fmash

Ne že bych se nějak klepal nadšením při představě sdíleného vědomí, rád si svého démona hýčkám v koutku o samotě, ale Wachovští se po nějaké době ukázali v lepším světle. Aniž bych si lebedil v queer tématech, konečně se ukázal seriál, který není falešně prudérní (uříznout hlavu, ale ať není vidět bradavka), přes všechny případné apely se nevnucuje se svojí představou morálky, je akční, aniž dětinský a nechal mě na gauči usnout za celou dobu jenom jednou, a to jsem se hned po probuzení rychle vracel na místo, kde jsem ztratil nit. Navíc, a to nepovažuji za nepodstatné, tam hrají neokoukané, ale nikoli ošklivé tváře.

Jak píše DaViD'82, „je to pomalé, málomluvné s dlouhými téměř až hypnotickými scénami, kde se zdánlivě nic neděje“. Jo, přesně tak. Samá ozvěna, odmlky mezi větami, chlad z toho čiší atakdále, proti gustu žádný dyšputát. V první čtvrthodině první epizody nikoho na place nenapadlo rozsvítit, takže v dalších pěti minutách jsem lovil v ksichtech, kdo je asi tak kdo, protože denní světlo odhalilo aspoň základní rysy postav. Pak se to začalo tak nějak dít znovu a mně došlo, že na tak velkoryse dramatickou věc nemám dostatek času na zabití. Jinak nic proti, ale na druhou epizodu jsem chuť nedostal, takže nehodnotím.

Nedokoukal, a asi ani nedokoukám, takže nehodnotím. Zhruba stejně odpovídající obrázek o aktuální amateur módě v pornoprůmyslu, o jeho bídě i lesku a morálních dopadech si můžu udělat u každé epizody Casting Couch, kde to ale mám za pět minut a se vším všudy.

Hrátky s časoprostorovými paradoxy, protektorka s naprosto nemožným účesem, který ne a ne se přecuchat na něco lepšího ani v epicentru výbuchu plynového zásobníku, veškeré peripetie závislé na tom, že ten hoch v pozadí, co to umí se svým PC rozhodně líp než já, to se svým PC umí líp než kdokoli v minulosti, současnosti i budoucnosti, a navíc je pořád na drátě. K tomu jinak prominutelná laciná výprava a evidentní béčkovost, a navíc ještě nesrozumitelné „poselství“. Jednoznačně se tu jedná o nadvládu korporací, která je špatná, ale kdoví jak by nám v budoucnu bylo bez ní, je potřeba proti ní bojovat, ale je ošklivé se při tom prát, atd. atp., čili pseudomorální pseudodilemata v kostce, takto nikoli nereálná, ale relativizovaná a beztvará. Snížil jsem na jednu pěticípou ve chvíli, kdy jsem s úlekem zjistil, že to má další série, které fakt netoužím vidět.

Úžasný potenciál Nového světa, sluníčko, vítr, lidé bez jha a tmy Starého kontinentu s jeho tajnou policií a státním útlakem. A nedostatek bezpečí všudypřítomného bdícího zákona, útlak a zoufalství, protože lidi jsou lidi, jak si v londýnské knihovně pozapomněl poznamenat Marx a Lenin to ze svých popisů úlové budoucnosti dělnictva rovnou vědomě škrtnul. Zkrátka na film jsem podle všeho zareagoval ukázkově, protože ten kontrast byl podán zjevně. Jenže nemám rád naturalismus, který mě vysává nad rámec běžného realismu a snaží se mě podojit za každou cenu. Proto budu mít vždycky radši Eastwoodovy Nesmiřitelné, i když Spása jinak disponuje vším, čím by pěkně syrový western vládnout měl. 3½.

Trochu morytátový příběh divokých duší, rozmístěných na několika stranách jedné barikády. Zpočátku nedůvěra ke zjevné zkratkovitosti slovní i obrazové, ale brzy jsem se rozhodl brát vše jako „westernpunkovou“ hrátku, jestli takové slovo existuje, nebo jestli je něco jako filmový ekvivalent hudebního psychobilly. Trocha duchů, trocha viktoriánské morálky, hodně špíny, velkých slov, šílenství a násilí. Relativně málo moralismu. Vše v obstojně namíchaném koktejlu, který považuji za malé zjevení, protože něco podobného vždycky očekávám od Burtona, ale nikdy nedostávám. Pravda, ve Strange Empire je oproti Burtonovi málo komediálních prvků. Zkráka šílenství popsané pohádkovou a nevysávající formou, přesto poutavě. Magický realismus a 4¾ puntíku.

Jak tak čtu okolní komentáře, zjišťuji, že v podstatě není co dodat, aniž bych si tu tahal triko jako Iñárritu u Revenanta. Podobnosti s opravdovým sovětským člověkem si všimli všichni, úchvatných NG přírodopisných scén i nemrznoucí směsi (a zřejmě i Sava) v Glassově krvi jakbysmet, DiCapriovy touhy proslintat a promručet se k Oscarovi taktéž. Vyjmenovávání nereálných či přitroublých detailů by zkrátka bylo nošením lišek do Syrakus — i když autokauterizace děravého krku (nevlhnoucím) střelným prachem, aby se Glass mohl vůbec napít, snad za zmínku stojí. V Revenantovi odvedli nejlepší práci lokační, kameraman, kostyméři a maskéři, scénář a režie ovšem stojí za vyliž. V důsledku nuda, zklamané očekávání, lehký posměch a trocha lítosti, protože prvních dvacet minut slibovalo něco docela jiného, totiž syrový brutální western bez příkras (i když indiáni asi stříleli spíš z kladkových kuší než z těch lučíků, které na oko drželi v rukou). No nic, atmosféra sice jako v Markétě Lazarové, ale film se měl jmenovat spíš Lazarus, aby byla asociace na „vstaň a choď“ zjevnější. 2¾. Edit: Samozřejmě jsem napůl věřil, že by DiCaprio mohl sošku za tuhle roli dostat, ale teď, když se to opravdu stalo, začínám chápat spravedlivé rozhořčení soudruhů afroameričanů, že jim nikdo nechce dopřád na řetěz blbej kousek zlata, kterej by přeci nikomu nechyběl, přičemž ho může dostat kdejaká bílá tlama za trochu skučení a slinění, jakou by jistojistě dokázal předvést každý druhý kapitálem zneužívaný černoušek. Na důkaz solidarity s černou pěstí spravedlnosti snižuji své cenné hodnocení o čtvrt hvězdy na 2½.

Hlavní devizou seriálu je romantický interiér lodi, taková archa se jen tak nevidí. Potom (ne každý ocení) záliba autorů v ladných dívčích křivkách). A samozřejmě v soubojích s nepřítelem, jehož je nutno porazit tváří v tvář, ať je technologie jakkoli pokročilá. Jinak se tam toho vlastně moc neděje... 3¾.

Více ladných křivek, více gauna, více roztomilosti, více intrik... Na seriál se pořád hezky kouká, je tam i nějaký ten náznak příběhových komplikací, ale vytratilo se to tajemno a velkolepost, spočívající v podivuhodné původní myšlence, že gauna je takřka neporazitelný tvor, kterého lze porazit snad jen přímým soubojem s kopím. Ten zvláštní prvek, kdy rytíř jen díky svým schopnostem obstojí v přímém souboji a uprostřed vesmírné prázdnoty protkne srdce (jádro) draka, vzal za své, když gauna se objevuje v tisícových počtech a piloti je kosí kulometem. Celkově je tam teď všeho nějak moc.

Když už to má tolik mých lidí ve zhlédnutých, tak jsem tomu tu zbytečnou minutu věnoval. Jelikož nechápu, proč se takový opus dostal až sem, tak nechápu, proč bych ho měl hodnotit. Proč odpad, proč jednu hvězdu? Proč Cena života? Ále...