Recenze (897)
Přenašeči (2009)
Tohle je jeden z těch "má to podivně nízké hodnocení ale je to fakt dobré" filmů. Pokud máte pochybnosti, pocity během filmu jsou: Hezky napsané dialogy a exponovaný svět s nemocí - scéna u které nedýcháte - scéna u které nedýcháte - scéna u které nedýcháte - dojemná scéna - konec.
Zlo mezi námi (2003)
Už dlouho jsem žádnému filmovému hrdinovi nefandil jako tomuhle frajerovi.
Den zrady (2011)
Je těžké pobrat všechna ta fakta o tom, co znamená, když mluvíte s tím a tím chlapíkem, když vás ten a ten chlapík podpoří nebo ten a ten chlapík napíše, že vás tamten nepodpořil nebo tamten s vámi mluvil. Jakmile se z toho zmatku vymotáte (zhruba 10minut před koncem filmu), je to skvělé.
Star Trek IV: Cesta domů (1986)
Sci-fi a sit-com tady k sobě mají tak blízko, že není úplně zřejmé, co to vlastně mělo původně být.
Národ bez žen (2003)
Pokud jste muž a máte partnerku, po shlédnutí tohohle filmu za ni budete dvojnásob rádi.
Akira (1988)
Normálně mě anime docela baví. Hlavně když má silnou myšlenku, co je k pochopení nebo třeba promyšlený scénář plný zvratů nebo alespoň sympatického hrdinu. Co z toho má prosím vás tenhle Akira?
Dokonalý smysl (2011)
Po romantice s orgány další skvělý film o tom, jak je to těžké, když se mají dva rádi a scenárista má v šuplíku samé depresivní náměty.
Kráska z Marsu (1924)
Komponovaný scénář, propracované charaktery, hluboká pointa - já to prostě nepobral. Ani nevím, jestli to tedy je agitka nebo není agitka. Tohle je jeden z těch filmů, kde potřebujete učebnici dějin filmu, abyste věděli, co jste právě viděli.
Drive (2011)
Jsou to dva filmy v jednom. První polovina je fantastický příběh chlapíka, který jezdí autem a usmívá se na lidi. Druhá polovina je podivné, za vlasy přitažené krimi plné brutality, krve a přepáleného násilí, které se vůbec nehodí k postavám pupkatých strýců a introvertního šoféra. Kdyby tu bylo více první a méně druhé, byl bych šťastnější divák. I tak hezké 4*.
Jdi a dívej se (1985)
Děsivé scény jsou skutečně děsivé, v bažině nebo při popravě nacistů člověk vážně nedýchá, ale nějak se mnou nerezonovala ta lehká stylizace pološílených hulákajících Bělorusů. Já o tom filmu nic nečetl, nevím, která bije, ale ty pateticky přestřelené monology k děcku schovanému ve křoví nebo k měsíci jsou mi takhle bez kontextu záhadou. Takže asi "Něco si o tom filmu přečti, jdi a dívej se."