kde už ani lišky nechtějí dávat dobrou noc, mi přijde více podobný představám z knihy. K tomu je potřeba vyzdvihnout výborný soundtrack mého oblíbence z NIN Trenta Reznora (trika s logem jsme si mohli všimnout během filmu v hackerském doupěti), úvodní titulkovou sekvenci (přesto možná úplně zbytečnou), netradičně nám zapěla i Enya a povedené bylo stejně tak obsazení americké Lisbeth v podání Rooney Mara. Přesto mi americké zpracování (o remake se rozhodně nejedná) přijde o fous slabší než to severské.

Floutkovský Chris to chtěl možná natřít konzumní společnosti a tak se rozhodl prožít svůj kurz přežití kdesi v divočině na Aljašce. Odšmiknul od sebe nenáviděné rodiče, pálil za sebou mosty. Přesto - kdo by se nechtěl alespoň jednou odstřihnout od svého všedního života a prchnout kam ho vítr zavane. Bez peněz, bez starostí. Sean Penn si vybral silný příběh, který i díky výborné kameře a skvěle do uší lahodícímu soundtracku zvládl natočit na výbornou.

Občas bývám ze všeho dost rozházený, takže by se mi kamufláž ala pan Brambůrek dost hodila : )

Moc hezké obrázky umí točit ten pan režisér. Silné, dojímavé, ovšem dost nejednoznačné. Scéna na mostě je výtečná, Javorský v ní herecky exceluje, ovšem té nijakosti a vaty okolo je škoda.

Výborná šachová partie. Figurky jsou rozestavené tak, aby výhoda (a převaha) byla na straně těch bílých. Jak už to ale bývá, není důležité za jakou barvu se hraje, ale kdo a jak si své piony po šachovnici vodí. Těch černých se chopila životem protřelá služebná Aibileen (doufám, že ji nominace na Oscara neuteče), která už toho nemá moc co ztratit. Naopak za bílé dost nesportovně táhne Hilly Holbrooková (umně zahraná mrcha od Bryce Dallas Howard), ale naštěstí jí občas sloupkařka Skeeter (roztomilá Emma Stone) nějakou tu figurku nenápadně uzme. Můžeme fandit oběma stranám (já držel palce černým, ale nebudu upírat sportovního ducha i příznivcům z Dělnické strany), ovšem nakonec vítězství v téhle hře uzme pro sebe mně nic neříkající režisér Tate Taylor, který nám bez zbytečně ládovaných emocí naservíroval báječnou podívanou, která si alespoň ode mne těch pět hvězdiček naplno zaslouží.