Sofia

Dobrá zpráva pro ty, kdo chodí do kina pozdě - o nic nepřijdete, protože to dostane grády až po první hodině. Změna režiséra je znát - o co víc byl Branaghův Thor výjimečný a neotřelý, o to víc je Taylorův Thor naprosto tuctový a nevybočuje z řady ostatních komiksových filmů. Ústřední zápletka s černými elfy a tajemným éterem (nevím, jak je to přeložené do češtiny) je naprosto o ničem, vtipné to taky moc není a Loki se odsouvá na vedlejší kolej. Podivné mi přišlo i 3D, obraz nebyl dostatečně ostrý a nemělo to žádnou hloubku - ve srovnání s trailerem na Hobita, který běžel před filmem, opravdu bída. Pozitivně hodnotím přesunutí děje do Londýna, scénu pohřbu (neprozradím koho) a několik akčních scén, jinak je to ale oproti jedničce velký posun zpátky.

Anderson ovládá své režisérské řemeslo dokonale, ale jeho filmy jsou pro mě prostě příliš utahané a nehrozí, že bych si je ještě někdy pustila jednou. Ani Mistr nebyl výjimkou. Každých 15 minut sice přišla scéna, která mě rozhodila a říkala jsem si, jaké je to skvělé, ale pak se to zase táhlo a motivy se neustále opakovaly...Joaquin Phoenix opravdu výborný - opět se mu povedlo, že mi jeho postava byla strašně nepříjemná a zároveň mi ho bylo líto (shrbený postoj jeho vyhublého těla s kalhotami vytaženými až nad pas). Z ostatních postav mě nejvíce zaujala mistrova fanatická manželka v podání Amy Adams, ta by si zasloužila i více prostoru.

Ve filmu jsou dvě scény, ve kterých Robert Redford běhá a vypadá při tom značně komicky, ale jinak umí hrát a režírovat ještě pořád zatraceně dobře. Zajímavý příběh o americké a hodně umírněné verzi německé RAF, o které jsem dosud neměla ani tušení, nenabízí žádnou velkou akci nebo šokující rozuzlení, ale solidní herecké výkony a atmosféru.

Danny Boyle točí filmy nejen o drogách, ale zřejmě i na drogách, protože jinak si neumím vysvětlit, jak mohl zazdít příběh s tak slibným potenciálem a zabalit to do divného hávu zbytečného násilí (ne, opravdu nemusím vidět, jak vypadá prostřelený penis) a rádoby šokující pointy. U poloviny scén divák tápe, co je realita a co je hypnóza a to mě začalo po hodině značně nudit. K dobru mu připisuju jen hodně povedený soundtrack v čele s Mobym.

Řemeslně povedené, ale bez duše.

Lítám často a lítám ráda, ale pevně doufám, že se s takovým pilotem (a s takovou aerolinkou) nikdy ve skutečnosti nesetkám. Do Whipova probuzení v nemocnici to byla paráda, ale pak už se to jen strašně táhlo a přišlo mi to hrozně falešné. Nevěřím na zázraky a proto si nemyslím, že tak těžký alkoholik jako Whip, který si předtím několik let svůj problém nedokázal přiznat, by najednou sám od sebe prozřel a byl by schopen něčeho takového jako jsme viděli v závěru.

Tento bezesporu originální film by si zasloužil český remake s Macháčkem v hlavní roli :-) až se divím, že něco takového vytvořili normálně tak suchopární Švýcaři.

Coco i Igor strašně nesympatičtí a toporní, jejich "vášnivý" vztah naprosto neuvěřitelný. Jedinou živoucí, sympatickou a zároveň lítost vzbuzující postavou byla Igorova manželka. Zbytečný film. Druhá hvězdička je za nádherný dům a interiéry, takovou černobílou ložnici bych si taky nechala líbit.

Po druhé sérii srážím na tři hvězdičky. Zatímco první byla opravdu napínavá, ve druhé se až na poslední dva díly víceméně nic moc nedělo a scénáristi natahovali a nastavovali děj až k nesnesení. Uměle naroubovaná milostná linie Brodyho dcery a víceprezidentova syna byla absolutně zbytečná, zamilovaná Carrie neuvěřitelná a její hystericky vyvalené oči v každé dramatické scéně mi už také pomalu lezly na nervy (nic proti Claire Danes, jako herečku ji mám jinak moc ráda). Ve srovnání s ostatními seriály z poslední doby (Person of interest nebo Fringe) u mě Homeland neobstál. Pozdější update - po polovině třetí série jdu zase na čtyři hvězdičky. Třetí série zatím naprosto vynikající (což bude asi tím, že Brody se tam skoro vůbec nevyskytuje a veškerý děj na sebe strhává Carrie). Update po čtvrté sérii - obrovské zklamání, takže zase srážím na tři. Strašně rozkolísaný seriál - u některých dílů se napětím ani nehnu, u některých si stihnu přečíst i noviny.

Tohle mě naprosto emocionálně vyždímalo. Při scéně s tsunami jsem dostala husí kůži, která nezmizela prakticky až do konce filmu a po závěrečných titulcích jsem jen byla ráda, že jsem na to nešla do kina, protože by mě kvůli mému hlasitému brekotu asi vyvedli. Úžasná Naomi Watts, trochu patosu, výborná hudba - dokonalá kombinace.