Recenze (157)
Zredigováno (2007)
Pokud se válečný stres a nuda -zdánlivě protichůdné stavy - sejdou v jedno, přidá se primitivnost několika málo jedinců, které už "nebaví onanovat do ponožky", stane se něco, o čem De Palma, s bravurností jemu vlastní, natočil fikci, volně inspirovanou událostí v irácké Samaře. V žádném případě nejde o autentickou rekonstrukci. Proto se ve filmu neobjeví ani žádná fakta o následných soudních procesech všech pěti zúčastněných vojáků, z nichž tři byli odsouzeni na 90, 100 a 110 let vězení.
Sicilská rebelka (2008)
3 hvězdy za filmové zpracování, ale celé hvězdné nebe pro všechny odvážné holky, mezi které patří i "sicilská rebelka" Rita Atria.
Where the Hell is Matt? (2008)
Krátkometrážní, ale velmi, velmi dobro-družné.
Králova řeč (2010)
Místo záplavy superlativů si musím vypomoci parafrází výroku astronauta Neila Armstronga " Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro světovou kinematografii. "
Špatnej polda (2009)
Nicolas Cage zřejmě podává své nejlepší výkony v rolích vnitřně smířených závisláků. Ať už je to dobrovolné upití se v Leaving Las Vegas nebo v roli "špatnýho" poldy, který z léků na bolest přejde na kokain a heroin.--Jakýsi happy end, který by mohl zmást, je jen Herzogovým zvláštním smyslem pro humor a nadhled. Moje první seznámení s W.Herzogem nemohlo dopadnout lépe.
Černá labuť (2010)
Aronofsky je filmař, který své řemeslo zajisté umí. Estét, který se však než "krásnem" raději zabývá tou temnější stránkou člověka. Syrovostí až surovostí - tělesnou, pudovou a mnohdy irracionální. Jako bychom vždy sledovali ty znuděné a zpité ruské aristokraty, kteří s takovou oblibou hrávali svou Ruskou ruletu.
Do morku kosti (2010)
Přese všechnu bezútěšnost prostředí a drsných vztahů bez póz a zbytečného sentimentu, je Winter´s Bone filmem s hlubokým lidským rozměrem.
Rubber Johnny (2005)
Bizarní historka ze sklepa...nuže, každý se baví, jak dovede
Utajený (2005)
Haneke musel být velmi vnímavý student vídeňské školy psychologie. A s divákem to umí. Umí ho vpustit a rozbušit srdce i ve zdánlivě banálních a neverbálních pasážích.
Přízraky svobody II (2010) (pořad)
Příšerná nuda, tristní zpracování. Jednu stár za tu gipsy dvojku v dodávce. Kdyby jí ten chlápek vzal po hlavě, tak mu dosvědčím nutnou sebeobranu.