Finskej

Příjemně jednoduchý a nenáročný film, na který se člověk kouká a ono je najednou po něm. Takže v současnosti vlastně docela kvalita.

Je docela umění natočit něco tak špatného tak špatně. Jako fakt je. Ale tak špatný, aby už to zas bylo dobrý, to není.

Snad nejzbytečnější film za dlouhou dobu.

Tenhle film vykrádá snad úplně všechno: Indiany Jonese, Piráty z Karibiku, Mumii... Jenže... Tak třeba Mumie svého času byla vtipná, chvílemi nejspíš i nechtěně, a tak se u ní mohl člověk alespoň bavit, když už ne ji brát vážně. Tady se chce být vtipné, asi hodně moc, jenže je to takové chtěné, nucené, plastové a naskládané ze šablon všeho druhu, až to nefunguje a jeden se... nebaví. Dvě hvězdičky patří Dwaynovi a Emily, protože se snaží - jen, bohužel, zbytek filmu okolo je jedna velká sériová šablonovitá blbost, a tak to prostě nemohou zachránit ani náhodou.

Jak jsou naše pohádky čím dál tím slabší, ty německé jsou čím dál tím lepší a někdy i vtipné, což je tenhle případ. Beatbox mě naprosto dostal.

Jako poctu původnímu dílu to lze chápat a snést. A když to srovnám např. s takovým Prométheem, tak klidně i tři hvězdy.

Nevím, jestli je to vlastně pohádka, protože je to tak... absurdní. Ano, je to tak absurdní, že je to vlastně prča. Člověk se chvílemi až diví, protože v ostatních soudobých dílcích, o pohádkách vůbec nemluvě, by asi takové frky nenašel.

Ty dvě hvězdičky patří „nelidské“ Ripley, protože jinak je ten film, ač zpočátku vypadá, co do akce, zábavněji než trojka, opravdu plný nelogičností. Dokonce včetně té jinak-bych-mohla-být-báječná podvodní scény. Když na to člověk kouká vícekrát, postupně se ty nelogičnosti pořád objevují.

Na rovinu: zcela určitě to není film pro každého. My, co jsme trochu pošuci a rádi koukáme na věci, kde se třeba delší dobu nic moc neděje, ale vychutnáváme si vizuál, my budeme celkem spokojeni. Normální divák se může, jak tu říkají jiní, asi chvílemi ukousat nudou. Je důležité si tuhle jednoduchou pravdu uvědomit, než jeden zkusí film zhlédnout. Ovšem vizuálně je to místy lahůdka a černobílý formát je perfektně využit.

V zásadě poměrně nudná věc, jejíž hrdina dokola a furt zjišťuje, že umí rychle běhat a, což už je doprovázeno i obdivem sebe sama, taky rychle myslet. A pak zjistí, že umí rychle běhat a rychle myslet. A taky ještě, že umí rychle běhat a rychle myslet...