husokachna

Téměř v jednu chvíli jsem dokoukal dva seriály, které si nemůžou být nepodobnější a stejně jsou v jednom ohledu velice podobné. Most! a Future Man bych normálně asi do jedné věty nedal, ale u obou se mi úplně stejně nedaří zformulovat komentář, rozhodnout se, jak moc jsem byl vlastně spokojen. Tím společným jmenovatelem je asi určitá neučesanost, nedotaženost, genialita rozplizlá v průměru (která je tak vlastní v Kolečkově scénáristické tvorbě, stejně jako dílům z Rogenovy "stáje"). Ale držme se Josh/Joosh/Futtermana, Future Mana. Zápletka a namíchání karet - bomba a splněný geekovský sen. První díly šlapou, hrají si s pop kulturou, historií, časovými paradoxy, jsou správně "rogenovsky" ujeté a nebojí se ničeho. Zároveň to ale hází motivy a zápletky jedno přes druhý, v podstatě nic to nedotáhne, jen se to tak hrne kupředu, aby to v posledních dílech série totálně ztratilo nit a nějak to tak doklepalo do konce. Jak kdyby byli autoři sami překvapení, že dostali zelenou a každej díl psali přímo na place. Druhá série pak použije faul a berličku a v podstatě se první sérií vůbec nezabývá, uhne o kus jinam a může si tak budovat svoje, bez ohledu na to, co první série natropila. A konec je přesně v tom duchu, hele, třetí série bude zase o něčem jiném. Zároveň ukročí druhá série i žánrově a z mého pohledu i kvalitativně (směrem dolů). Nicméně Future Man má v rukávu jeden trumf rozměrů královny Latifah. A tím je ústřední trojlístek, kterej je natolik sympatickej a parádně namíchanej, že Vás udrží i přes ty nejslabší díly. A tak se profandíte tímhle v mnoha ohledech průměrném seriálu (s geniálními záblesky) až nakonec a i když možná chvílema budete brblat, stejně se budete třepat - sakra, ať už je ta třetí série. Slabší čtyři průměrné patetické penisy. PS-poilerek: ten vakuovanej kockot na konci - wau!

Oddychová cypovina, kterou nad průměr tahá sympaťák Duchovny. Na deštivý sobotní odpoledne, kdy má člověk po opici a pořád neví, jestli chce usnout a nebo se jenom tak válet, je to jeden z nej filmů. A za to mu dávám čtyři slabší ibalginy.

Alita mě neuvěřitelně vytáčí. Změnit pár věcí a mohlo to být neuvěřitelně boží. Takhle se ale člověk musí snažit nenechat se rozhodit a film si užívat. A že je co. Svět je docela fajn (všechny ty války v temné minulosti, marťanská federace nebo co, létající města, roboti, cyborgové, panzerkunst), souboje jsou parádní, vypadá to úžasně a hrdinové jsou .... jak to říct....obstojní. Ale Roberto se rozhodl, že nám bude pořád házet klacky pod nohy a pokoušet naši loajalitu. Proto ve světě, kde silní parazitují na slabých, se puboši prochází jak děcka u nás na Piskáču, Waltz je pořád tak trochu mimo, s kladivokosou mává jak panna s africkým milovníkem xxl, hlavní Rosa/Alita je až parodicky naivní a celkově má člověk chvílema pocit, že se až dívá na parodii (psovod lovec odměn WTF). Tohle všechno dohromady s neexistujícím záporákem a víceméně dementním příběhem, pak člověku znemožňuje užít si všechno dobrý, co ten film nabízí. A přes všechny výtky a fakt, jak moc cheesy ten film je, se mi to líbilo a říkal jsem si, že bych si to klidně dal znovu. Je to nějaký to mojo, který Rodriguez má a který ve svých filmech nechává, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jako výplach mozku a pohodovej cyberpunk je to moc fajn, ale je to tak neskutečně nenaplněnej potenciál, že je mi z toho až do breku. PS: S mangou ani anime nemůžu srovnávat a možná si to spoustu "neduhů/zvlášnosti" z anime přeneslo, těžko soudit...

Těžko hodnotit film a oprostit se od tématu. Oberführer, profesionální otec degenerát, který šikanuje svůj klan tvrdou rukou, ženě říká, ať zapadne (když zrovna jedou kamery, nechtěl bych vědět, co se v tom maringoškovým districtu 9 děje, když je zrovna nehlídá štáb dokumentaristů). Jakkoliv jsem chtěl, aby mi tahle alternativní rodina byla sympatická, nešlo to a zbyl mi jenom soucit s chudákama děckama. Co se kvalit dokumentu týče je jich taky nemnoho. Přijde mi, že paní režisérka měla exkluzivní objekt snímání a tak úplně rezignovala na jakýkoliv zajímavý přístup. V podstatě nulová konfrontace (a že se jí nabízí tuna - Hitler z chatrče neustále dohlíží na všechny rozhovory, když tam není, nikdo v podstatě nic neříká; myslím, že by do papínka stačilo trošku zajet a už by to frčelo, ale buďto paní režisérce Mlčolini všechno dohlížel a autorizoval, nebo na konfrontační přístup prostě nemá). Informovanost v průběhu filmu taky nevelká, člověk si musí spoustu věcí domýšlet, jako třeba jak dlouho je rodina ve Španělsku a podobně. Celkově je to pouze pár střípků, i když zajímavých, z rodiny mimo náš svět. Vyzněním dokumentu je pak pro mě, že je to banda degenerátů, která nemá šanci fungovat v rámci současné společnosti (než se ukázal otec dítěte nejstarší dcery Dorotky, sám taky bojs jak ze žurnálu, myslel jsem si, že otcem dítěte je otec matky dítěte :-)). A jakkoliv se mi některé aspekty života rodiny Mlčochů líbily (děti se umí o sebe postarat, nikdo je nehlídá, aby náhodou neupadly a musí umět základní životní dovednosti), skoro bych toho despotu někam zavřel za to, v jakým stavu (psychickém) ty děti jsou. Tohle se dokumentu podařilo ukázat, ale to nebylo zase tak těžké. Stačilo nechat kohokoliv ze starších dětí říct dvě věty a bylo jasno. Celkově proto přes veškerou zajímavost, hodnotím nízko, silnými dvěma degeneráty z pěti. PS: Jestli ti dva nejstarší někoho v budoucnu nezabijou, tak sním svůj klobouk.

Líbilo se mi to a nebojím se říct, že chvílema možná i víc než první díl. A ano, i mě hrálo v hlavě, proč sakra dělat druhej díl...a jak, aby to nebylo trapný. A myslím, že trapný to není a povedlo se to jak mohlo. Moment překvapení je sice pryč, pointa je v podstatě jasná od třetí minuty, ale člověk si může pořád hledat analogie lego světa s tím opravdovým. Jsou tam, ale nejsou bůhvíjak na sílu. Výtku, kterou slýchám vůkol, že to skáče z místa na místo, nemá to nějakej pevnej příběh, neberu, protože to přesně dělal i první díl. Jen v tomto případě už VÍME, a tvůrci si uvědomují, že jsou v koutě a tak se s tím nese*ou a přechází na jinou úroveň vyprávění. Proto tady máme intermezza, kdy se odmaskuje fantazie (a vidíme kosmickou loď, která si před chvílí svištěla kosmírem, zavěšenou na provázku), máme tady sebeuvědomující humor, meta hlášky (přehlédnutelný odkaz na Chrise Pratta a jeho zhubnutí, paráda). A jak mě v poslední době všechny ty meta věci nebaví (mírně řečeno), tak tady mi to absolutně nevadilo a naopak mě to královsky bavilo. Humor je parádní, dabing to (asi) moc nekazil a třeba songy (aha takže on je to muzikál :-)) v češtině jsem si vyloženě užil. Jo, tohle bylo fajn, šel jsem na to s nulovým očekáváním (oproti jedničce) a proto jsem možná byl spokojenější než před pěti lety. PS: a dinosauři jsou borci - vestovní kámoši, pecka.

Člověk se na dobu filmovou před padesáti lety občas dívá jako na pravěk, který už mu nemá moc co dát, protože všechny ty postupy a přístupy už viděl ve filmech novějších, barevnějších a asi i stravitelnějších. Pak se ale podívá na film typu Ucho a vidí, že dobrej film sere na dobu, dobrej film je dobrej a hotovo. Ucho je vtahující, depresivní, klaustrofobický, zvláštní, nekompromisní, velký (na to že se odehrává v podstatě v jednom baráku jedné noci). A je třeba ho vidět, je to důležitej film a předpokládám, že koho film zajímá, ten ho už i viděl. Jediný co mi nepatrně vadilo, byl pro mě trochu přepálený vztah obou manželů a trochu přepálená paní Bohdalová. Ale to je mini výtka tomuhle skvělému filmu. Silný čtyři ucha. PS: Velice rád bych ten film viděl s mladými lidmi (rozuměj náctiletými) a strašně rád bych slyšel jejich názory. Chtěl bych vědět, jestli by to dokázali pobrat, jestli je pro ně něco takového vůbec představitelné.

Když jsem chystal titulky pro promítání, proklikával jsem se Krvavou nedělí, říkal jsem si, co že na tom má být tak vtahujícího, co je na tom tak intenzivního. No a pak se kluci s obou stran barikády nachystají, potkají a začne něco, co se těžko popisuje, co se musí vidět a co mě nutilo nahlas vydechovat vzduch, abych nepraskl. Tím jak se od začátku jede v doku stylu, ve chvíli kdy se začne střílet, je člověk ztracenej a už jen překousává nespravedlnost, skřípe zubama a snaží se neumřít na vysokej tlak. Závěr je pak totálně zdrcující a opravdovej. Jediný, za co strhávám tu jednu hvězdičku je fakt, že Greengrass si vybral stranu a popisuje celou neslavnou neděli jako selhání a chybu britské strany. Nemám nastudováno, nevím, jestli to bylo tak nebo onak, ale ve filmu mi to zavánělo nadržováním a to mě maličko rušilo. Zvlášť takto natočené, to pak opravdu působí jako dokument a může to diváka klamat. Ale silný čtyři až pět, to bez debat.

Not, my boy James... :-D jako všechno kolem Franca, i tohle bylo milejší a víc fajn, než by to papírově (a vzhledem k ostatním "roastům") mělo být. Pár opravdu excelentních fórů, totální nekorektnost (kolik zbývá Jamesově babičce hodin...) a sympatičtí grillmasteři. Za mě super.

Chápu, co to chce říct, ale absolutně se mi nelíbí, jak to říká. Přepálený až hrůza, nereálný, uspěchaný, divný. Pointa ha ha.

Ten Baltasar mě čím dál tím víc vytáčí. Everest jsem mu sežral i s navijákem, aby mě pak 10 dílů sral a držel V pasti na Islandu plném hlupáků beze zbraně. A teď Adrift. Co to vůbec bylo? Romanťák? Ani ne! Dramaťák? Co by se za nehet vešlo. Totální průměr snad ve všem, kterýmu dávám 3 hvězdy za určitou řemeslnou zručnost, pár pěkných záběrů a megahektolitry moře. Shailene je mi v obličeji nesympatická, nic moc se tam nestane a když na mě Baltoš vyrukoval s polopatickým vysvětlováním rádobypointy, film mě ztratil. Pokud chcete něčím zabít čas a líbí se vám plachetnice, tak vás to asi vyloženě nenaštve. Ale je TOOOOOLIK lepších filmů, že tohle je v podstatě úplná zbytečnost.