Corpsegrinder

Přímočará a jednoduchá akční řežba která ale umí překvapit. Hlavní hrdina se během filmu promění z nesympatickýho flegmouše na sympatickýho zabijáka a záporák se vzhledem korejskýho Marilyna Mansona mu slušně sekunduje, kupodivu i ta postava transky se povedla. Má to i docela dost hlučný akce hlavně díky tomu že záporák s sebou v podstatě všude nosí věnec granátů přes rameno, třeba ta přestřelka s fízlama byla dobrá ačkoliv tu máme klasický klišé kdy na jednu postavu střílí asi 50 lidí a netrefí se vůbec nikdo. Trochu to pro mě srazil až konec neboť to finální zúčtování končí až moc rychle a navíc scénář trochu zapomněl na to že Vítězslav Tranďák se v jedný scéně chlubil vlastním dítětem ale nakonec do Ameriky odjíždí jen s tim cizím. Až na tyhle detaily je to ovšem stále nadprůměr.

Céčkově vypadající obal a antiherec Emilek na něm nebylo dobrý znamení, ale Kitamurovi jsem se rozhodl věřit, a nelituju. Sice to neni jeho kdovíjak triumfální návrat do formy, ale je to příjemně koukatelný béčko s nádechem hororů z 2000s. I ten blbec Emil tady nakonec hraje docela zábavnýho magora. Je sice škoda že se ve filmu moc nestane, respektive postavy nedostanou moc šancí bojovat o život a pokusit se utéct, a motivace záporáků je krajně debilní, ale jakmile Bennett z Komanda začne operovat tak je to v podstatě zábavný až do konce. Hvězdou filmu je samozřejmě třímetrová Jodi, Hollywood by si měl dělat poznámky protože takhle má vypadat emancipovaná ženská ve filmu a né jak ty dnešní hovna :)) Gore je většinou úsměvný ale dědovo nehoda s kyslíkovou bombou a závěrečná honička s kosou končící zamotáním se do ostnatnýho drátu mi přišly super.

Podprůměrná a nudná feministická sračka s lepším soundtrackem než by si zasloužila.

Ze začátku se to jeví jako taková černohumorná japonská variace na heist film, ústřední tým je složenej z magorů různýho kalibru a jediný co maj společnýho je to že jsou finančně v prdeli. Po vyloupení kanceláře yakuzy ovšem tón filmu otočí a stává se z toho hodně ponurá podívaná, yakuza je totiž hned druhej den identifikuje a nemilosrdně si to s nima začne vyřizovat. A právě v tomhle bodě se o postavách začínáme dozvídat trochu víc, aby jejich následná ztráta o to víc bolela (až na jednu která se ukáže jako pěknej zmrd). Dvojice zabijáků neni kdovíjak propracovaná, nicméně jednoho z nich hraje Takešiho Hrad osobně a i s jednim vokem z něj jde respekt. Co se týče násilí, řekl bych že Ishii známej svýma prasárnama se tu držel trochu zpátky, přesto je tu na mafiánskej film kýbl krve a nešetří se nikdo, ani děti. Natočit tohle v tý době v USA tak to tutově režíruje Brian De Palma.

Zatímco fízl neni moc sympatická postava, zbylý dvě titulní figurky jsou zde super, a nebejt toho že se ke konci rozjede celkem zajímavá tahanice o to kdo vraha najde první a nechá si ho, tak bych možná uvítal kdyby tu policejní část vystřihli úplně. Jinak se jedná o jeden z těch svižnějších korejskejch filmů, tempo to má hodně rychlý a furt se něco děje. Dojde i na pár rvaček z nichž ta ve skladišti cca v půlce filmu má několik dobře prodanejch kaskadérskejch kousků. Hezky natočenej nadprůměr.

Neskutečně depresivní, ani ne tak tónem jako spíš tim jak se odvíjí příběh. Z toho co ze začátku vypadá jako přímočarej krimi thriller se stává závod s časem kterej se s každou přibývající minutou zdá víc a víc beznadějnej. Na konci jsem se cejtil tak jak hlavní hrdina vypadal, totálně na sračky.

Krajně nadhodnocená ale pořád solidní korejská variace na osamělýho mstitele s tajemnou minulostí co si to jde vyřídit s překupníkama orgánů a dětí. Neurazí ani nenadchne. To otravný dítě je naštěstí po většinu stopáže uklizený stranou, což se nakonec ukázalo jako dobrá volba protože závěr filmu je už krajně přeslazenej. Akce má možná až trochu moc zběsilej střih ale viděl jsem horší. Jinak je to jeden z mála filmů kde kladnej hrdina není na konci omilostněn ale hezky si ten kopec mrtvol jde odsedět, což mi přišlo úsměvný. Od režiséra jsem nedávno viděl jeho další dílko No Tears for the Dead což mi přišlo celkově o úroveň lepší než tohle, ale jak jsem řekl, tohle je neškodnej film na jedno zkouknutí, rozhodně né na 80% ovšem.

Tokusatsu filmů jsem pár viděl ale že bych s tim žánrem měl zkušenosti si říct netroufám, přesto jsem se na vlnu týhle šílenosti naladil celkem snadno, je to pro mě stejný jako koukat na Tromu. Ultraman je taková zvláštní kombinace moderních technologií a retro 60s vzhledu, CGI balancuje mezi parádním a 15 let starou hrou na Playstation, ale dost tomu pomáhalo rozhodnutí animovat většinu kaiju tak jako by to pořád byl týpek v kostýmu, rázem to dostává uplně jiný kouzlo. To samý platí i pro hudbu která je skoro výhradně klasicky přehnaně šedesátkově dramatická. Po úvodních 30 minutách který jedou v naprosto šíleným tempu co se týče střihu a dialogů se film trochu zklidní a stane se z toho spíš taková intergalaktická politická satira která bude pro japonce asi víc relevantní než pro evropskýho diváka, ale sympatický obsazení a dialogy s nadhledem celkem drží pozornost. V dnešní době kdy se každej film snaží brát hrozně vážně je tohle celkem příjemná změna.

Tohle mi moc nesedlo, díky nedotaženosti postav, příběhu a celkově krátký stopáži mě napadá jestli tohle nebyl pilotní díl seriálu kterej nakonec nevznikl a tak to prostě vydali jako film. Jádro zápletky je v podstatě stokrát viděná variace na zabijáka v penzi co je nucen se vrátit, bohužel v tomhle případě se vrací až v posledních 10 minutách filmu. Kromě dvou slušnejch rvaček 1vs1 toho moc nenabízí ani co se týče akce a tak je drtivá většina scén jen takový plácání se v televizní neo-noir atmosféře a nepříliš zajímavých a očividně levných lokacích. Plusem je že těch 77 minut celkem utíká, ale já bych radši přidal 30 minut stopáže která půjde do hloubky než tenhle dvoustránkovej scénář s holou prdelí. Slabší dvě.

Nudný megaklišé pro děti.