Klay

Filosofujícím patnáctiletým puberťákům, hraným o pět let staršími herci, je prostě těžké uvěřit jediné slovo, které v tomhle "majstrštyku" vypustí z úst...ale člověk se u toho alespoň pobaví na účet tvůrců.

Komiks je samozřejmě mnohem větší nářez a pokud jste jej četli tak se na zklamání připravte dvojnásob. Pokud ale nečekáte víc jak zábavné akční béčko, pak vás filmový Punisher určitě uspokojí. Herci jsou velmi sympatičtí, akce sice mohlo být i více, ale o to adrenalinovější je když na ni přijde. Jonathan Hensleigh je debutující režisér a na filmu je to poznat. Možná je fandou předlohy, ale mám pocit, že při natáčení Punishera si režisérské řemeslo teprve ohmatával, protože s přibývajícími minutami je film stále lepší, vizuální stránka propracovanější a akce efektnější.Začátek u moře jako kdyby vypadl z nějaké levné telenovely, zatímco závěrečná čistka vypadá technicky skvěle. Režisér místy ani neměl jasno jaký žánr točí; tu přihodil trochu komedie, tam zase zabředl do pokusu o seriózní drama aby o minutu pozděj všechnu vážnost smetl ze stolu stoprocentně komiksovou akční sekvencí kdy se hrdinové prohazují skrz stěny domu. 3,5*

I když to nejsou čisté 3 stejně je dávám protože pokrok oproti prvnímu dílu je dost znatelný. Dvojka už si naštěstí nehraje na romantickou tragédii. Je to prostě béčko plné krvavé akce, s plochými charaktery kde na nějaké ty emoce není moc času. Ačkoliv ve filmu chybí třeba jen náznak nadsázky, těžko ho lze brát vážně. Herci jsou tím strašnější, čím důležitější roli mají (a naopak), svižnější než akce je snad jen tempo jakým se kupí různé logické chyby a příběh samozřejmě úplně podřadný - tyhle nedostatky lze brát za plusy právě pokud přistoupíte na to, že sledujete prostý akční výplach. Pak jsou tu bohužel mínusy, které už nelze odpustit ani takto nezávezné zábavě - strohý scénář prostý hlášek nebo nějakých oživení, nenápaditá režie a několik hluchých míst, hlavně v druhé půlce. Navíc mi vcelku vadilo jakým tempem umírali vedlejší postavy. Často jsem si ani nevšiml, že by byly nějak vážně raněné, zatímco titulní dvojice je takřka nesmrtelná.

Už začíná být k nesnesení jak hollywood chrlí jednu romantickou komedii za druhou a všechny jsou si podobné jak spermie spermii. Dokud někdo nepředepíše pánům scénáristům novou dějovou šablonu, podle které pojedou, tak se na tyhle filmy nemůžu dívat pozitivně. Začíná to klasicky; dva se seznámí, začnou spolu chodit, pak přijde nějaký ten problém...kupodivu není nikdo z páru mentálně zaostalý, jak bych od Farrellyovské komedie čekal(alespoň nějaké překvapení), tím problémem je baseball. Pak samozřejmě přijde nějaká ta neshoda, dočasný rozchod, scény sebeuvědomění a sladký happy end. Myslím že jsem nic podstatného nevyspoileroval, protože kdo viděl více jak dva tyto filmy tak stejně ví co bude následovat a jak to dopadne už od úvodních titulků. Jediné co film drží na ucházejících 2 hvězdách jsou slušní herci a dva tři dobré vtipy.

Stylový anime doplněk k filmové trilogii sestávající z 9 minifilmů. Téměř každá epizoda má svůj osobitý vizuální styl. Jedním z nejvýraznějších kousků je World Record, který ale nijak neoslní po stránce děje a spolu s Kid´s Story patří k tomu slabšímu z celé kolekce. Jinak si tvůrci s krátkými stopážemi poradily velmi dobře, nikterak nekrotili svou fantazii a svět Matrixu využili naplno...třeba takový Beyond o chybě v Matrixu která má za následek porušení přírodních zákonů je originální a hravý "kousek" filmového umění. Při sledování fiktivních skorodokumentů Second Renaissance musí fanouškovi poskočit srdce radostí - tohle je špičkový cyberpunk tak proč ksakru takhle nemohl vypadat Matrix Revolutions?!?

Působivé drama hlavně proto, že zcela rezignuje na patos. S postavami se tu zachází nemilosrdně...žádné oplakávání mrtvých a sentimentální řeči. Na prvním místě je snaha navodit syrovou atmosféru. A povedlo se. Nevím nakolik se film drží událostí podle kterých vznikal, ale představuji si, že tak nějak mohl dramatický hon na pytláky (a hlavně jeho vyústění) vypadat.

Ne, Eli Roth skutečně není budoucnost hororu, ale Neill Marshall k tomu úspěšně směřuje. Po rozporuplných Dog Soldiers nám tenhle chlapík přináší sympatický hororový počin o skupině kamarádek a jejich nepříliš šťastné návštěvě vedoucí 2 míle pod zem do temných stísněných jeskyní, ve kterých uvíznou zasypané. Dost dlouho se to tváří jako survival thriller, a zdá se, že jediné nebezpečí představujou přirozené přírodní nástrahy. Atmosféra je přesto perfektní, lekačky fungujou aniž bych věděl čeho se vlastně mam bát, temnota a beznaděj z toho čiší jako z žádné americké produkce posledních let. Všechny tyhle aspekty se ještě umocní ve chvíle kdy první z monster ochutná nicnetušící jeskyňářku. Směr kterým se pak film rozjede je nečekaně akční, ale pořád atmosférický a chytře natočený. Hlavní hrdinky nejsou žádné napudrované Britney Spearsové, ale pořádné drsňačky, které nedají svůj život jen tak lacino jako jejich americké kolegyně v dnešních pitomoučkých slasherech. Proti nim stojí jeskyní potvory, jejichž původ je v ději jen naznačen, ale naštěstí se jim nezaobírá příliš do hloubky, protože by to působilo dost béčkově. Výborné je, že to nejsou nezničitelné všemocné bestie, ale jejich síly jsou s těmi lidskými vcelku vyrovnané. Už teď jsem zvědavý s čím přijde Marshall příště, snad jen kdyby se z počátku tak nezaobíral vztahy mezi hlavními hrdinkami, protože to v tomhle filmu nemá žádný efekt a jen to brzdí děj.

Špička japonské anime produkce. Ghost In Shell je úžasně promyšlený snímek zasazený do světa blízké budoucnosti, kde organizace jménem Sekce 9 stíhá nebezpečného hackera Loutkáře. Nakonec se samozřejmě ukáže, že vše je trochu jinak než se původně zdálo, ale než k tomu dojde, zažijete na anime ohromně atmosférickou jízdu, kde se střídá akce(jíž je překvapivě málo) s filozofickými řečmi trochu ve stylu Matrixu(právě GITS je inspiračním zdrojem bří Wachowských). Hlavní hrdinové jsou v mezích animovaného filmu správně charismatičtí a jejich životy nepříliš veselé. Mezi nejlepší momenty patří nedějové exkurze skrz deštivé město, které jsou atmosféričtější než v leckterém hraném snímku. Vlastně to dost připomíná Blade Runner. Je ale škoda, že film skončil ve chvíli, kdy jsem měl pocit že se teprve pořádně rozjel. Pouhých cca 80 minut je prostě málo.

Dagonovi by mnohem více než stopáž celovečerního filmu slušelo zpracování v podobě epizody seriálu jako třeba Krajní Meze. Celou první hodinu se stejně neděje vcelku nic zajímavého, kromě pár nechtěně komických scének mě film dost nudil. Masky a speciální efekty jsou až na scénu stažení kůže z hlavy velmi laciné. Je to prostě další z řady těch horších filmů dua Yuzna, Gordon. A dobrá rada na závěr - jestli si nechcete Dagona zhnusit více než je nutné, nedívejte se na to s českým dabingem. I na to že se ve filmu moc nemluví, nemá to daleko od úrovně polského dabingu.

Trocha porna a hodně ničím výjimečného dramatu. Hlavním tahákem jsou v tomto případě výborní (a zdá se že všehoschopní) herci. Navzdory neskrývané nahotě nepůsobí Intimita samoúčelně. Otevřenost sexuálních scén je tu úplně přirozenou součástí. Zápletka je jednoduchá - vdaná žena Claire se párkrat pomiluje s opuštěným barmanem, který jí padl do oka. Tomu jejich čistě sexuální vztah nestačí a tak se o ní snaží dozvědět víc. Závěr samozřejmě neprozradím, i když není ani tak překvapivý, jako spíš chladný. Když o tom přemýšlím, ten přívlastek sedí i na zbytek filmu. Intimita je, až na tu erotiku, řadovým, zručně natočeným dramatem, a na tom není moc co zkazit. Proto myslím, že na Berlínském festivalu ho hodně přecenili, ale co se dá dělat, jestli měli tak bídnej výběr, jako my každoročně ve Varech:-)