Helmutek

Absolutorium Hrušínskýmu; to asi neni třeba rozebírat. Myslim si ale, že i z jiných důvodů by Tichá bolest (společně s takovejma provařenejma filmama, jako je třeba Vyšší princip, Skřivánci na niti nebo Všichni dobří rodáci) měla patřit do obecnýho filmovýho povědomí Čechů. Některý filmy se totiž točej o tom, co by se mohlo stát, jiný ale popisujou to, co se dooprovady stalo - a na to, co jsme tady měli od roku 48 za hnus, na to, co se skutečně a nemilosrdně dělo, kolik životů a nadějí to zmařilo, jaký ideály to postupně udusilo, kolik rodin a vztahů rozbořilo, jaký hodnoty to pokroutilo a pošlapalo - na to, co všechno si z toho jako národ neseme a ještě pár generací dál poneseme, na připomínání tohodle všeho se občas tak trochu zapomíná. Možná zčásti vinou vzpomínkovýho optimismu nebo ostalgie dnes pro spoustu lidí ne všechno před revolucí bylo zas tak špatně. Tichá bolest neni nijak efektní film, vlastně ani neni moc dramatickej - a v tom má tu největší sílu. Protože životy většiny lidí, po kterejch komunisti šli a kterejm zničili život, moc efektní nebo dramatický nebyly. Na to, jak moc je totalita smrtící pro všechno hezký, čistý a rovný, jak moc zabíjí obyčejnej život a obyčejnou radost - na to nesmíme nikdy zapomenout. A přesně tohle všechno Tichá bolest ukazuje úžasně - i třeba v tom závěrečnym proslovu o slivovici, kterej je nezapomenutelnou poctou naší krásný mateřštině, pocta duši člověka, pocta životu, pocta všemu tomu, co se komunisti tak moc snažili pošlapat, zadupat a vyhladit. Pár výhrad bych ale přece měl: nevěřim tomu, že galeje u pétépáků byly tak schůdný, jak by se podle filmu mohlo zdát, a taky mi Janek (Ivan Jiřík) nepřišel herecky přesvědčivej tak, jak by si film zasloužil. "Chlap bude chlapem i bez vojny, a z posery chlapa neudělá ani prezident".

Kéž by všechny "letní filmy" vypadaly takhle, to by ten svět byl hned o něco krásnějším místem. Především první polovina je parádní, skvěle mi sedli i Les Shadows "and their guitars". K filmu jsem si našel cestu díky Cliffovi, resp. singlu Summer Holiday, a přestože jsem tu písničku měl oblíbenou dlouho předtím, než jsem film viděl, tak musim uznat, že sem sedne parádně a prostě sem patří - vůbec z celýho filmu sálá taková ta šedesátková radost, pohoda, volnost... I ostatní písničky jsou skvělý, taneční čísla taky, Cliff je takovej ten správnej hezounek... Jen by mě zajímalo, proč do hlavní dívčí role obsadili takovou nesympatickou prasnici - sice neni hezká, zato ale neumí ani zpívat. Kdyby tam dali jakoukoliov jinou holku, která se ve filmu objeví, udělali by líp (např. kteroukoli z tý ústřední dívčí trojice), a třeba by ty duety s Cliffem za něco stály i z tý zpěvaččiny části. Jen tu jugoslávskou epizodku si tvůrci mohli odpustit, to nemělo s nadázkou nic společnýho, to bylo jenom blbý. WTF moments: Scéna se svatebním naháněním Cliffa tatarsky vzhlížejícíma domorodcema po jugoslávsku, až podežřele moc připomínající svatbu Listera s GELFkou v Polymofrovi II. Každopádně, silný 3*.

Nemůžu si pomoct, ale jak mám Hanáka rád, tak asi je přece jenom víc divadelní než filmovej herec, protože tady mě ten jeho výkon ale vůbec nepřevědčil. A to už vůbec nemluvim o Evě Horký, která má hlas příjemnej asi jako elektrickej bzučák v šest ráno (kromě toho jí to vůbec neladí a obzvlášť ty duety s Hanákem jsou vysloveně amatérský). Plejáda herců je tady obdivuhodná, námět je taky samozřejmě dobrej, ale celý to na mě působí jako taková (ne moc vydařená) generálka na Kouř. Na to, o jak závažný téma se jedná, tak mi to místama přišlo až moc přehrávaný a groteskní. Musim ale říct, že z ING. na mě mnohem víc než z Kouře dejchala ta bezmocnost někoho, kdo se za minulýho režimu opovážil použít v práci hlavu, jít na problémy tvůrčím způsobem... a kdo vůbec měl tu drzost chtít dobře pracovat.

Někomu to možná tak úžasný připadat nemusí, ale mně to sedlo dokonale - společně s Mladistvým intelektuálem a Ropákama je to pro mě asi nejlepší českej kraťas. Nápad, zpracování, výkon Hanákový, ta celková "chemická" terminologie, kostýmy - neskutečně nápaditej filmeček se spoustou odkazů. Navíc, jak je u Sklepáků zvykem, po hudební stránce opět skvělý. A vůbec mi tady nevadilo ani to Steindlerovo přehrávání - spíš naopak, do role šílenýho vědce to pasovalo celkem přirozeně. Možná, že kdyby se film pouštěl na hodinách středoškolský chemie, zapamatujou si studenti víc než z klasický výuky. U mě by to platilo rozhodně, a aspoň bych teď nemusel při sledování tolik googlit... Smrt redukci!

Tak to jsem nečekal - od dob Český sody asi první politická satira, která se nebojí, ale zároveň si udržuje kvalitu a úroveň. Rozdíly mezi dílama samozřejmě jsou, ale i ty "slabší" jsou pořád dobrý. Chápu, že dnes už je jiný politický klima, než jaký bylo v devadesátkých, i tak si ale ČT může rvát vlasy za to, že tenhle projekt odmítla. Tím spíš ale poklona tvůrcům, že do holportu s ČT za cenu politický cenzury a obsahový kontroly kdoví kym všim prostě nešli, a následně poklona Streamu, že včas vsadil na schopný lidi, který dokážou v podstatě za 0 korun rozpočtu točit něco, co tady spoustu let chybělo. Uvidíme, jak bude vypadat třetí série, našlápnuto ale maj slušně. Jen doufám, že ubydou scény, u kterejch jsem občas dostával mořskou nemoc a který vypadaj, jako kdyby někdo před minutou kameramanovi ukázal zoom. Taky je místama škoda těch pravopisnejch chyb u některejch těch ukazovanejch novinovejch titulků - nedá zas tolik práce dávat si na tohle pozor tak, aby to nevypadalo úplně amatérsky.

Hřmění za mě prakticky neni co vytknout, to pásmo snad nemá slabší místa. Pro mě jeden z jasnejch sklepáckejch vrcholů. Taneček na "Cantina Band" je jedna z nejvíc WTF věcí, co znám (v tom nejlepšim slova smyslu) a Macháček jako westernovej kamioňák je parádní, i tak si ale poslední skeč stavim ještě o stupínek vejš než zbytek (čímž chci vyzvednout Katovnu, ne shazovat nic z toho před ní): Takovou koncentraci odkazů, hlášek, nápadů, absurdit a skvělejch písniček, to se fakt jen tak nevidí - a mezi českejma věcma už vůbec ne.

Stejně jako dost jinejch Sklepáckejch věcí i "Tak dělejte něco" je pro mě tak nějak rozporuplný... Na jedný straně pitvoření a přehnanost, na druhý straně kilotuna jedinečnejch hlášek a nápadů. Ty kontrasty u poeticko-kanálních proslovů Proroka a Ferdy a jejich úklidu lesa, u dada pokusu o chritianizaci srnky a u závěrečný ožíračky v korunách stromů (kdy na přetřes přijde i Sekorovskej kostým a spolupráce s StB) - ty kontrasty, na kterejch je tenhle skeč založenej, ty mě fakt bavily a hlavně tady fungovaly. A jako už tradičně, písnička je skvělá. Pro mě osobně je tohle společně s Hřmením jedním z vrcholů Sklepácký tvorby.

Rád bych vám tady vyprávěl příběh, který u táborových ohňů vyprávím již hezkou řádku let, a který se mi přihodil právě minulý čtvrtek. Bylo zrovna takové sychravé předjaří, když já jsem se jednoho pozdního odpoledne probudil ve svém kutlochu a rozmýšlel, co s načatým večerem. Stejně jako dost jinejch Sklepáckejch věcí i tohle je pro mě tak nějak rozporuplný... Na jedný straně pitvoření a přehnanost, na druhý straně kilotuna jedinečnejch hlášek a nápadů, surrealistický scénky s neoddiskutovatelnym žánrovym přesahem (padající peří, prolínání reality s absurdníma výjevama, dřevěnej kašpárek...). Každopádně nic srovnatelnýho na český scéně neexistovalo a do dneška ani neexistuje, a i po dvaceti a víc letech se ukazuje, že Sklepácký opusy opravdu svojí nadčasovou hodnotu maj. Mimochodem, po hudební stránce jako vždy dokonalý.

Dobrej film? To určitě jo. U Finchera jsem ale přeci jenom čekal něco víc - něco, co bude nesrovnatelný a nezaměnitelný s čímkoliv jinym, něco, co posune žánr nebo ho bude natolik přesahovat, že ani nebude mít smysl film porovnávat s jinejma (jako to je třeba u Fight Clubu). To se ale nestalo; prostě to pro mě je "jen" dobrej film. Srovnání především se Základním instiktem se mi ale nabízí hodně, a musim říct, že ač je Instinkt už 23 let starej, tak u mě vítězí na plný čáře (jak ve scénáři, tak v atmosféře nebo v hereckejch výkonech) - nevidím nic zásadního, co by Zmizelá přinášela novýho. Gone Girl je thriller a je to Fincher, takže plochej děj bez zvratů musel čekat jenom ignorant - uchcávat si z každý dějový otočky teda nemá smysl. Když se blížil konec (a napnutej jsem byl, to ne, že ne), furt jsem čekal, že přijde ta závěrečná pecka, ze který se poseru a díky který pochopim, co že na tom všichni maj, ale ono tak nějak celkem nic. Asi bych neodhadl, že spolu nakonec zůstanou (ta vztahová rovina mi na filmu přišla asi nejzajímavější), ale typologie postav už byla daná celkem jasně - úspěšná a manipulatní psycho intrikánka na straně jedný a chlap slaboch na straně druhý. Hraní si se silou výpovědi a interpretace nebo s úhlama pohledu v první polovině ale bylo skvělý (ono vůbec, sledovat takovej destruktivní vztah, oboustranně manipulativní komunikaci, řešení problémů, a hlavně neschopnost se z toho jakkoliv vymanit, to je psycho samo o sobě). Mimochodem, Pike hraje fakt dobře (ale na Stone to u mě furt nemá :-) WTF moments: Ti policajti na baterky, který nereagujou ani na Affleckovo výslovný upozornění na brutálně závažnou trhlinu v plánu jeho milý, to se ale hodně nepovedlo - stejně jako podivná epizodka naťukávající věrohodnost médií (ano, i ony mají silnou manipulativní moc, děkujeme - a dál? Na to, aby to sdělilo něco hodnotýho, tam toho bylo moc málo, a na to, aby to člověk jen tak přešel, tak zase moc - nechápu, co tím chtěl autor říct, ale znělo to zbytečně ploše a tendenčně).

Takovej Trhák ze skutečnýho života... Takovýhle filmy můžu - nezklamal mě ani Burton, ani Depp (mimořádnej byl mimochodem i Landau); odzbrojující osud filmařskýho nadšence-fanatika Eda Wooda mě ale dostal úplně. Profesionální amatér s velkym A, snílek, obrovskej milovník fimů, ale vlastně totální střevo, bez peněz, talentu nebo soudnosti, zato ale se spostou šílenejch nápadů a s nepotlačitelnou touhou předat světu svoje příběhy. Vůli, tah a schopnost jet přes mrtvoly (občas doslova) by mu moh leckdo závidět. To, jak je vykreslenej, je samozřejmě velká zásluha Deppa - to jeho nadšený tetelení při natáčeních a taková ta až dětská upřímnost a sebejistota, se kterou ty svoje paskvily točí, jsou parádní a skvělě se na to kouká. Samozřejmě, film dokumentem není a ani nechce bejt, takže se nevěnuje Woodově životu nijak komplexně, je to ale krásnej portrét a díky Burtonovi a Deppovi se na některý Edovy filmy někdy určitě kouknu.