Mikita

Moje další setkání se Samem Trammellem. Herecké výkony opravdu nejsou špatné, ale to, co musí vypustit z pusy....... Nevím, zda za to nemohl hlavně ukňouraný a přehnaně přecitlivělý dabing, ale nějak se mi to ani nechtělo dokoukat. Toho přecitlivělého dojetí a litování sama sebe a životních mouder typu usmiřte se spolu než umře, jinak byste toho mohla litovat zbytek života. Najděte si cestu zpět k bohu. Neboj se přijmout pomoc, všichni tě hrozně milujeme. Všichni tě hrozně chápeme. ..... Moc, moc, moc a moc přehnané. A ty zázraky kolem? Bůh má jistě jiné starosti než shazovat z polic stará fotoalba.

Téhle variaci na Ošklivku Katku jsem nikdy nepřišla plně na chuť. Až postupem času v této romantice nalézám pár perliček. Na pár vět dlouho nezapomenu: "Jak to tam jde? Tady? Nic moc, zatím to působí víc na mě než na ni. Už 2x jsem se málem rozbrečel", "Zachraň mě, Sabrino spanilá." Je to příjemná romance a Harrison je jako bezradný a kalkulující svůdník okouzlující.

Už to tu bylo v mnoha podobách. On ji z nějakého důvodu tahá za nos a snaží se ji dostat. Během toho se do ní opravdu zamiluje. Teď jde o to, zda mu to ona odpustí a zůstanou spolu. Je to romantická komedie, takže můžete hádat dvakrát. Ano, to vše sedí, až na to, že si Alex (Romain Duris) během dobývání neoblomného srdce Julietty (Vanessa Paradis) získá tak trochu i to vaše srdce. Přistihla jsem se, že jsem od začátku filmu přesně věděla, o co půjde, jen mě vždy mile překvapila cesta, jakou toho filmoví tvůrci dosáhli, a nakonec jsem podlehla kouzlu (K)lamače srdcí a začla jsem ústřední dvojici i fandit. Nedokážu vám vysvětlit, čím mě zrovna tato romantická komedie dostala. Zda francouským přízvukem, monackým prostředím, šíleným podnikatelským nápadem - profesionální rozvraceč vztahů, nebo vtipným používáním romantických klišé ("Vážně nepůjdete do akvária? Naučili jsme delfíny říkat vaše jména.", "Tam mě brávala maminka, ale už nemůže, protože je pryč. Umřela.", "Slzy, ty na ženy zaberou vždy!", ...). Ústřední dvojice není sice úplně nejcharismatičtější, ale nějaké to charisma přeci jen má, a tak nemůžu film než doporučit. Navíc vás čeká "hříšný" tanec, který se jen tak nevidí. :D 80% (Vše přesně mnohem stručněji vystihl Isherwood.)

Kdo jiný by mohl být naivní sirotek a vzápětí zhýralý mizera? Oči Bena Barnese v sobě mají obojí. Vždy se nejvíce bojím toho zla, co se skrývá za pěkným obalem, takže téma pro mě bylo dostatečně děsivé i bez přehnaně nechutných krvavých či drsných sexuálních scén. To se mi líbilo asi nejvíc, k nastínění zrůdné proměny stačilo několik střípkovitých záblesků orgií, krve či bití. Vše bylo na divákovi, aby vycítil hloubku oné proměny. O to více mě zamrzelo, jak polopaticky a detailně nechali zaniknout digitální monstrum v závěru. Velmi laciné. Pak mě občas zaskočili některé prvky Dorianových kostýmů (kapuca, podivné šálky místo šátků), to je ale maličkost, vzhledem k posledním 20-30 minutám filmu. Nevím, jak to popsat, předlohu jsem nečetla, ale jakoby tam něco chybělo, možná jedna věta, která by diváka naladila na správnou notu. Dorianova zpověď a jeho žádost o pomoc k tomu měla našlápnuto, ale jakoby ten patřičný krok nebyl dokončen a vše se zvhrlo do podivného sprintu a tak jsou mé dojmy ze závěru filmu trochu zvláštní. Přesto větší část filmu aspiruje na 4 hvězdičky, ty ale přijdou možná příště. 75%

Komedie mého dětství. Vzpomínky na Silvestra u známých...... První setkání s předělávkou pohádky, chudý princ mezi lid vydá se a štěstí půvabné dívce přinese. Jeden z těch povedenějších filmů Eddieho. Za výborný fór s Ralphem Bellamy a Donem Ameche (narážka na film Záměna) musím tu hvězdu přidat.

Domácí úkol splněn. Dostatečně dojemný scénář, dobré herecké obsazení a pěkná lokalita. To vše osladit intelektuálským tlachání o umění, pár svůdných scén a nezapomenutelné oblékání kalhotek a máme tu povedený film. Jak říkám, domácí úkol splněn. Úplně je cítit to odšktávání splněných úkolů. Slzy, dojetí, romantika, erotika, poučení, sebeobětování, naděje..... Hotovo. Teď se jen zamyslet, proč divák cítí to tlačení na pilu. Příště více lehkosti a méně Klimta. Ty věčné záběry na nahou zrzavou krásku už byly opravdu moc. Ještě, kdyby to byla Julia, ale takhle.... Na druhou stranu, Campbell Scott je opravdu věrohodný a příběh opravdu natolik silný, že se na opakování v TV vždy ráda podívám, jen přepínám to přehnané předvádění rozdílných světů hlavního páru (nóbl restaurace versus disco bar). A pokaždé si v duchu přidávám epilog, ten mi k dovršení příběhu rozhodně chybí. A v každém období života je ten dovětek jiný. Nejčastěji si tento pár užije ještě krásných 5 let, než Victor zemře.

Hlavní hrdinové nejsou příliš sympatičtí, romantická část není příliš romantická. Nenastane žádný nečekaný zvrat a nepadnete na zadek z nečekané zápletky. Je to ale přesto docela milé a na nedělní večer u TV to dokonale postačí.

Povedené animaci vždy jen prospěje výborná hudba. Tady se obojí dokonale spojilo a tak jsou místa, která jsou opravdu dojemná. Tento romantický příběh krásně oživuje linka s cestováním v čase. Zastavení času po průjezdu vlaku je opravdu působivé a jeho vysvětlení je celkem překvapivé. Tam pro mě milá překvapení ovšem skončila. Romantické shledání mi narušily nevyslovené otázky, na které bych ráda znala odpovědi a ujištění o shledání v budoucnosti mi přišlo zvláštní. Přesto se mi ale moc líbilo vyvážení romantiky, humoru a cestování v čase.

Milovníci science fiction, britského humoru a teorií o cestování v čase by mohli být nadšení. Já rozhodně jsem. Děj se v podstatě stále motá okolo jedné britské hospůdky. Pivní tlachání je zde ale pozvednuto na naprosto jinou úroveň. Hlášky, co mi uvízly v hlavě a stále se jim musím smát: "Rád si čtu knížky o těhle sračkách (time traveling), ale nechci být v nich." "Dobře, trochu divné, ale vypadá to, že všichni v budoucnosti jsou Američani." "Myslel jsem, že udělá víc, než že nám řekne, abychom se vrátili na hajzl." A pár dalších, je až neuvěřitelné, že se mi vybavují i druhý den po tomto filmovém zážitku. Mimochodem, po dlouhé době musím ocenit opravdu povedený dabing (překlad), hlavně to handrkování o šprt-fantasta.

To, že se někde něco ironizuje a prohodí se pár vtipných hlášek, ještě neznamená, že to je komedie. V top 50ce nej komedií za posledních 10let to nemá co dělat, jinak nemám mnoho výhrad. Je to sakramentsky povedené a vtipné gangsterské drama. Slogan vidět Bruggy a zemřít je dokonalý. Chápu filmové a umělecké přikrášlování, ale tenhle Ken měl zpropadeně tuhý kořínek. :) EDIT: Když jsem si uvědomila, kdo to napsal a natočil, musím obdivovat film ještě víc. Spojení s mým skladatelským oblíbencem dodalo filmu ještě větší grády.