Narya89

O jaký lidský potenciál jsme přišli během válek...Anne Frank mohla změnit svět, mohla být známou spisovatelkou jako Dickens nebo mohla být druhou Matkou Terezou. Kvůli své smrti se nemohla stát ničím a přece byla důležitá. Stala se ikonou, reprezentantkou dalších mnoha bezejmenných obětí. Vystoupila z masy mrtvých a vyprávěla svůj životní příběh skrze svůj deník. Proto nebude zapomenuta. Nebudu se tu rozepisovat o naprosté zvrácenosti holocaustu, jen doufám, že se jednalo o dostatečnou lekci pro lidstvo, aby se již nic podobného nikdy neopakovalo.

Tak tohle bylo nádherný a ještě pátý den po zhlédnutí mi zní v uších chytlavé melodie z Bídníků (no, možná je to i tím, že jsem si stáhla soundtrack a pořád ho poslouchám:)). Proč na mě film tolik působil? Tak především jde o jeho téma, protože mě vždycky dokáže dojmout špatná sociální situace jiných lidí, nespravedlnost, snaha pár jedinců změnit svět, i když šance nemají velké, to jsou silné věci. Takoví lidé jako byl Valjean, který přes svůj těžký život dokázal být dobrým a dávat druhou šanci i lidem jako Javert, který mu žádnou šanci nedal, ani mu neprokázal laskavost, jsou asi jen ve filmech. Každopádně mě tento film a události ohledně francouzské revoluce přiměly k zamyšlení nad tím, kolik hrdinů muselo být mezi lidmi, kteří padli za nějakou svou ideu, jedni z mnoha, ležící v neoznačených hrobech během válečných masakrů..myslím, že to číslo musí být ohromné a uvědomila jsem si, že právě těmto lidem vděčím za to, co máme dnes a co se může zdát samozřejmé, jako je dostupnost jídla, hygieny, tepla, a dalších věcí (o svobodě se zmiňovat nebudu, protože ta je relativní.) Smrt těchto lidí, jako je ve filmu Aaron Tveit, není bezvýznamná, protože vyvolá určitou odezvu, alespoň jsem o tom přesvědčená. Umřít pro pravdu a své osobní přesvědčení je nakonec myslím ta nejlepší z předčasných smrtí. A o tom jsou Bídníci - o síle ducha, o ideách spravedlnosti, svobody a rovnosti, o útrapách doby, ale i o lásce a přátelství.

Perks of Being a Wallflower mě zaujal tím, že neukazoval typické pubertální středokoláky, ale relativně rozumné mladé lidi, kteří jsou proto spíše outsidery. Líbil se mi hlubší podtext, který zachycoval problematiku sexuálního zneužívání a jeho vlivu na psychiku člověka prakticky po celý život, dále homosexualitu, normalitu a dalších problémy, se kterými se můžeme v životě setkat. Nejsympatičtější herci pro mě byli Ezra Miller, Nina Dobrev a Logan Lerman, oproti tomu Emma Watson na mě působila jako problémová holka se soucitnou tváří, která se nebyla schopná rozhodnout pro hodného kluka, jako byl Charlie, ačkoliv ho milovala, ale klidně se před ním promenádovala s jinými. Nice.

Tak po zhlédnutí první série musím říct, že jsem hodně příjemně překvapená. Žádná další pitomost s přestárlýma modelkama v roli mladých holek, který předstíraj, že maj nějaký problémy. Lena Dunham je úžasně opravdová a svá herečka, která se nestydí za svůj vzhled, ačkoliv ho tu spousta lidí kritizuje. Myslím, že je to krok kupředu, protože jen skrze opravdové lidi (hlavně ženy) na obrazovkách je možné zase změnit aktuální hodně přísný ideál krásy, který je patrný z každého billboardu nebo reklamy. Kromě toho mi také sednul Lenin humor a musím jen obdivovat, co byla schopná ve svém věku vytvořit. Samozřejmě moje nadšení z tohoto seriálu pramení i z faktu, že jsem ve stejné věkové skupině jako hlavní postavy a řeším prakticky stejné problémy:)

Ačkoliv bylo ve filmu hodně sexu, nemůžu říct, že by mě pohled na nahou padesátiletou Helen Hunt nebo muže s obrnou nějak pohoršoval, což překvapilo i mě samotnou:) Naopak mě toto téma zaujalo, protože otázka sexuality postižených je poměrně tabuizovaná a zabývat se tím takto veřejně ve filmu je z mého pohledu odvážné a pozitivní. Také byla dobrá kombinace lítosti a humoru hlavního aktéra, protože jestli byl film opravdu podle skutečné události, tak musel jeho vnitřní sílu obdivovat úplně každý včetně mě.

Je skvělé, že je tento film podle skutečné události. Dokazuje totiž, že jeden člověk může změnit hodně. Erin Gruwell se dostala do neznámé situace a musela vymyslet, jak stmelit etnicky rozdílné skupiny teenagerů, kteří se navzájem nesnášeli. V podstatě klíčem k vyřešení tohoto problému byl návrat do historie k tématům jako je holocaust a také učení se empatii a soucitu k sobě navzájem, protože ve výsledku navzdory barvě pleti měli tyto dospívající lidé společného mnohem víc, než si mysleli, jen bylo potřeba se na to zaměřit a chtít to vidět. Na Erin jsem neskutečně obdivovala její neústupnost a obětavost, se kterou pro třídu dělala maximum, dokonce si našla i další dvě práce, aby jim mohla zaplatit výlety, když je škola financovat nechtěla. Šla proti autoritám, šla ze začátku i proti vlastní třídě, svému manželovi, ale šla si za tím, o čem byla přesvědčená, že je správné. A nakonec to i přineslo výsledky. Takových lidí by svět potřeboval mnohem víc.

Skvělý psychologicky snímek, odhalující víc o povaze lidí ve vypjatých situacích. Co kdybyste šli na pracovní pohovor a museli kvůli tomu místu snášet podobné psychotesty? Stálo by vám to za to? Mně asi ne, nicméně jako film to bylo velice poučné. Opět se mi potvrdilo, že stačí jedna místnost a dobrý nápad, jako u 12 angry men, a kvalitní film je na světě.

Jakkoliv je ústřední příběh silný, tak bych řekla, že je jen slabým odvarem tehdejší reality. Rumunsko za Ceausesca muselo být děsivým místem pro dívky a ženy v plodném věku. Aby se zvedla porodnost, byl zrušen dovoz antikoncepce a zakázány potraty. V důsledku toho se samozřejmě porodnost zvedla, nicméně současně s ní i úmrtnost těhotných žen. Takovýto systém nemohl kvalitně fungovat, protože pro některé dívky či ženy vždycky bude lepší alternativou dítě nemít, i za cenu rizika vlastního zdraví nebo vězení. Metody, kterými se potrat prováděl, byly nechutné, nespolehlivé a vysoce rizikové. Ti, kteří je prováděli, nemuseli mít ani zdravotní vzdělání. Ale když jsou lidé dostatečně zoufalí, jiná alternativa není. Poptávka vždycky najde svoji nabídku. Proto byla tato doba výrazně horší pro ženy, neboť omezila jejich sexuální svobodu a donutila je využívat skutečně těch nejkrajnějších řešení, za která často zaplatily svým životem nebo svobodou, zatímco jejich partneři nic takového řešit nemuseli. A to myslím tento film hezky ukazuje.

Hodně depresivní drama o těžkém životě jedné rodiny. Alicia Vikander zde ztvárnila roli svérázné a samotářské dívky, která za každou cenu ochraňuje svého mladšího bratra a po jeho "nehodě" se snaží vypátrat pravdu. Líbilo se mi vyprávění formou retrospektivních záběrů, prokládaných výslechem Fragancie i závěrečné rozuzlení.

Konečně jsem se dostala ke zhlédnutí této filmové klasiky a nechápu, proč jsem to neudělala už dřív. Námět filmu je sice jednoduchý a odehrává se v jedné místnosti, nicméně o to působivěji vynikne skutečnost, že s dobrou myšlenkou se dá stvořit cokoliv. Připomnělo mi to svou nenáročností i snímek Man from Earth, který také stál na kvalitním nápadu. Ale co se týče samotného děje - je obdivuhodné sledovat, jak se těchto dvanáct mužů chová ve stresové vypjaté situaci, která je ještě umocňována nesnesitelným horkem. Porotci, kteří mají rozhodnout o smrti či životě jednoho kluka, jsou ovlivňováni nejrůznějšími osobními vlivy a předsudky, či neschopností vůbec myslet a podívat se za oponu tzv. "faktů". Až na jednoho, který si dovolí pochybovat a plýtvat svým drahocenným časem. A záhy se ukáže, že pochyby jsou nakažlivé a žádný fakt není tak stoprocentní, aby se nedal různě interpretovat..