Spock

Skvělý nápad zaznamenat nejenom to jací bychom měli být, ale i to jací jsme byli a díky tomuto srovnání můžeme také říct, že jsme stále stejní. Chybující lidé, kteří se nepoučí, ale to je na tom to kouzelné.

Lidská tvář je zrcadlo našich pocitů, díky kinematografu na to brzy přijdou všichni.

Je důležité podpořit začátek kinematografie. Možná i skrytou propagaci filmu. Facka sem facka tam, hlavně když se bude "film" líbit.

Důvtipně znázorněné smysly, které slouží ke gradaci děje a jeho vyvrcholení, zejména sluch je znázorněn velmi vtipně, cudně a přitom tak provokativně. :-)

Pro mě jako diváka bezvýrazný film, na rozhraní dětské pohádky, která se snaží sebe sama přerůst, ale nedaří se jí to a „deklasovaného“ eposu, který kdosi „vykostil“ a udělal z něj díky tomu příliš snadno stravitelnou záležitost. Navíc se plně nepodařily ani ty efekty, např. běh koní mi připadal komický. Hledáte-li hrdinu, tak budete zklamáni, zde jej nenajdete.

Mrazivá atmosféra plíživého zla, nebo jen vykonstruované představy v hlavách některých zúčastněných? Ústřední téma celého filmu je nasnadě. Střed mezi „rozumnými“ potažmo racionálními žalobci a knězem, který věří ve střed duchovních sil, které se vymykají „škatulkování“ vědou. Bylo velmi vtipné sledovat jejich souboj v průběhu celého procesu. Střet o to jak definovat pravou příčinu smrti. Film díky této polemice dostává další rozměr, který by divákovi neměl uniknout, protože je podle mě stěžejní. To mrazení v zádech už pak jenom dokresluje celkovou kvalitu snímku. Ale zásadní otázky jsou otázky víry, skrze paradox jedinečnosti, který věda nedokáže reflektovat a zuřivě se mu brání, viz. některé reakce obhájce a “pseudo hypotézy“ nemoci, které si lékaři vymýšleli. Zkuste si na konci položit sami otázku: „víra nebo rozum“? Moje odpověď je, že víra a rozum jdou ruku v ruce, myslet je dobré a věřit potřebné, ale poznat zázrak obtížné.

Takže zmutovaní pavouci s mimozemským genem? Supertajný experiment, který hlídá jen 6 vojáků a jinak prázdné chodby výzkumného komplexu bez života. Tragický děj a herecké výkony. Podle mě ztráta času pro každého diváka. Obří pavouk prohánějící se na konci městem to nezachrání.

Do izolovaného městečka přichází cizinec, aby se zde zapsal nesmazatelnou stopou. Jeho moto „dejte mi co chci a já odejdu“, se vám vryje nakonec pod kůži. Mrazivá konfrontace s neznámým se pro obyvatele stává morální výzvou. Nejenom že se vyjevuje pravda o tom jací jsou, ale také jsou postaveni před otázku darování dítěte tajemnému cizinci. Jeden život za životy zbylých členů městečka. Morální výzva jako řemen je na světě. Na televizní produkci hodnotím film a jeho provedení velni pozitivně. Atmosféra drží po celou dobu filmu a děj postupně graduje. Rozhodně doporučuji na dlouhý zimní večer.

Zima, sníh a k tomu noc, dokonce 30 dní dlouhá, a podivní upíři. To jsou pro mě základní proměnné tohoto filmu. Napíšu dokonce brutálního filmu a nebudu daleko od pravdy. Krev teče proudem, něco jako ropa s ní a hlavy padají upírům po zásahu sekyrou raz dva. Jediná věc co mě opravdu štvala a proč dávám průměrné hodnocení, nevyřešenost některých přechodů v ději. Kdy se prostě parta hrdinu přemístí z jednoho místa na druhé, někteří zmizí a my nevíme jak, případně kdo je zabil. Stejně tak je strategie upírů poněkud zvláštní a nelogická, ale možná jsme jen velký perfekcionista. Nicméně musím pochválit scénu boje obyvatel s „nezvanými hosty“ z ptačí perspektivy a kameru celkově.

Velmi přiléhavá ukázka fungování nacistického režimu, která se snaží být stravitelná i pro malé děti. Strach a neosobní uniformita jsou těmi atributy filmu, které mě zaujaly nejvíce.