Lischai

Já tomu prostě nerozuměl. Jen je těžké říct, jestli jsem chování těch postav nechápal, protože mě Henry Bean pečlivěji nevedl mentalitou amerických nácků, nebo jenom protože tam nic k pochopení není. Každopádně úplný závěr filmu se schodišťovou scénou si mě získal.

Dvacet let starý film, u kterého se člověk ani teď nenudí. Fantastický mi přijde hlavně nehrdinský tým rozhádaných vyšetřovatelů, kteří si pořád na něco stěžuji. A poznámka pro fanoušky seriálu Scrubs: skutečně zde má roli Údržbář, přesně jak se v seriálu chlubí.

Je to příjemně skromný film: žádné citové vydírání, jen ta hrůza genocidy. A navíc má velmi chytré, velmi smutné rámování. 4,5*

Pointa na konci překvapí, i když mnou tipované rozuzlení bylo: "Cobb je ve skutečnosti David Lynch."

Doufal jsem v nějakou hlubokou sondu do vztahu, ale Blue Valentine jen ukazuje dvě polohy Ryana Goslinga. Jednu, která je přirozeně sympatická, vtipná, milá a pracuje -- a druhou, která nosí špinavé triko, kouří, pije a žije ve špíně. To, že s první je život fajn a s druhou ne, není moc překvapivé sdělení filmu.

Skvělý námět, ale celé je to takové... papírové. Všude samé rozjásané barvičky a veselí lidičkové, co chodí městem, aniž by reflektovali, že dost možná zuří třetí světová válka. Herecké obsazené dost různorodé: líbí se mi Skeet Ulrich a jeho mimózní "nevím, co se tady děje, nic po mě nechtějte, pohled" a nelíbí se mi Ashley Scott coby perfektně nalíčená blondýna, která zmateně pobíhá kolem. Hodnocení píšu po čtyřech dílech, více tomu nedám.

Možná byla chyba čekat na konci nějakou pointu.

Patřím k těm umírněnějším fanouškům Once upon a time. Výprava je skvělá, každý záběr promyšlený a plný detailů. Když se řekne vizuální nářez, představím si tohle a ne Avatara. Na druhou stranu mi film skutečně přišel docela rozvleklý. "Frčelo" jenom Noodlesovo dětství, jinak to bylo takové melancholické bloudění životem a dekádami. A zřejmě největším zklamáním byl závěr příběhu. Na scénáři dělalo pět týpků dvanáct let a stejně museli pointu vysvětlit dialogem. Huh.

Proč na konci každého filmu není monolog hlavního hrdiny, který divákovi vysvětlí sdělení filmu? Ušetřilo by to tolik přemýšlení. Ach, smutné ach.

Snažil jsem se užívat si každý okamžik tohoto filmu, jako každý správný pokojný bojovník, ale kýče a rádoby-spirituality s nadpřirozeným opravářem srdcí Nickem Noltem je tu prostě příliš.