Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (330)

plakát

Vražda na objednávku (1954) 

Co je pro ty nejlepší režiséry dnešní doby vrcholným dílem kariéry, je pro Alfreda Hitchcocka běžnou záležitostí. Další z řady rafinovaných a těžko překonatelných detektivek.

plakát

Co žere Gilberta Grapea (1993) 

Film o ničem zásadním. DiCaprio je naprosto excelentní, ale kouzlo snímku pro mě tkví v množství jednotlivých útrap Grapeovic rodiny, se kterými můžeš soucítit nebo se ztotožnit. 4 dávám jen pro slabší druhou polovinu, která postrádala náboj. Cesta z policejní stanice jako by byla předčasným vrcholem, ve zbytku už to nebylo ono.

plakát

84. Annual Academy Awards (2012) (pořad) 

Red carpet k předávání asi neodmyslitelně patří, ale ještě že je v dnešní době možné sledovat více programů najednou. Takže jsem namísto póz pro fotografy a nicneříkajících rozhovorů mohl zároveň po očku vychutnávat i NBA All Star Game. Koberec tedy pominu a přejdu k samotnému předávání. Show opravdu nic moc. Nemůžu dát víc jen proto, že si Galifianakis s Ferrellem myslí, že jsou vtipní, když 5x upustí činely potom, co vystřídají oceněného Ludovica Bource, kterému nerozumíš ani slovo. Překvapivý těžký průměr právě od těch největších hvězd.

plakát

Můj soused Totoro (1988) 

Tonari no Totoro je můj druhý anime film. Nechci odsoudit celý anime, kvůli dvěma nevalným zážitkům, protože animace jsou to pěkné, ale když oni to vždycky něčím zkazí. Možná že právě ona extravagance je pilířem tohoto stylu, takže pomíjím dvanáctinohý kočkobus, ale co třeba ta malá neskutečně upištěná Mei? Ještě teď mi píská v uších. Story tentokráte neocení ani pětileté děti, ale aspoň jsem se pro jednou řádně od plic zasmál.

plakát

Nedotknutelní (2011) 

Máme tady velmi dojemný lidský příběh inspirovaný skutečnými událostmi, protkaný i velmi vtipnými momenty a především po všech stránkách dokonale zvládnutá filmařina od první scény až po závěrečné titulky. Není co dodat, opravdu se to povedlo, všechno a všichni jsou skvělí. Pro mě jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec (akorát komentovat tak dobrý film je strašná nuda)!

plakát

Jeff Dunham: Spark of Insanity (2007) (pořad) 

Žeru Waltera, žeru Achmeda, žeru vtipy o čivavách! Achmed se ke mně před lety dostal prostřednictvím YouTube aniž bych dodnes tušil, že je to jen špička ledovce a co všechno ještě může Jeff Dunham nabídnout. Opravdu těžká porce zábavy skvělého entertainera.

plakát

Ptákoviny (1994) (pořad) 

Kam až sahá lidská blbost? Z počátku určitě dobré, pak to šlo dolů. Lehký nadprůměr na poli televizní zábavy.

plakát

Chcete mě? (1992) (pořad) 

Ať je to klidně trapné, nezábavné, tak špatné to není. Přiznám se, že přidávám i z úplně jiného principu, ale jsem za ten pořad rád.

plakát

Volavka (2002) 

U tohoto filmu jsem naplno poznal, jak velký jsem ignorant, co se týče filmové kvality. Skvělá zápletka, šílený konec, všechno krásně řemeslně zpracované. Jediný problém jsem měl s tím, abych se v tom od začátku úplně neztratil. Cítil jsem se jako úplný idiot, když jsem zjistil, že jsem najednou jako jeden z těch omezenců, komu připadají všichni stejní a asi po půlhodině jsem si to raději pustil od začátku. Ještě, že jsem nejdřív viděl Departed, to mi dost pomohlo. A i když nerad filmy srovnávám, tentokrát si to neodpustím. V určitých ohledech Mou Gaan Dou americkou kopii určitě předčí, v jiných za ní zase zaostává. Já půjdu proti zdejší inteligenci a za sebe tupě vyzvednu americké zakončení a herce, kteří mi prostě a jednoduše vyhovovali víc. Ano, vím, zasloužil bych filmově ukamenovat, tedy být přivázán k židli a nucen sledovat dva tisíce dílů Santa Barbary.

plakát

Věc: Počátek (2011) 

Konečně jsem se dostal ke zhlédnutí prequelu k trháku s názvem The Thing. Originál mám moc rád, takže jsem se hodně těšil, ale raději byl připravený i na propadák. Vsadit na dobré jméno, které má zajistit vytoužené tržby, přitom k němu natočit důstojný film, to není jen tak. Zvlášť když máš dodržet spoustu detailů, navázat koncem tam, kde jednička začíná a zároveň nechceš diváka zklamat prosťoučkým vyvrcholením. V první řadě mi vyloženě sedli herci v čele s mým oblíbencem Adewale Akinnuoye-Agbajem a.k.a. „Jdu vždycky první pod kytky.“ Druhým plusem je pěkně zpracované prostředí, ať už monumentální jeskyně nebo loď, třetím pak je úplný konec filmu. Jsem taky rád, že se filmaři zdrželi dnešní hororové klasiky, kdy se člověk bojí jedině o obsah svého žaludku. Ale i když pominu drobné odlišnosti nebo malé chybičky, dvě věci přece musím vytknout. Neuvěřitelně lacinou záležitost v lodi s granátem a místy děravější scénář, díky němuž jsem už chvíli myslel, že všechno to zabíjení bylo kvůli těch polských povidel. 70%