Spock

Pohádka, fantasy rodinný film nebo ještě něco víc? Všechny tyto prvky se podle mě dají najít v tomto filmu, který diváka díky svým podmanivým barvám a mnohdy bizardním záběrům vtahuje do sebe. Nechat se unášet na vlně vtipu a a lehké nadsázky, která na divákových tvářích občas vykouzlí úsměv. Prostě si celý film užít, to je nejjednodušší a zároveň nejúčinnější recept na to jak si film užít. Velmi vysoko jej hodnotím i díky morálnímu poselství, které se za všemi těmi zvuky a barvami skrývá. Poselství o tom jaký být a jak dojít ke svému štěstí.. Náš malý hrdina je zosobněná dobrota a správnost, která může inspirovat. V kontrastu k panoptiku ostatních dětských hrdinů a jejich vlastností.

Loutková pohádky, která ovšem aspiruje na mnohem více. Fantasy příběh ze světa ovládaného zlem, které má být podle proroctví svrženo díky vesmírné konstelaci hvězd. Velmi se mi líbilo provedení, kdy loutky byly poměrně „živé“. Velmi pak oceňuji hudební podbarvení filmu, dodávalo celému snímku větší hloubku.

Komediálně laděné fantazy nemám příliš v lásce, připadá mi obtížné tyto dva žánry spojit dohromady do fungujícího celku. Tento film je toho podle mě dokladem. Příběh podle mě trpí dějovou nevyvážeností a i přes svojí délku se ho nepodařilo příliš „zahustit“. Divák tak spolu s dějem skáče z jednoho místa na druhé. Vtipné momenty sice vtipné jdou viz. „vesmírní lovci blesků“, ale na těch se nedá vystavět fantazy příběh. Chybí tomu hloubka, nějaký přesah paralelního světa, který je nám prezentován. Jenom díra ve zdi podle mě nevytvoří paralelní svět. Stejně tak pro mě byly některé vtípky jeho hrdinů kontraproduktivní vhledem k vážnosti a napětí, jež chtěli tvůrci u diváka vyvolat v jiných částech snímku. Prostě ten film nemůžete brát vážně.

Idylickou atmosféru v africké misii naruší příchod První světové války. Uvědomělá britská občanka se však po vypálení svojí misie nevzdává, chopí se zbraně a spolu s kanadským kapitánem, to jdou místním Němcům nandat. Takové by mohlo být základní schéma na něž se nabaluje zbytek děje vtipných i dramatických scén a dialogů. V celku se mi tato černobílá stylizace Němců jako těch zlých a odvážných britských občanů zdála dost černobílá, stejně jako podle mě naivní snaha potopit velkou loď podomácku vyrobenými torpédy. Přesto si ně film získal zejména díky oběma hlavním protagonistům a tomu jak spolu vycházeli, hledajíce si k sobě cestičku. Svatba pod oprátkou už je jen vyvrcholením jejich hledání a nalezení. Pokud máte rádi africkou přírodu tak si ji také užijete dost a dost.

Představte si, že se probudíte do světa, kde všichni zmizeli i když ne tak docela. Smrtící virus proměnil mnohé z nešťastníku ve vraždící stvůry. Skrýváte se ve strachu a čekáte na záchranu spolu s těmi několika lidmi na které jste narazili. Pak dostanete naději, ale na jejím konci zjistíte, že jde jen o past bandy vojáků .Naštěstí má vše šťastný konec, pokud vám ovšem nevadí, že všichni blízcí jsou mrtví a společnost vašeho státu je zdecimovaná. Tvůrcům se podařilo vytvořit velmi atmosféru a nemuseli k tom ani používat bombastické efekty. Stačí Pár vylidněných ulic a cest spolu s několika infikovanými a uspokojivý výsledek je na světě.

Velmi povedená taškařice pro dospělé i malé diváky. Každý by měl dělat, co má a nikdo by neměl experimentovat a unášet jiné pohádkové postavy.

Dětský svět se střetává s tím reálným, krutým a bezcitným. Občanská válka ve Španělsku je u konce, ale izolované skupinky stále vzdorují skrytí někde v lesích. Naše malá hrdinka se však zaplétá do světa fantazie, kde je někým jiným, princeznou mocného krále v podzemní říši. Díky prolínaní obou dvou světů získává snímek jiný rozměr. Asi bych v něm nehledal pohádku s dobrým koncem ani syrový příběh o reálném světě a jeho zlu. Spíše si v něm soustředím na samotnou hlavní hrdinku a její jednání. Princezna mezi dvěma světy, která musí pro jeden ze světů zůstat mrtva a vzdát se všeho a všech, které miluje. Zemřít pro ně a proto, aby mohla naplnit svoje odhodlání žít v jiném světě. Toto je pro mě ústřední téma celého filmu, které se v závěru naplní bezezbytku.

Velmi rozporuplný film, který vyniká svým námětem, ale jeho provedení je řekl bych hodně problematické. Hlavně toporní herci a několik dějových nelogičností. Dvě hvězdičky dávám zejména za morální inspiraci tohoto filmu a dva silné momenty, první když dva“hráči“ týrají zamilovaný pár zločinců a druhý, když si „vítěz“ soutěže vyřizuje své účty s realizačním týmem. Ve filmu je tak několik velmi silných morálních impulzů. Škoda jen, že je tvůrci neuchopili lépe. Otázka na závěr, dostal realizační tým, co si zasloužil? Ještě mě v této souvislosti napadla jedná skvělá hláška z filmu. „Jsem tady jenom kameraman. Tak si to natoč.“ Nikdo není jenom kameraman a nikdo není jenom divák. Vina má širší záběr a hlubší kořeny.

Trapná záležitost, která je dějově a obsahově na nestravitelné úrovni, alespoň pro mě. Herci hrají tragédy bez charismatu, zamindrákované do svých osobních problémů. Celý děj pak je opravdu subtilní a to pozitivní, co ve filmu je, najdete v několika vtipných scénkách.

Nevím jestli to je v dnešní době nějaká móda točit filmy ze sportovního prostředí, viděl jsme j už několik podobných kousků, ale tento se moc nepovedl. Hlavní hrdina i záporák se do svých rolí sice hodí velmi dobře, stejně jako „šílený hráč“ z Východního Německa, bohužel však vtípky tvůrců nevyloudily na mé tváři příliš úsměvu. Ani sympatický trenérova dcera to nemůže zachránit. Pokud se chcete pobavit u komedie ze sportovního prostředí, tak vám osobně doporučuji Blades of Glory.