Narya89

Dalsi ze série snímku o šikaně, ktery výborně demonstruje, jak všechno, co se odchyluje od normy, musi byt kolektivem potrestáno. Protoze "normalnost" neni jen o tom byt jako většina, je to něco absolutne zavazneho a nutného, aby člověk mohl žít plnohodnotný život. Filmy na tyto tema, kterých je mnoho, jsou podle mě přínosné, protoze doufám, ze jednou mohou naučit spolecnost nejen toleranci, ale i respektu k čemkoliv, co je jakýmkoliv zpusobem jiné. Problém je totiz v těch "normálních", kteří se cítí byt tou jinakostí ohroženi, ne naopak. Btw. Skvělý konec.

Tak tento snímek od zacatku jednoznačně působí na psychiku jak výběrem herců (matka a syn), tak dokreslením prostředí (neustale červena barva). Musím říct, ze na mě proto dost zapůsobil, hlavne Ezra Miller mě přinutil přemýšlet, zda se nekteré děti mohou skutečně narodit tak zlé....

Jelikoz se povazuji za velkou fanynku knižní předlohy, nedockave jsem cekala na jeji filmové zpracování, protoze obvykle film knížku dost upravuje a vynechává pro mě dulezite momenty. Proto jsem byla velice mile překvapena, ze krome par scén (napr.jak Katniss v knize skoro umřela žízní) zde bylo zachyceno vse podstatne. Samozřejmě je problém se sociálním přesahem, ktery je v knize prostřednictvím myšlenek Katniss a dalších dodatku lehce zachycen,zatímco ve filmu, kde myšlenky neslysime, je toto obtížnější. Proto chápu, ze někomu přijde, ze je film chudší. Já osobně ho ovsem povazuji za skoro nejlepší mozné zpracování, ktere mi přišlo skvěle jak hereckým obsazením, tak hudbou, efekty, kostýmy a líčením Kapitolanu atd. Jedine, co mi místy vadilo, byly rychle a rozmazane pohyby kamery při bitkach a akcích, protoze nebylo prakticky mozné vidět, co se odehrává.

Silny příběh?jiste. Obdivuhodná vule a odvaha? Jiste. Soucit a lítost? Jiste....vsechno ok, ale to uz mi nějak nestačí. Filmu o handicapovaných je na vyber skutečně mnoho a tento je pro mě jedním z těch min zajímavých. Doporučuji raději El Mar adentro.

Tento dokument se zabývá nedostatečně tematizovanou problematikou sexuální orientace a toho, zda má na její utváření vliv výchova, či ne. Je zde ukázána stigmatizace lidí, kteří se odchýlí od heteronormativního standardu ve společnosti, tzn. negativní reakce okolí, nepochopení ani v rámci rodiny, atd. Proto se mi líbila Clair - protože byla svá a nechtěla jít na operaci pohlaví jen kvůli tlaku okolí, které ji nutí si vybrat být jedno či druhé. Samotné ji nepřišlo, že je výhradně některý z genderů, ale byla nucena se stylizovat buď do ženské, nebo mužské role, což ukazuje, že v naší společnosti vůbec pro nějaké transgenderové identity není kategorie a berou se za tak okrajové, že není nutné se jimi zabývat. Schválně se ale přehlíží fakt, že takových jedinců je mnohem více, ale byli díky socializaci silně "nastylizováni", aby se chovali tak, jak je pro jejich pohlaví odpovídající. Myslím, že kdyby byla společnost tolerantnější (a teď myslím ve smyslu respektu, ne strpení a ignorace), mohly by se lidé chovat mnohem svobodněji a někdy tak nepřekonatelná propast mezi gendery by se výrazně zmenšila.

Smutne stupidní, absurdně jednoduché a bez spetky vtipu. Škoda, ze se dva mne sympatičtí herci Heigl a O'Mara snížili k takovému braku. Film jako tento je zbytečne točit, protoze nezaujme a nepřinese nic nového. Jen dalsi výplod masové kultury

Když jsem viděla tento film poprvé před přečtením knihy, docela se mi i líbil. Teď, o několik let později a po knize, jsem rozčarovaná. Musím se tak ptát na zásadní otázku, do jaké míry je vůbec relevantní hodnotit tyto knižní adaptace bez samotného přečtení knihy? Jak je vidět, nejspíš vůbec ne, protože co se mi původně na filmu líbilo byl ten nápad geniálního zločinu a zločince, který má na to "právo" a celá psychologie. Ale jestli je ve filmu vůbec psychologie, pak v knize je jí tak dvacetkrát víc a celková "hloubka" je v 85 minutách tak možná lehce škrábnutá na povrchu. Akorát Ben Kingsley tomu trochu dával šťávu.

Tak tento film o handicapu na mě zapůsobil jinak, než většina na podobné téma. Umožnil mi více nahlédnout do duše takového člověka a podívat se na věc z jeho stránky. Jistě, dá se o tom natočit mnoho dobrých komedií či filmů o přátelství, ale toto je něco zcela jiného. Tento film pohlíží pravdě do očí a nebojí se jí. Nebojí se ukázat, že v životě člověka, který může hýbat akorát hlavou, skutečně není nic tak úžasného...tak proč žít? Lidé se jen bojí si tuto otázku položit, protože by nenašli odpověď. Tak se obrňují náboženskými dogmaty o tom, že nám nepatří ani náš život. A co nám tedy pak patří? Neumím si představit bezmoc, kterou musel Ramón skoro 30 let zažívat a jak zoufalé musí být jen celý den ležet, být obskakován ostatními, kterým akorát ničí život a nemoct s tím ani skončit. Film na mě silně zapůsobil, už jen svým hudebním podbarvením a dalšími sympatickými postavami, které ve výsledku Ramónovi pomáhali a podporovali jeho rozhodnutí. A souhlasím s tím, že tak vypadá skutečná láska - je nesobecká a respektuje rozhodnutí druhého, ať je jakékoliv, protože štěstí nás samých je skrze štěstí toho druhého. A toho štěstí bylo nakonec dosaženo, ač ve formě pro mnohé nepřijatelné.

Film připomínající Inside I'm Dancing. Další ze série o handicapovaných, které mají výborné hodnocení a nad jejichž "náhodností" mezi nejlepšími filmy jsem již uvažovala v jiných komentářích. Čím je výjimečný tento...zarazilo mě, že v závěru, kde jsou ukazovány reálné postavy,které příběh inspirovali, nebyl Driss vůbec černoch. Proč tedy ve filmu byl? To mě docela překvapilo, protože mi přišlo, že to hrálo roli v jeho popularitě. Místy byl snímek velmi vtipný, líbilo se mi hlavně, jak se Philippe uměl zasmát sám sobě, a s jakým rovným a přímým přístupem s ním zacházel Driss, protože to vyžaduje určitý možná až trochu necitlivý typ osobnosti, aby mu nebylo líto takto postiženého člověka, což je právě na škodu.

Krásná a výstižná bajka o idiocii lidské rasy. Orwell byl génius. Nelíbilo se mi akorát, že klisna Lupina, která byla v knize věrným společníkem Boxera, zde byla zcela vynechána a nahrazena nedůležitým oslem. To jako mužské přátelství má větší hodnotu a přemýšlející "žena" nebyla v té době populární? Tak to na mě totiž působí.