Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (330)

plakát

Mechanik zabiják (2011) 

Těchhle filmových zabijáků je doslova bezpočet, má proto smysl nějak klasický Mechanikův příběh rozebírat? S tuctovým námětem je dost těžké nezapadnout někam do průměru. Ale je tu lákadlo jménem Statham a začínáme opravdu ve velkém stylu, napětí i akce se drží pěkně vysoko po celou dobu až do konce. S koncem je to už trochu jinak. Na jednu stranu jsem rád za to, jak to dopadlo, ale dalo se to čekat. Chtělo to něco důstojnějšího k celému průběhu, více promyšleného, výraznějšího, co by film zařadilo úplně jinam. Závěr totiž znamená u filmu opravdu hodně (poslední scéna v Někdo to rád horké je toho důkazem). Chtělo to dotáhnout do konce a nesázet vše pouze na vynikajícího Jasona Stathama. 85%

plakát

Paříži, miluji Tě (2006) 

Tucet kraťoučkých povídek na téma seznámení. Mám problém s příběhy, jež pořádně nikam nevedou. K tomu diametrální odlišnosti jednotlivých částí. Ať už ve stylu natočení nebo v kvalitě. Dopadá to tím, že trapnost střídá dobrá povídka a opačně. Já můžu vyzdvihnout Slepce, Muzikanta a saniťačku, Metro - Monu Lisu a Upíří romanci. Zbytek ani konec mi nic moc neřekl, takže komplexně zhodnoceno: 45%

plakát

9. rota (2005) 

Nepříliš povědomý konflikt, ničím jiným snad snímek výjimečný není. Chvástá se reálným základem, ale úplně autentický film asi nebude. Důvodem není nic jiného, než po poměrně poklidném průběhu očekávané radikálnější zakončení. A tady mám problém. Netuším, co filmaře přimělo k volbě heroických scén ve stylu Johna Ramba v závěru. To člověka vyloženě rozesměje, škoda.

plakát

Nokas (2010) 

Jak to asi ve skutečnosti vypadá, když vše nevychází podle plánu, jak se v nastalých absurdních situacích chovají všichni zúčastnění. Mezi všemi těmi sofistikovanými americkými filmy o velkých (nejen bankovních) loupežích tady máš zase jeden jiný. Nokas tě zaujme po svém. Tedy alespoň mi pohled z několika perspektiv vyhovoval, stejně tak zdrženlivost při přestřelkách, žádné přehánění, žádní vykonstruovaní hrdinové. Dojem pak bez všech těch nesmyslů třeba není tak silný, ale mě střízlivý příběh pro jednou moc potěšil. True story, takže lehce přidám. 90%

plakát

Old Boy (2003) 

Těžko něco dodat. Obyvatelé Východní Asie mají diametrálně odlišnou kulturu i návyky, proto se nad některými věcmi musí zavřít obě oči, jiným se zasměješ. Jestli jsi schopný se trochu vžít do tamních poměrů, většinou to znamená dobrý a hlavně svou odlišností osvěžující filmový zážitek. Herci byli úplně v pohodě a puzzle scénář opravdu propracovaný. Výsledkem je solidní drsný akčnák. A i když jsem tu pointu čekal a doufal jsem, že nepřijde, nevadí, jsem spokojený.

plakát

Prolomit vlny (1996) 

Jak příznačné je k nejsmutnější možné události zpívat „It’s a little bit funny…“? Lars asi musel mít hodně zajímavé dětství, protože čím větší psýcha, tím víc je to von Trier. Lars se nebrání zobrazení naprosto čehokoliv, což je obecně známý fakt. Tentokrát si pro změnu opět rozkapitoloval jiný smutný lidský osud plný utrpení, psychóz a samozřejmě sexu. Při sledování ti pak vztekem pění krev, přemítáš nad věcmi všeobecně nemyslitelnými a nevěříš vlastním očím. Lars je jedním z nejvýraznějších, je schopen příběh podat neobyčejně silně, ale někdy zajde příliš daleko a vše jednoduše přehání a vyžívá se až přespříliš v nechutnostech.

plakát

Oprávněné vraždy (2008) 

Neskutečně dobře obsazený „Dexter-movie“ s herci, jejichž filmy zabírají podstatnou část nejužší špičky. S děravým scénářem a pod Avnetovou taktovkou to i při sebevětší snaze všech nedopadá jinak, než urputnou nudou. Aspoň že rozzuzlení není úplně jalové, takže 60% je asi tak akorát. A když už tady, k mému úžasu, nikdo z komentujících nechrochtá blahem ani nad osudem půldolara, je to na místě :-)

plakát

Čas probuzení (1990) 

Honosí-li se film takového rázu nálepkou „podle skutečné události“, příběh bývá zpravidla velmi dojemný a těžko mu něco vytýkat a je až téměř nemyslitelné mu dát méně, než čtyři hvězdy. A přece mi vadí jedna věc, a tou je obsazení. Těžko byste mohli chtít ve filmu lepší herce. Takže je až s podivem, že z hvězdného tria Heard – Williams – De Niro je oním kamenem úrazu právě na Oscara nominovaný De Niro. Nemůžu si pomoct, ale pro mě je Robert hrozný. I když se stal jedním z největších herců, určitě ne díky této roli, ale desítkám jiných. Williams je dobrý, ale i tak existuje důvod, proč se postupem času přeorientoval do rolí zejména v rodinných filmech bez jakékoliv vážnosti. Dovedu si představit daleko lepší výsledek s oholeným Williamsem v roli pacienta, Heardem jako jeho doktorem a De Nira na místě šéfa oddělení. Nezlobte se na mne, všichni obdivovatelé De Nira za tento výkon, podle mě ale nezvládá ani jednání během „probuzení“ a už vůbec si nemyslím, že postava postiženého člověka spočívá v předvedení co možná nejšílenějších grimas. Nejlepší pro mě byl, je a bude Daniel Day-Lewis – My Left Foot.

plakát

Jezero smrti (2008) 

Darujte krev! Udělejte dobrý skutek a zachraňte filmovou produkci. Podle současného trendu spotřeba umělé krve rapidně stoupá. Již dnes na ni padá polovina filmových rozpočtů a podle poslední studie severokorejských vědců hrozí pokles počtu vyrobených snímků na 2 kusy ročně, pravděpodobně natáčené nejmocnějšími světovými mocnostmi, tedy Číňany a Svazem obřezaných arabských šejků. No, asi si na všudypřítomnou krev budu muset prostě zvyknout. Naštěstí není Eden lake ze skupiny hororů, u kterých se sází na precizní zobrazení nechutnosti na úkor solidního napětí, zde trpí pouze příběhová linie, což je ještě odpustitelné. Filmy přece nemusí dávat smysl, že? :-) Protože není nad to, když za zvuku romantické hudby někdo rozmašíruje zlobivé dítě. Paráda! Pan ředitel Železný by vám popřál dobrou chuť, pokud právě obědváte, já doporučuji obzvláště majitelům slabších žaludků sledovat nalačno. V zástupu nepovedených hororů třetího tisíciletí vyčnívá Eden lake hodně nahoře. 75%

plakát

Piráti na vlnách (2009) 

Je jedno, jestli máš rád rock, sex, moře nebo o čem to všechno je. Aniž bys to tušil, že za Piráty stojí právě Richard Curtis, poznáš to po deseti minutách. Nekoukáš totiž na nic jiného, než na Love actually v jiném obalu. Na tom není nic špatného, pokud se ti tedy Curtisova prvotina líbila. V tom případě ti bude zřejmě vyhovovat i jeho námořní rocková story. Pravda, pohodová komedie, ale na můj vkus přece jen trošku moc suchá (kromě stožárové scény, nemám výšky příliš v lásce) s přemrštěnou dávkou romantiky. Takže jako Lásce nebeské to dávám za průměr.