lamps

Velká dějová křeč s nevýraznými aktéry, slaboučkým scénářem a veskrze rutinním řemeslným dotykem, kterým by chtěl Connolly navázat na Scorseseho a spol, přestože na to ani zdaleka nemá. Lehce nad vodou to drží jen vitální Travolta. Více zde.

Na světě neexistuje film, který by tak čistě a nádherně deklamoval náturu svého tvůrce, jako právě E.T. Spielberg prožil dětství víceméně bez otce, jako nepříliš společenský ňouma z předměstí, unášený myšlenkami ke hvězdám - těm na obloze i těm hollywoodským. E.T. je jeho osobní zpovědí, sentimentálním návratem do životní etapy, kdy bylo jednodušší rozeznávat od sebe důležité hodnoty, definovat dobré od zlého. E.T. je skvostně zrežírovaný příběh o tom, že důležité věci musí v lidském nitru přetrvat, ačkoli je osud odvede nenávratně pryč. Film s tolika vynalézavými postupy (dobré dvě třetiny snímány pouze z dětské perspektivy), skutečnými emocemi a překrásně inscenovanými scénami (příchod "zlých" do domu a hra s osvětlením, romantický polibek a hra s křížovým střihem a pozicemi postav, let přes měsíc atd.), až nezbývá čas se nadechnout. Film s obrovským srdcem a zřejmě nejlepším soundtrackem Johna Williamse. Film s velkým F, který musíte milovat. Prostě musíte...

První polovina výborná, druhá odzývaná. Vizuálně neskutečně vypilované a půvabné, příběhově překvapivě sterilní a v závěru uchvátané, bez obvyklé Wesovy extravagance a odvahy. Nelituji jediné minuty, kterou jsem u toho strávil, protože míra autorské osobitosti je stále obdivuhodná a sympatická, ale úvod zkrátka sliboval výraznější emoce a lepší vývoj postav. Čtvrtá hvězda každopádně na dosah...

Nuda k uzoufání. Více mysteriózně vypadá i obyčejná domácí kočka zírající z okna a John Cusack si dál odevzdaně kope svůj herecký hrob. Více zde.

Britská pohodička, která na rozdíl od jedničky nepůsobí tak křečovitě a nehorázně baví parodováním různých žánrových schémat, z nichž nejlepší je určitě útěk z vězení s dokonalým Brendanem Gleesonem a závěrečná vlaková honička, která má spád i vynalézavost. Mohlo to být sice ještě mnohem více vtipné a odvázanější, ale Matthew Vaughn je na ostrovech zkrátka jen jeden. I tak ale režisérsky a herecky suverénní pokračování...

Každý díl jiný, každý svým způsobem zajímavý a inspirativní. První hlavně stylisticky, druhý pro znepokojivou koncentraci beznaděje a rozpolcené nevinnosti, zbylé jako černohumorně ironický obraz narcistické společenské smetánky, v níž se důležité životní hodnoty rozmazávají ve víru křečovitých večírků a sebestředných rodinných postojů. To celé provázeno psychologicky vytříbeným portrétem titulní postavy, která je sviní a ví o tom, ale jak jinak v tomhle světě přežít, jak si udržet vlastní nenáviděnou identitu? Skoro mě mrzí, že to bylo až tak krátké a časově kvapně přeskakující, protože materiálu na uvědoměle nemorální úšklebky a prohlubování vztahu Patricka s odpudivým okolím bylo zaděláno víc než solidně. Na druhou stranu, v nejlepším se má přestat a Edwardu Bergerovi přeji nějakou pořádnou celovečerní šlehu, protože jeho suverénní režie jednoznačně tlačí Patricka Melrose do společnosti nejzajímavějších televizních sérií posledních pár let - samozřejmě vedle výkonů Benedicta Cumberbatche, jenž se vyloženě baví každou replikou, a Hugo Weavinga, který i na malém prostoru potvrzuje své vrozené záporácké mistrovství. Paráda...

Bavilo mě to. Když už film nefunguje jako dílo, které má nějak zásadně rozvíjet potenciál a hodnoty vytvořeného světa (Life finds a way už prostě moc nestačí), jako ultradrahý fan made product Spielbergova odkazu je perfektní. Vhození do děje je vyloženě orgastické, příběh na ploše dvou hodin nepokulhává a Bayona v každé scéně se zubatými krasavci dokazuje, jak velký vizuální fachman od Boha je, když i jinak rutinní momenty proměňuje v nefalšovaně silnou (brontosaurus na molu) nebo napínavou filmařinu (závěrečná půlhodinka nedává vydechnout). A moc mě bavilo odkrývání všech uctivých pomrkávání směrem k prvním dvěma dílům, které je někdy očividné (holčička na poslední chvíli zaklapává poklop před raptorem), jindy promyšlenější na úrovni podobných úhlů záběrů či pozic postav, ale nikdy rušivé a křečovité. Co mi naopak vadilo je práce s postavami, které působí tentokrát odflákle jako z béčkové produkce, a tvůrci mají štěstí, že alespoň sympatický casting pozornost publika dokáže udržet (Pratt i Howardová výborní). No a problém je samozřejmě i v příběhu samotném - Ten je na jednu stranu dobře napsaný ve smyslu postupné gradace a hlavně zvýznamňování motivů, kdy zpočátku těžko stravitelnou rodinnou vložku využívá v zásadní okamžik ve prospěch logicky ospravedlnitelnému zvratu, ale na druhou stranu působí mnohem víc našroubovaně a uměle než svého času přehnaně kritizovaný Ztracený svět a zatahuje do hry genetické machinace takového rozsahu, že už si připadáme jak v antiutopii od Bradburyho a mě osobně tedy ten zmiňovaný logický zvrat sám o sobě štval. ____ V součtu však možná překvapivě převládá spokojenost nad vyspělým a atmosférickým dobrodružstvím, kde je pozitivně vidět každičký investovaný dolar a jehož nádherné vyústění mě chtě nechtě donutilo, abych se na završení trilogie upřímně těšil. 70%

Více než přesvědčivým psychologickým portrétem je pro mě Tiché místo pořád suverénním stylistickým experimentem, který se v kinech moc nevidí (a hlavně neslyší). I když termín experiment patří jednoznačně do uvozovek - Krasinskiho debut totiž pracuje přesně s těmi vzorci, které jsou základem drtivé většiny soudobé hororové tvorby, jen je používá vychytraleji a ukazuje, že ve zdánlivě vyždímaném žánru lze stále vymyslet něco nového, zajímavého a odvážného. Zvuková složka filmu je famózní a ano, umně propojuje nervy drásající sci-fi zápletku s jasně rozvrženým rodinným dramatem, kde mlčení prohlubuje kromě povrchní atmosféry i potlačovanou intimitu mezi aktéry, ale přeci jen je znát, že jakmile se titulní motiv byť jen malinko ohraje, snímek ztrácí lesk a údernost. Naštěstí je ale v rozumně zvolené stopáži těch slabších míst jako šafránu, Krasinski vynalézavě drží kladné hrdiny v šachu a, přestože se v součtu drží zajetých šablon a občas zůstává až přespříliš nekomplexní, působivě uzavírá příběh na úrovni osobní i stylistické, když právě zvuk, ekvivalent dominantní formální strategie a absence toužebných rodinných hodnot, se stává spásným řešením. Pár věcí kolem dějové logiky mi sice vadilo, ale to už mělo na celkový prožitek asi stejný vliv jako německý prezident na tamní politiku. Velký respekt a uznání, tohle je film, který si vychutnejte pěkně v klidu ve tmě, se sluchátky a volume pořádně doprava... 85%

Jestli se někdy objeví zábavnější televizní seroš než Rick a Morty, bude to znamení konce světa. Má to pár slabších epizod, ale vynalézavost zápletek a vývoje fikčního světa nezná mezí a doslova žasnu nad tím, jak promyšleně na sebe jednotlivé motivy navazují napříč jednotlivými díly i sezónami. A nejenže mě Rick Sanchez zabíjí každou druhou hláškou nebo životními postoji, ale i všechny ostatní postavy jsou nehorázně dobré a tvůrci se nemusí bát rozdělit epizody na více paralelních dějových linek. Správně nepřístupný charakter humoru nasazuje korunu, stejně jako odkazování k popkultuře a geniálně zakódovaná vyjádření k současné politice a společnosti. Tvůrcům za tohle postavit pomník ve všech dimenzích...

Filmové osmdesátky postavily lidského hrdinu proti nekonečně bizarní škále nepřátel, přičemž zdejší neúměrně vychcaná krysa ještě patří k těm celkem normálním - a to je taky hlavní problém. Snímek je víceméně řemeslně v pořádku a neutápí se v hrdě proklamované trapnosti, ale je většinou hrozně umírněný a nenápaditý. Heroický a drtivě černohumorný závěr naštěstí potvrzuje, že žánrové zařazení ke komedii by bylo na místě, a hodně napravuje předchozí nevýrazné pokusy o tvorbu napětí či vytváření psychického teroru. Sorry jako, ale představa boje na ostří nože mezi dospělým chlápkem a jednou krysou je prostě bžunda, což si Cosmatos stačil ještě včas uvědomit. Slabé 3*.