Recenze (376)
Drive Angry (2011)
Na Drive Angry sem se vlastně docela těšil, protože béčka a Nicka Cage mám rád. Bohužel sem dostal místo pořádné porce zábavy a kulervoucí akce jenom bezduché dialogy, jejichž blbosti se většinou nedalo ani pořádně zasmát a podprůměrnou akci s ubohými efekty (pomyslným posledním hřebíkem do rakve je všemožná veteš lítající divákovi přímo do xichtu, čistě na efekt, aby se asi ospravedlnilo to, že z diváka vytáhli o kilčo navíc za zlo, kterýmu řikaj 3D). Nebejt Nicka a famózního Fichtnera, který vytahujou film z odpadních vod, tak by po týdle volovině ani pes neštěk a šel by rovnou do trafiky na DVD za pade.
Ameriko, Ameriko (1963)
Sestříhat minimálně o půl hodinu nebo klidně o 60 minut a byla by to plná palba. Takto je film bohužel místy příliš utahaný a zdlouhavý. Ale vše vynahrazuje silný příběh, skvělá kamera a zobrazení dobových reálií. I přes svojí neúnosnou délku divák nad filmem nezlomí hůl, protože je zvědavý, jak to s hlavním hrdinou, těžce zkoušeným osudem, nakonec dopadne a jestli dosáhne své zaslíbené země.
Vodnické zpívánky (2011)
Nehodnotitelná šílenost. Buď za 5* nebo odpad!. Nic mezi není. Záleží jenom na divákovi, míře jeho zvrhlosti a jeho momentálním rozpoložení. Prostě anální perla.
Příběh 52 (2008)
Řeckej kříženec Butterfly effectu, Inceptionu a kdovíčeho ještě. Škoda jen, že divák nemá šanci rozlousknout, jak to vlastně doopravdy bylo. Jinak po technické ani herecké stránce není co vytknout. Rozhodně jsem se nenudil. 70%
Možná zítra (2011)
Jednoznačný vítěz ceny "Odpad festivalu". Naprosto bez konceptu, bez jakéhokoliv rozuzlení, vysvětlení prostě úplně bez smyslu. Asi se stanu taky dokumentaristou. Vemu kameru a bez jakékoliv předchozí přípravy vyrazím do centra Prahy. Tady člověk taky na ulici potká spoustu feťáku, schizofreniků, bezďáků, bláznů a asociálů. A řekl bych, že výsledný produkt nemůže dopadnout hůř než tohle severský veledílo. (Bolelo to, ale vydržel jsem do konce v zájmu objektivního zhodnocení.)
Princ z Persie: Písky času (2010)
Fajn oddychovka s kouzelnými perskými scénériemi a pohádkovou hudbou Harry Gregsona-Williamse. Ani já, jako fanoušek herní série jsem nebyl zklamán a mnohokrát si při sledování písků času na hru mého mládí vzpomněl. Dohled Jordana mechnera je prostě ve filmu znát. Musím se přiznat, že bych perského prince viděl na plátně znovu docela rád v nějakém pokračování. Choreografie parkouru: David Belle
Pokoj v duši (2009)
Pro mě velmi příjemné překvapení. Výborně zahrané, příběh ze života bez jakýchkoliv příkras. Ještě bych vyzdvihnul povedenou hudbu a titulní píseň Jany Kirschner. Velká škoda je, že je film tak rutinně natočený. Největší výtky mám jednoznačně ke kameře. Takové téma by si zasloužilo o trochu lepší zpracování. Přesto 4*.
Okrsek 13: Ultimátum (2009)
Ultimátní.
X-Men 2 (2003)
Druhý nejlepší díl série o mutantech, hned po letošní první třídě. Více než štědrá porce akčních scén, které jsou navíc o dost vymazlenější než v jedničce. Jednotlivé postavy jsou dobře napsané i zahrané a dostávají dostatek prostoru. Napětí a tempo které nepolevuje, skvělá Singerova režie a scénář a v neposlední řadě Ottmanova hudba s ústředním X-mením heroickým motivem. Pro fandu komixů zaručený balzám na duši.
Český mír (2010)
Klusák s Remundou jsou vynikající dokumentaristé, o tom žádná. Český sen, se kterým se nejen díky samotnému názvu nabízí srovnání, je však podstatně zábavnější a svěžejší dílko, protože autoři sami jsou strůjci oné "komedie". Zde jen sledují dění. Ale to u dokumentu lze jen stěží vyčítat. Jen s podtitulem filmu trochu nesouhlasím. Více než komedie o radaru mi připadá Český mír jako tragikomedie o českém národu.