Bobofon

Dal bych poctivé čtyři, ale silně mi nesedla nanicovatá Vanessa Paradis, tam to chtělo fakt lepší kalibr. Jinak moc příjemný film.

Není tomu co vytknout, a přesto mi do úplného nadšení něco chybí. Alicija Bachleda je zajímavá a krásná, Farrell standardně výborný, film má atmosféru a napětí, ale není tam pro mě něco nepojmenovatelného, co by z Ondine udělalo skvost.

Bessona mám rád za jeho staré a velice dobré filmy, jako například Leon, Nikita a Pátý element, ale o jeho aktivitách z posledních let je lepší pomlčet. A tak jsem doufal, že by Adéla Blanc-Sec mohla dát vzpomenout na staré dobré časy, kdy mu to filmování tak pěkně šlo. No... nedala. Především je to strašlivě nepůvodní film - skoro u každého záběru jsem měl pocit, že jsem to viděl už někde jinde. Zvláště patrné je to u egyptské sekvence, jasného křížence Mumie a Indiana Jonese. Tady je to vykrádání tak zjevné, že jsem se za Bessona až styděl. Ale i "pařížský" zbytek filmu je silně inspirovaný jinde, na mysli mi vytanul například i starý dobrý Jurský park, samozřejmě trikově nesrovnatelně lepší - Bessonovy triky s pterodaktylem jsou dost na pováženou, především (spoiler) ve scéně, kde Adéla na pterodaktylovi letí. A filmu nepomohla ani sama hlavní hrdinka - necharismatická, nezajímavá a (pardon mademoiselle) zcela nepůvabná (sestra se mi líbila víc). Kladem snad může být fajn výprava, zábavné mumie, podmanivá nálada začátku století v Paříži a snaha o odlehčení a všudypřítomný humor. Ale i tak je to další zklamání a často nuda Lucu, co si budeme nelhávat.

Působí to roztříštěným dojmem, dobré chvíle střídají slabé a celé to nedrží moc pohromadě, na rozdíl od geniálního Podfucku. A chybí tu opravdu výrazné charismatické osobnosti, taky na rozdíl od Podfucku. Nicméně Guy už byl na cestě dostat se zase do formy, neboť se už evidentně zbavil kastračního komplexu z Madonny - tu děsivou rašpli poslal k vodě na poslední chvíli, ale zaplaťpánbůh za to. A Sherlock Holmes už má zase koule, jupííí.

Kvalita filmů ze série Ghost in the Shell je různá, ale nejméně dva představují ve svém žánru absolutní špičku: Ghost in the Shell 2: Innocence a právě tento film. Většina lidí asi ocení vedle úchvatné animace filozofické úvahy o umělém životě a hranici mezi životem člověka a stroje, mě ale spíš naprosto umrtvila (pozitivně) nedějová sekvence "déšť ve městě" - to je ryzí poezie a přehlídka melancholického krásna současně, neoddiskutovatelně geniální pasáž.

Tak si myslím, že jihokorejská vláda podplatila některé místní uživatele, aby této slaboduché plytkosti dali různá nesmyslná hodnocení, jako třeba tři hvězdičky a dokonce i více. Mě nepodplatil nikdo (herdek!), takže můžu směle a hrdě mlít svou pravdu o tom, že tenhle film je slabší než krajíc chleba v severokorejským vězení. Zvláště hlavní hrdinka je a-b-s-o-l-u-t-n-ě nesnesitelná, jak už to někdy ty korejské herečky bohužel svedou. Neuvěřitelná naivita, a to jsem deset minut přemýšlel, jaké slušné slovo zvolit.

Děsivá a nebetyčná sračka, omlouvám se za hrubý výraz, ale tíze zklamání občas podlehnou i ti nejlepší muži. Po většinu času Salt působí jako parodie (zvláště výživný je sestup výtahovou šachtou a všechny automobilové honičky), dobrého o tom nelze říct nic, jasný kandidát na titul "Průser roku". Pokud někdo z tvůrců snad ve své pomatenosti uvažuje o pokračování, prosím, aby byl na základě zákona proti týrání lidí okamžitě zastřelen.

Už jsem s tím trapnej, ale ještě jednou to musím připomenout: když si v žebříčcích vyjedete nejlepší japonské filmy posledních deseti let, je v první desítce SEDM animovaných filmů, včetně prvních tří příček. Teprve čtvrtý je nejlepší hraný, a to 3-iron, který je ještě ke všemu víc korejský než japonský. Mě tohle české vnímání japonského filmu fascinuje, proto to užasle semtam opakuju, ale sem to patří jen okrajově. Okuribito (v žebříčku je 16.) považuju za nejlepší japonský film, který jsem viděl. Minimálně nabízí zamyšlení nad fascinující rozdílností kultur v přístupu k mrtvým, nebo nad mezilidskými vztahy, nebo nad lidskou důstojností - a dojde se tak třeba až ke smyslu života. Výtky jen drobné: obešel bych se bez scén s hraním na čelo před pozadím horských štítů, a taky bez nepřesvědčivého Masariho Motokiho v hlavní roli (takhle pohřbil Longest night in Shanghai, ten člověk je prostě beznadějný packal). Zato Ryoko Hirosue jako jeho žena a Tsutomu Yamazaki jako šéf jsou skvostní, čest a sláva jim i filmu.

Velice hezký příklad toho, jak jedna dementní postava dovede pohřbít jinak docela fajn film. Zatímco zachmuřená, kyselá a rocková Nana je cool a - při veškeré stylizaci - naprosto uvěřitelná, její pozitivní kámoška je dvoumetrovým vředem na prdeli tohoto filmu. Ono totiž, aby bylo úplně každému blbovi jasné, že tahle holka je holt taková notorická veselá kopa, se Aoi Miyazaki doslova každou vteřinu slabomyslně culí, afektovaně kvičí a radostně poskakuje, jen si zahrát panáka. Fakt nepřeháním, kupříkladu vanu drhne s podobným odhodlaně rozradostnělým výrazem, s nímž v budovatelských filmech z padesátých let dojičky cumlaly kravská vemena, zpívaje přitom častušky. Já tohle asijské přehrávání strašně těžko snáším, ale na druhou stranu tenhle film si úplné odsouzení nezaslouží.

Jo!!! Konečně se jeden český film zbavil hřebejkovské upocenosti (nemluvě o troškovské dementnosti) a přinesl neotřelý a docela svěží duch do zatuchla místní kinematografie. Protektor není bez chyb (kdo a co je?), ale za ten nečesky příjemný a jakoby odlehčený přístup k tématu si plný počet zaslouží. Debaty ohledně stylu hraní Jany Plodkové chápu, mně se ale moc líbila a jeji "současné" herectví do filmu sedlo naprosto přirozeně. Fajn film, fajn zážitek, dokonce jsem na chvíli i zadoufal v lepší zítřky českého filmu. No... uvidíme.