Narya89

Velice realistický film, který drsný způsobem zachycuje těžký život mladé Katariny. Ta se zoufale drží své milované vážné hudby a práce, která je s ní spojená a je ochotná pro její udržení udělat prakticky cokoliv. Alicia Vikander už mě ve třetím filmu přesvědčila, že umí hrát nejen role nevinných princezen, ale i lehce psychotických žen naprosto výborně. Začínají se mi líbit severská dramata, působí opravdově a jsou mi tematicky blízká.

Jsem ráda, že se povedlo kvalitně natočit další ze silných historických momentů. V roli Johana Struensee bych si sice dovedla představit někoho podstatně sympatičtějšího, nicméně už podruhé mi úžasně sedla mladá Alicia Vikander, která je dle mého názoru skutečně přirozeným ryzím klenotem. Navíc mě dojala celá ta myšlenka že lidé, kteří chtějí ty správné věci, ale předběhnou svou dobu, jsou vždycky potrestáni a oceněni až posmrtně.

Tak od tohohle filmu jsem kvůli jeho hodnoceni čekala hodne a byla hodne zklamana, protoze jsem v něm nic tak výjimečného nenašla. Ok, Cooperovi hraní magora docela sedí, nicméně role Jennifer Lawrence se z velké časti skládá z kroucení zadkem, promenadach v minimalistickych uplych outfitech a ukazovani svého poprsí. Závěrečná taneční soutěž byla jen vyvrcholenim nevkusu a podivného humoru filmu. Dávám 55% kvůli několika vtipným scenam, ale převážně šlo jen o utok na divakovy smysly, ktery jak vidím zafungoval.

Tenhle film mě opravdu nadchnul. Ačkoliv jsem už předtím měla tu čest s oběma Dolanovými filmy, tenhle se mi líbil úplně nejvíc. Dolan si úžasně hraje se záběry, využívá pomalých snímků k zachycení detailů či bizarnosti situace, stejně tak perfektně volí i hudební doprovod, oblečení hlavních postav i samotné dialogy. Imaginární lásky tragikomicky zachycují lidskou povahu skrze iluzi zamilovanosti, kterou nemůžeme kontrolovat, ale jsme kontrolováni my jí. A udělali bychom pro ni cokoliv, hodili za hlavu přátele, změnili sami sebe, stali se otroky, jen abychom získali milovaného člověka. Ale samozřejmě máme svou hrdost, přes kterou už to dál nepůjde. Nebo ano?

Bohužel vcelku průměrný horor s docela originální zápletkou, ovšem hodně nejasnou pointou. Škoda, celé to prostě Jennifer Lawrence utáhnout nemůže.

Tento film krásně ilustruje, proč máme v ČR platové rozdíl mezi muži a ženami skoro 26 %. Přetrvávající genderové stereotypy se odstraňují opravdu těžko, zvlášť pokud jde o ty typicky "ženské" či "mužské" role a profese. A dokonce tyto předsudky a nenávist k někomu, v tomto případě k ženám v mužském kolektivu, může vést až k násilí a sexuálnímu obtěžování. Proč se s tím nic nedělá? Jak zde bylo hezky vidět, oběti si ne vždy můžou dovolit přijít o práci či riskovat, že se situace ještě zhorší. Takže je hrozně jednoduché se na to podívat a říct si, že ženy asi do politiky, top managementu, dolů a jiných převážně mužsky obsazených oblastí nechtějí, ale je to opravdu tak, nebo je spíš důvod v tom, že to prostředí je vůči nim nepřátelské? Určitě stojí za to tyhle věci zkoumat víc do hloubky a nezastavit se jen u toho, jak to na první pohled vypadá, protože genderová diskriminace se děje bohužel i dnes a tento strukturální problém je stále dost těžko odhalitelný a dokazatelný. A určitě by to šlo líp, kdyby existovalo víc žen, jako zde Josey Aimes, které se nebojí vystoupit z davu a veřejně kritizovat to, co se jim nelíbí a nepřijde jim správné, nehledě na důsledky.

Tak potenciál Paralelních světů byl skutečně veliký, proto jsem se na něj také podívala a obdivovala krásné grafické zpracování. Nicméně kromě toho nápadu s dvěma propojenými světy s opačnou gravitací se vlastně jednalo o klasickou love story prakticky na první pohled, kde láska překoná vše..zde dokonce i takovou drobnost jako je problém s opačnou přitažlivostí. A nikomu přitom nevadilo, že aby se tak stalo, musela být párkrát porušena logika nebo fyzikální zákony.

Tak už podruhé musím obdivovat tohoto mladičkého a velice schopného režiséra, který se nyní projevil i jako talentovaný herec. Tento snímek mě skutečně oslovil také proto, že sama mám se svou matkou přinejmenším...komplikovaný vztah, s podobnými střídajícími se obdobími klidu a hádek, takže jsem docela chápala, co oba prožívají, ale zároveň jak nemožné někdy je najít společnou řeč.

Tak jelikož jsem četla knížku a zbožňuju Pána prstenů, dalo se předpokládat, že si užiju i Hobita. A taky že jo..moc ráda jsem se vrátila po letech zpátky do Středozemě, zavzpomínala na Gandalfa a Bilba a trpaslíky a skřety a poslechla si skvělou hudbu od Howarda Shora. Z toho důvodu bych určitě filmu nevyčítala jakoukoliv podobnost s Pánem prstenů, protože ta je čistě záměrná a komu se nelíbí, ať se na film nedívá. Já to naopak brala jako výhodu. Obdobně jsem i uvítala zakomponování různých dodatků do příběhů, takže mi to dalo oproti knížce něco navíc. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo několik nepravděpodobných shod okolností ve prospěch Bilbovy družiny - názorně to třeba bylo vidět např. ve skřetí jeskyni, kdy se utrhl žebřík zrovna přesně se všemi trpaslíky, kteří dopadli z obrovské výšky v kompletním počtu a bez zranění, ale těch okamžiků bylo víc a působilo to dost neuvěřitelně.

V první řadě musím říct, že neskutečně obdivuju režiséra Xaviera Dolana, že ve svém věku dokázal natočit něco takového. Jsem jen o 8 dní mladší než on, ovšem naše schopnosti jsou asi hodně rozdílné, čehož je důkazem i tento film. Queer filmy mě vždycky fascinovaly určitou svou otevřeností. Nejde jen o to, že se nestydí tematizovat záležitosti jako je transsexualita, ale spíš způsob, jak se s tím setkáváme, jak vidíme jejich každodenní situace, problémy, pocity, vztahy...Všechno působí hrozně ryze a upřímně, proto jsem s Laurence během celého snímku tak sympatizovala a proto jsem vůbec vydržela celé tři hodiny. Ano, film je dlouhý, na druhou stranu jeho děj pokrývá mnoho let a je v něm právě díky jeho časovému rozsahu možné zachytit celý ten vztahový vývoj, který by se sice dal nacpat do hodiny a půl, ale člověk by neměl možnost si to současně...odžít. Vnímat ty časové přechody spolu s filmem, vnímat osobní vývoj hlavního páru, ale zároveň i určitou neměnnost, kdykoliv se setkají...To všechno spolu se skvělou hudbou, pomalými záběry, atd. přivádí toto umělecké dílo téměř na hranici dokonalosti.