fmash

Nejvelkolepější reklama na igráčky, jakou jsem viděl. Nebýt žlutého Camara a vyšpuleného zadku Megan Fox pod haubnou, tak už by mě zaujala snad jenom mimika robotů, kterým se hýbou pysky, když mluví. To jsem nežral. Pro děti příliš zběsilé, pro dospělé moc angličákové... pro puberťáky snad, ale zase málo hulení, sprostomluvy a pod larisou dovedně skrytých kopulačních pohybů.

Už mám zase pocit, že stárnu. Nebo mě ta esteticky sice vymazlená, ale jinak blátivá sociálně citlivá báchorka prostě neoslovila. Jak to, že zrovna mě neuchvátí pořádná filmová rvačka? Je to tím, že mě uhrančivě vtipný záporák baví víc než rozbředlý Damon? Nebo že v exoskeletu jeden urve (samozřejmě bez podpory prstů) hlavu robotovi, ale když dá druhému ránu do palice, sotva s ním pohne (ale to už tak dnes ve filmech chodí, Eastwood už moc netočí)? Nebo je to tím, že film dává víc otázek, než odpovědí, ale rozhodně to nejsou otázky k zamyšlení? Tak ať tam radši nejsou žádné. Já to zkrátím: prostě mě to hrubě nebavilo.

Poměrně slušný Wolverine, i když tedy bez alespoň základní znalosti kreslené postavičky to člověku musí značně ubrat na pochopení, co že se to vlastně děje za koniny. Sklony ke zvířeckému chování se ve filmové verzi redukují na lehce neurotické projevy nevole, proti kterým bych musel i já sám vypadat jako magor, když mi rupne v kouli, navíc nepoučenému divákovi asi málo dává smysl, proč ve stovkách bojů zakalený válečník zcela pohrdá jakoukoli taktikou, takže ho nakonec vždycky utaví kdejakej nýmand, sotva že ve rvačce dostane aspoň pár vteřin na promyšlení dvou kroků dopředu. (Obecně mě v tomhle typu filmů dost sejří, že superdobráci musí dostat pořádně na budku od kdejakého kvazibosse, jenom abychom si jako plebejci mohli uvědomit, že to vítězství přeci jen nebylo zadarmo, a že k němu taky nemuselo vůbec dojít, žejo.) No ale jinak to docela šlo, než mi definitivně vzal náladu ten několikatunovej robot, co sebou mrskal líp než Čáslavská na kladině, a v rámci filmem poskytovaného vhledu, viz výše, nepochopitelná neschopnost Rosomákova. Atd. atp., trefnější a hlubší komentář viz kiddo.

Docela vydařený seriál, ale s mnoha těžko odpustitelnými nedostatky. Zpočátku velmi naivní, ale předvídatelně béčkový příběh, kde jedinými sympatickými postavami jsou Stiles a trenér lakrosu. V první sérii trapně zoufalé triky, které se hned v té následující změní o milion procent na ucházející. Stejně i příběh je docela zajímavý, tedy v rámci teen tématiky, ke které se série hlásí i názvem, takže to nikoho nemůže urazit, když už se rozhodne dívat. Představitelé možná i chodili do hereckých kurzů, což se na nich sice zas tak moc neprojevilo, ale viděl jsem i horší věci. Pubertální lásky se zajímavě přesouvají, což je oproti podobným příběhům docela příjemná změna, a celkové ladění do mírné komedie ujde. Horší je to s udržováním konzistence schopností potvor i celkově. Jediná konstanta napříč všemi díly je chabá inteligence hlavního hrdiny (považujeme-li za něj Scotta McCalla), jenž je opravdový blb. Jinak se zápletky vyvíjejí zcela náhodně, nic pořádně nefunguje, co se zrovna hodí do krámu, to se vrazí do scénáře. I tak mě to ale celkem bavilo a trojka by byla jistá, jenže poslední série je čistý odpad (přinejmenším první díly), kde už si nikdo s ničím neláme hlavu. Vydržel jsem to do konce, ale jen tak tak.

Zajímavý nápad s přebíráním prvků identit nebožtíků, ale bylo k tomu zapotřebí konzumovat mozky obětí s tabascem? Nebylo. A nebýt toho, nemusel to být zombie seriál, což by všemu jen prospělo. Uměle naroubované téma, slepenec detektivky, komedie, hororu, pokusu o naivní popart, ve výsledku nuda. K tomu druhotná dějová linka s rodícím se velkým padouchem, přičemž hrozivá konspirace jinak lehkému epizodickému seriálu v mých očích hrubě škodí. Zvládnul jsem asi pět dílů první série, k dalším mě nedotáhne ani pár volů. Kdo chce lehkou a sympatickou morbidnost, měl by sáhnout po Pushing daisies. 2 ½.

Miyazaki tu od magie, duchů, rozličných potvorů a podivuhodných krajin odbočuje do všední reality, kde jsou jediným kouzlem mezilidské vztahy (ovšem nechybí ztřeštěná a samostatná dívčí hrdinka) a městská krajina je podivuhodná hlavně díky ztvárnění (dlužno dodat, že výjimečně zdařilému). Haranti ve škole to mezi sebou mají jako ve Snu noci svatojánské a tvoří štrůdl zoufalců, kteří se se svým vysněným protějškem prostě nepotkají, protože mu hledí pouze na záda, shrbená touhou po někom jiném. Naštěstí se v tom příběh nijak popisně nepatlá, a ústřední dvojice, která má větší štěstí, byť se setkává s nepřekonatelnými komplikacemi, ze situace čerpá hlavně inspiraci. Čili je to vkusné. U mě na dvě hvězdy, tu třetí dávám za to, že snad jeden každý záběr bych si dovedl představit vytištěný a zarámovaný na zdi.

Zpočátku úplně bez šťávy a dokud se divák po nějaké době nedostane trochu „do týmu“, tak i bez emocí. Křesťanský kněz používá svůj otčenáš jako pokémony, duchové jsou všudypřítomní a dělají takové brikule, že těžko uvěřit, že by o nich nevěděli úplně všichni. Zkrátka nic moc, ale postupně, jak příběhy těžknou a jak postavy prozrazují kousky své historie, je to lepší a lepší. 2¾.

Solidní fantasy anime. Připomíná mi Full Metal Alchemist: Brotherhood, i když je v horším slova smyslu monumentální, bitky se rojí pokémonovskými schopnostmi, nadsázka je až příliš nadsazená (hlavně u chování některých postav, třeba Diany) a rádobyhumorných vložek je až moc. Ale je to milé, a nejroztomilejší je ta snaha mít všechny buchty krasavice v plavkách. V některých chvílích, jako třeba když se mocná kouzelnice Merlin zjeví v závěru příběhu a uprostřed vřavy vyskočí z kápě v minikalhotkách, jsem normálně vybuchoval smíchy. No a pak je tam Ban, to je prima kousek, který tomu dodává šťávu — tak vyrovnanou postavu člověk aby pohledal. Je to takový japonský, ale je to fajn. Mimochodem, objevil se tam vůbec sedmý hřích? ¾.

Zajímavá myšlenka i postavy, výhrady bych měl (jako zřejmě všichni) k počítačové animaci, která je až příliš patrná, i když exteriéry jsou tradičně parádní. V závěru první (?) série podivné zhoršení logiky přístupu vlády k ajinům, kteří mohou bořit města, ale nesmí se na ně použít sedativa, protože je to nehumánní (atd.)... Nicméně slušné. 3½.

Dlouho (teda relativně dlouho) jsem váhal nad jednou hvězdičkou za to místo v poušti, kde si to všichni rozdávali, ale pak jsem si řekl ne. Já jsem pro každou srandu, když se v tom vyskytuje anděl, nota bene když někomu dává do držky, ale všechno má své meze. Tohle je prostě sračka, od konceptu až po posledního uslzenýho starýho negra na střeše. Jako fakt chce starej zničit lidstvo tím, že nechá pár lidí posednout zubatým, syrové maso žeroucím a sprostě klnoucím andělským sborem, aby mohli naprosto neefektivně učinit pokus o likvidaci jedný buchty v pouštním baru? No to mi poser.