Helmutek

Jak se Richard omylem stal hrdinou (aneb morálním vzorem proti své vůli). Tohle pro mě bylo tak příjemný překvapení, že jsem neměl daleko k pěti hvězdičkám. Dokonalý to sice neni - ubral bych třeba trochu toho fekálního humoru (byť zvládnutýho nejlíp, jak to šlo) nebo bych na místě vyměnil Kajnarovou (která v dokonalym a hvězdnym obsazení svou nadrženou afektovaností působila jako pěst na oko), jinak je to ale tak příjemnej a inteligentní film, že už se těšim, až si ho pustim znovu. Až se divim, že neni duo Strach + Epstein profláklejší, a už vůbec nechápu, proč se kdo bál jít s timhle do kinodistribuce. Mě to rozhodně minulo, na film jsem narazil jen díky Epsteinovi, a je to škoda - film má potenciál podle mě velikej. A ten scénář je napsanej tak dobře, že Epsteinovi odpustim i ten nonsens okolo Trojanova způsobu podpisu Charty 77. Jinak absolutní obdiv směrem k výkonům Trojana, ale i Stivínový.

Většina povídek skvělá (např. Pasternak nebo The Strongest /Odtahovka/), jiná "jenom" dobrá (Little Bomb). Film je sranda a skvělá zábava, španělština k tomu krásně sedne, jen by některý povídky mohly být klidně o něco kratší (třeba jako úvodní Pasternak, kterej má jen pár minut a úplně to stačilo). Jen mi u The Proposal (Sražení těhotné) průběh povídky přišel lepší než konec samotnej, což je škoda - rozjetý to bylo krásně.

Nebudu tady pozérsky a s patosem papouškovat glorifikace, kterých je tu i bez mýho přičinění přehršel. Tim samozřejmě film nijak nesnižuju - je mrazivě skvělej, především ale zajímavej a zvláštní; obdivuju Kachyňu za to, jak se mu podařilo atmosféru strachu a nejistoty přenést na ústřední dvojici bez toho, aniž by musel přidávat jakýkoliv efektní scény. Musim ale říct, že některý záběry, dialogy nebo režisérský postupy (pasáže bez hudby i okolních zvuků, pohledy z první osoby a do kamery...) mi prostě nesedly a měl jsem problém jim uvěřit. Naprosto tim ale nepopírám skutečně zajímavej uměleckej rozměr (jakkoliv těžký ho může bejt strávit) a nezpochybnitelnou režisérsko-kameramanskou nápaditost, ne všude to ale (aspoň pro mě) plnilo svůj zamýšlenej účel. Uznávám, že to je jeden z nejlepších výkonů Bohdalky, který jsem viděl, ale i u ní bych našel repliky, kterejm jsem nevěřil - např. některý pasáže z manželskejch hádek, kdy z nich až moc trčel scénář (u dialogů obecně jsem často měl pocit, že na sebe navazujou trochu šroubovaně a nepřirozeně, odpověď že třeba nelogicky nastupuje už do doznívající otázky atd.). Jinak to ale je skvěle a osobitě ztvárněný vylíčení teroru padesátejch let, toho teroru, kterej se paradoxně nevyhýbal ani nejvyšším straníkům - se skvělym a příznačnym orwellovskym koncem, kterym Strana nad dvojicí vyhraje ještě víc zničujícím způsobem, než jak by tomu ve výsledku bylo třeba v případě předpokládatelný fyzický likvidace. Film je o to pozoruhodnější, že scénář spolu s Kachyňou psal Procházka, jedna ze stranických obětí vlastního systému.

Oba filmy hodnotím jako jeden celek: Celou tu dobu jsem si říkal, že tomu dám tak dvě hvězdy - natočený je to skvěle, herci jsou taky výborní (po řemeslný stránce to nechci nijak zpochybňovat), ale nevěděl jsem úplně, co mi tím kdo chce říct, proč se to vůbec natočilo, co hodnotnýho bych si z toho měl odnýst nebo proč bych si to třeba měl chtít pustit znovu. Jasně, je to provokativní téma a Trier se toho zhostil profesionálně a je dobře, že k tomu sebral odvahu; výsledkem neni žádnej průser, jen mně osobně prostě nestačí jenom to, že mě někdo chce šokovat. Jenže pak přišel ten konec... a i když jsem to vlastně nějak čekal, tak i přesto mi to tak nějak divně vlezlo pod kůži, že jsem nad tim fakt pár dní musel přemejšlet. A to tomu upřít nemůžu. Furt to pro mě sice neni film, kterej bych označil za jakýmkoliv způsobem mimořádnej, musim ale připustit, že na něm možná něco je. WTF moments: To ale nemění nic na tom, že ty všechny možný Skarsgårdovy rybářský a jiný příměry byly prostě hrozně násilný a nepřirozený; a vadilo mi to hodně i přesto, že si uvědomuju, že scény jako tyhle nebyly zamejšlený nijak doslovně.

Celý to na mě působilo dost filmově, ale účel to vlastně plní obstojně - sympaticky nezaujatej film o hodně zaujatejch časech. O tom, že nacionální ideologie a národnostní vymezování se je papírově a "oficiálně" jedna věc, ale praktickej život věc druhá; a jak Češi, tak Němci na obou stranách Sudet byly i za války pořád jenom lidi, podlí i charakterní, s podobnejma potřebama a starostma. Jen bych místama ubral trochu toho patosu. Lavíruju mezi *** a ****. WTF moments: Nijak to sice nesouvisí s filmem jako takovym, ale to, co z něho udělal ten příšernej dabing německejch dialogů, to je naprosto trestuhodný - a hlavně zbytečný. Zachování němčiny (navíc když už ten film byl tak natočenej!) by tomu jenom dodalo mnohem větší autentičnost a důvěryhodnost. Zážitek to kazí naprosto spolehlivě.

No já nevim... Jako malýho mě to nějak minulo, takže nejsem poznamenanej jakoukoliv vzpomínkovou nostalgií a film jsem viděl poprvý až dnes; a možná právě to je důvod, proč 87% (10/2014) nemůžu tak úplně pochopit. Jasně, je to lehce nadprůměrnej akční film, na kterej se hezky kouká, ale ty osumdesátky z toho na můj vkus lezou až moc - ty úsměvný efekty bych filmu samozřejmě odpustil (na tu dobu chápu, že to musela bejt pecka), pak už ale ale vlastně pro mě nezbejvá moc dalších věcí, kvůli kterejm by ve mně Terminátor měl nějak dneska nějak zůstat. Nápad (ohledně toho cestování časem) není úplně primitivní, což musim uznat, ale děj samotnej už nijak náročnej neni, takže pro mě se rozhodně nejedná o nic, co by obstálo v konkurenci jiných (natož novějších) sci-fi nebo akčních filmů. Arnold mě bavil moc, zato nemůžu souhlasit s pro někoho "skvěle zahraným mariňákem" Biehnem - nemůžu si pomoct, ale působí na mě tak trochu jako vemeno (stejně tak Hamilton - občas měli světlejší chvilky, jinak mě ty výkony ale teda fakt nepřesvědčovaly). Nabízí se mi srovnání například se Smrtonosnou pastí - jasně, ta není sci-fi, efektama nadupaná akčňárna natočená ve zhruba stejnou dobu to ale je - a ten zážitek z ní je pro mě o ligu jinde než u Terminátora. Ve všem. Takže film fajn, ale až se budu chtít příště pobavit a užít si akční řežbu, po Terminártorovi už rozhodně znova nesáhnu. A vim, že osumdesátky prostě byly osumdesátky, ale ta hudba mě tady srala hrozně.

Nenudil jsem se. Dobrá atmosféra, skvělí Jackmann i Gylenhaal (ten jeho víc a víc servanej vzhled a zhoršující se tik mě fakt bavily). Přesto přese všechno je to pro mě "jen" nadprůměrná detektivka, na kterou se sice skvěle koukalo, která mě ale k opětovnýmu zhlídnutí už moc lákat nebude. Mnohýma zde opěvovanej překvapivej konec mi nijak překvapivej nepřišel, smyslem většiny detektivek i mnoha jinejch žánrů je přece viníka nebo případ odhalit/dopadnout/vyřešit až ke konci. Tady mi spíš přišlo, že nás režisér chtěl postavit před různý kontroverzní morální dilemata, což se mu aspoň teda u mě podařilo jen částečně - otázka "čeho všeho jsem schopnej, pokud mi unesou dceru" totiž nijak objevná ani nová neni (a i tak na ní nebude nikdo z nás schopnej odpovědět), stejně jako zkoumání hranice odůvodněnonsti a oprávněnosti vzetí spravedlnosti do vlastních rukou vůči ať už domělejm nebo skutečnejm pachatelům násilí. Filmem nahazovaná ožehavost tenký hranice mezi obětí a pachatelem, jejich častá nevýlučnost a prolínání se (ač to samo o sobě taky nijak zvlášť objevný neni) mi ale asi přišla nejzajímavější. Navíc se Prisoners bohužel nevyhnuli všem možnejm amerikansimům, který mi celkovej dojem spíš kazily (např. to, jak filmově se Keller nechal na konci zajmout od hlavního záporáka atd.). A pokud se ten přeslazenej hepáč snažil režisér trochu zmírnit "neuzavřenym" koncem, tak se mu moc nepovedlo; takhle mě ten konec akorát tak nasral, protože na mě tak působí jen jako alibismus a znouzectnost; novou otázku otevřenej konec nepokládá, neuzavírá ale ani ty, který by vzhledem k povaze filmu uzavřený bejt mohly a taky měly (což by si jinak takhle dobrej film rozhodně zasloužil). Za mě mezi 3 a 4*.

Pro mě je to film především o tom, že svoboda vlastně tak úplně neni svoboda. A přestože film je o tomhle a v podstatě i o čemkoliv dalším, tak se v ničem nijak filosoficky nebo zdlouhavě neplácá, což je sympatický. Šedesátky miluju, takže i to byl důvod, proč jsem se na Easy Ridera fakt těšil, musim ale říct, že navzodry skvělýmu Fondovi (způsobem mluvy a vystupováním mi připomínal westernovýho Eastwooda) mě film asi nějak minul. Ale třeba scény, kdy Fonda s Hopperem jedou, nic neřikaj... - prostě jedou a vůbec nic víc, ty jsou naprosto nádherný a ta volnomyšlenkářská šedesátkovost z toho jenom cáká. Už jenom kvůli nim a tomu, jak skvěle skvěle do nich padnou písničky od Byrds nebo Hendrixe, už kvůli tomu stojí za to film vidět. Jinak jsem ale měl s tim režisérskym přístupem často problém - například mi vůbec nesedla scéna nočního přepadení s následnou smrtí Nicholsona, který fakt nedokážu věřit, ať chci sebevíc, nebo úplně poslední scéna filmu s těma magorama v trucku. Na druhou stranu, když si hlavní dvojice s jejich bitches dali tu tabletu a dostali se do drogovýho deliria, tak z toho, jak hnusný to bylo, mi běhal mráz po zádech a blbě mi bylo skoro i za ně - nepamatuju, kdy naposled ve mně nějakej jinej film vyvolal tak podobně sugestivní pocit. Jízda se mi líbila a zážitek to byl hezkej, ale prostě si jenom nejsem úplně jistej tim, jestli jsem si od režiséra dokázal vzít všechno to, co do toho filmu nejspíš chtěl dát.

Dal bych tomu i čtyři hvězdy (i když mi vadila občas moc okatá stylizovanost, ale tak se prostě tenkrát točilo), ale to, že Audrey nakonec přezpívali, to je u takovýho muzikálu fail neskutečnýho kalibru, kterej jim prostě neodpustim. Buď jí to měli nechat i se zpěvem, nebo tam měli dát někoho úplně jinýho - takhle to je jen do očí bijící amatérismus viditelnej především ve scénách s naprosto skvělym Harrisonem, kterej to zpíval sám a dokonce odmítl playback (a je to znát - scény jsou přirozený, zpívá i hraje skvěle, má to koule a dívat se na něj je prostě paráda). O to víc mi u Audrey vadilo to, že předěly mezi zpívanym dabingem a jejím vlastním hlasem byly znát fakt hodně - jak co se týče barvy hlasu, tak nesynchronizovanýho pohybu ke zpěvu. A to je obrovská škoda. Další věcí byly střihy - dost často přicházely nelogicky, postavy se najednou chovaly úplně jinak... - přitom k tomu není vzhledem k relativně dlouhý stopáži žádnej důvod. A dovolím si i jednu kacířskou - mě se Audrey taky líbí, je hezká, roztomilá, všechno... ale přijde mi, že je to vlastně hlavně o tom, jak je krásná, a že vlastně zas tak moc dobře hrát neumí. Rád bych jí přilepšil, je mi sympatická (a třeba v How to Steal a Million byla fakt dobrá), ale to její přehrávání a afektovanost mi tady přišly už trochu moc. Ale jasně, film je to hezkej - písničky krásný, scény pohádkový... Je to fajn, ale výhrady (i vzhledem k tomu, že tady to má 86%), a to celkem zásadní, prostě mám. WTF moments: Rozhodně ten Audryin nemaskovanej playback a jeho (ne)synchronizovanost s pohybem.

Rozhodně nesouhlasím se zde většinovým názorem, že detektivní stránka filmu je nedostatečná - já jsem s ní vůbec neměl problém. Film je pro mě navíc detektivkou až na vedlejším místě - především je to skvělá výpověď o dusnu, šeru a stínu padesátých let. Možná by se daly hnidopišsky hledat dílčí chybičky ve scénáři, v chronologičnosti děje nebo v historickejch reáliích (stejně mi přijde, že většina těch, co je tady napadá, o týhle době ví ještě míň než já), bylo by to ale absolutně mimo kontext a nemělo by to smysl; film má fungovat (a taky funguje) především jako celek. Nechápu ani napadání inscenací židovskejch procesů (Čechy nebyly nikdy tak veřejně -myšleno oficiálně- antisemitský jako zkraje 50. let, to je prostej fakt) nebo údajně nezdařilej pokus o film-noir. Nerozumim ani bagatelizování významu měnový reformy, kterou tenkrát komouši doslova obrátili životy lidí naruby, nebo osočení, že film je vlastně jenom o ní; stejně jako nevim, kde kdo přišel na to, že na úkor ostatních film cílí na mladý diváky. A i po hudební stránce: Muchow odvedl dobrou práci, žádnej dojem z příliš "návodný" hudby jsem u toho rozhodně neměl. Ten film je výbornej, byť ne dokonalej (třeba poslední scéna filmu s Haklovým synem byla na mě moc přiznaná...), je skvěle řemeslně zpracovanej, s výbornejma hercema (a to jak v hlavních, tak v tý spoustě vedlejších rolí) a s tim zásadnim potenciálem, že divák si z něj něco může odnést. Ale ano, je pravda, že drtivá většina nadprůměrnejch českejch filmů vychází z naší temný minulosti, ale co jako? Dneska, kdy polovina lidí na to, co se tady v minulejch osumdesáti letech dělo, zapomíná pod tíhou vzpomínkovýho optimismu, a druhá polovina si to ani neuvědomuje, protože to nikdy nezažila a vlastně jí to ani moc nezajímá, tak v týhle době je jenom záslužnej každej další pokus, kterym se může dalších pár tisíc lidí přimět k tomu, že si začnou pokládat nepříjemný otázky přesahující jejich kažodenní život a který je povedou k nějaký kritický osobní i národní reflexi. Ještě jsme se se svou minulostí nevyrovnali a nevypořádali, ať si řiká kdo chce co chce, a tohle je jeden ze způsobů, jak to řešit - protože dokud nebudeme ochotní se dívat zpátky a mluvit o tom na úrovni všeobecný a celonárodní debaty, tak se s ní ani nevyrovnáme a furt to bude vypadat tak, že komunisti budou i po 25 letech od revoluce třetí nejsilnější (nejvolenější) stranou.