Mikita

Na druhý pohled zvedám hodnocení. Dokonalá harmonie mezi scénami, dokonalá krajina, kamera, hudba, dialogy i herecké obsazení. Vše klape jako hodinky a svým kouzlem mi to opravdu připomínalo pocit, jaký mám při čtení jakékoliv knihy. Jako když si představuji svět z knihy, vidím ho před sebou reálný, a přesto neskutečný. Tento film je snovým zážitkem, který se doporučuje opakovat. (Po opakování se mi poodhalila ta pravá romantika, kterou jsem dříve nepostřehla.)

Ano, vážně je to tak hrozné. Pomáda, to vždy znamenalo chytlavé písně, pěkná taneční čísla a pár cool mladých, pohledných tvářiček. Tady za pohled stojí tvářička Michelle a Maxwella, jen nesmí zazpívat či promluvit.

Velmi povedený road movie. Místy sice ztrácí tempo, přesto dokáže pobavit. Není to klasická romantika. Je to takové putování za láskou. V jednom večeru je pěkně zachycen ten zlom, kdy se odpoutáte od něčeho starého, na čem jste vždy lpěli, a najednou vše vidíte v novém světle. A to se (aspoň pro mě) povedlo.

Dobrý ročník vykrádá klasické zápletky televizních filmů na motivy Danielle Steel či Rosamunde Pilcher, přesto tento hvězdný režisér do tohoto tématu přináší lehkost a pohodu. Je to výborně zpracované, obsazení sedí. Vše funguje jak má, jen mi chybí něco, díky čemuž bych si po roce vzpomněla na něco víc, než jen to, že to byl příjemný film.

Neskutečně vznešené téma není tolik pokaženo americkým přístupem. Je to pojato docela citlivě. Každá scéna má své kouzlo. Ken Watanabe je natolik charismatický, že zapomenete, že má po boku známého amerického Toma Cruise a plně se ponoříte do příběhu. Co chybí z poetiky japonských filmů, to vyhanradí úžasná muzika Hanse Zimmera, ze které vás pokaždé zamrazí. Díky té hudbě je i opakovaná podívaná mimo kino neuvěřitelným zážitkem. Poslední výjezd samurajů na koních do popelavé mlhy mě vždy ohromí a již vím, že brzy slzy neudržím. Zabere to vždy. Takhle mají filmy působit. Pokaždé, jakoby to bylo poprvé. Hudba a silný příběh očividně k úspěchu stačí, i když k naprosté dokonalosti stále ještě něco chybí.

Zprvu mdlé zdá se, finiš první série ovšem o váš zájem postará se. První série má sice jen 6 dílů, přesto se postará o to, že si ji v záplavě seriálů s nadpřirozenou tematikou zapamatujete. Ač je to u seriálu s vlkodlakem, upírem a duchem podivné, vše plyne tak nějak poklidně, bez větších akčnějších zápletek. Jde o hledání vlastní definice lidskosti a svého místa na světě. To vše prokládá výborný humor, dojetí a báječná british english. Poslední dva díly jsou až nadprůměrně dobré. Teď jen jde o to, zda je to zajímavé zamyšlení nad životem v moderním fantasy obalu, nebo zda to bude životaschopné jako vícesériový seriál, který dokáže udržet nasazenou laťku i v následujících sériích. Mám z toho trochu strach. 1.série: Hlavně díky druhé polovině seriálu. 75%

Nikdy bych nevěřila, že budu nadšená z něčeho tak surového, krvavého a nemravného. Viděla jsem v českém dabingu asi 2 epizody a říkala si, co proboha na té hlouposti všichni vidí. Ty dlouhé uvzdychané pohledy Sookie a Billa. WTF? Přesto jsem tomu dala na doporučení ještě druhou šanci a během pár dní viděla 3.série. Dlouhé uvzdychané pohledy mě stále štvou a některé krvavé, sexem prosycené scény mě vždy zaskočí, přesto jsem se těšila na každý další díl. Seriál má totiž neuvěřitelně povedený vizuál, zajímavé zápletky a většinu času i rychlý spád. Stále se objevují nové postavy, nové nadpřirozené bytosti, schopnosti a nové skryté vlastnosti jednotlivých postav. Velké slovo zde mají i vedlejší postavy a to je dobře. Odpoutá vás to od občas přeslazené lásky Sookie a Billa a můžete si tak užít všechny své oblíbené hrdiny. Pro mě jsou to Sam, Lafayette a Jessica. A samozřejmě Eric, ale to už je v podstatě hlavní hvězda seriálu. Na True Blood se musí pomalu zvykat, jak už se ale jednou zakousne, už vás nepustí.

Nadšení a unešení z napínavé atmosféry jako u prvního dílu se bohužel neopakovalo. Odchýlení od krimi dramatu je veliké a tak zbývá jen zajímavé odvyprávění příběhu jednoho děvčete s dračím tetováním. Od zajímavého vyšetřování plného hackerských kousků, pátraní a skládání různých střípků se zde film uchyluje k rekapitulaci minulých příběhů a jejich dovysvětlení během soudního přelíčení. Co se týče zpracování a charismatu postav, to se nikam nevytratilo, atmosféra je okouzlující a strčí do kapsy mnoho amerických trháků, příběh je ovšem tak slabý a překombinovaný, že mě až nudil.

Až bude Hit-girl o 5let starší, pak to teprve bude nářez. Takhle je to jen zajímavý film, který nabízí netradiční pohled na hrdiny a dokud malá holka nezmasakruje bandu dealerů, pak je to i supr film. Nejsem si úplně jistá, zda mohu být nadšená z otce, který ze své 11tileté dcery udělá masového vraha. Já vím, komiks, nadsázka, nadhled. Se*u na to. Pro mě na tom není nic cool.

Úžasná šílenost. Romantika zabalená do netradičního obalu, která úžasně pobaví. Tedy když si zvyknete, že se díváte na něco neskutečného, co byste si přesto přáli zažít. Musí být paráda, když se vám zhmotní oblíbené komiksové prvky a parádní bojové scény z vašich her. Váš romantický hrdina dá ránu do zubů a z padoucha zbyde jen kupa mincí. Level up. Boží. Parádní jízda, která nemá jiný smysl, než zahrát na romantickou notu a pobavit a to plní docela obstojně.