baronGrga

Tomu se říká ošemetná situace. Do baráku vběhne chlap zamatlaný od krve a záhy zmizí kdesi v útrobách domu, kolem se potloukají mešuge v rozchechtaných maskách, kteří se dožadují svého práva na očistu, sousedské vztahy se rozhodně neblíží ideálu devátého přikázání a nadchází noc, kdy "očista" není jen výsadou alternativců v sandálech, homeopatů a jiných senzibilů. Pečlivě navážené napětí funguje v The Purge zhruba do šedesáté minuty. Poslední dvacetiminutovka, kdy se věci dají do pohybu až příliš spěšně, bohužel naopak vzbuzuje pocit, že to tvůrce přestalo bavit a prostě to "nějak zakončili". Nebýt jí a místy nepochopitelných hlášek a chování hlavních hrdinů (jsme milující rodiče, ale neřešíme, že naše děti necháváme o samotě s pány a dámami s brokovnicí), šlo by o vzorovou ukázku perfektně zvládnutého hororu. 75%

Čas letních radovánek je pomalu u konce, a tak nezbývá, než se rozvernému laškování oddávat alespoň skrze pohyblivé obrázky. Po Would You Rather tak přichází na řadu Truth or Dare aneb Vadí - nevadí, obligátní kratochvíle všech školních rekreací, kdy ještě na hlavách povlávala bujná kštice, v hubě se blýskal dentální aparát a anglicky psaná nášivka vzbuzovala obdiv spolužáků v modrých teplákách s praktickou gumou pod patu. Sice je trochu s podivem, že tato klasická hra v Británii fičí i mezi vysokoškoláky, ale přenést se přes tento lapsus stojí za to. Truth or Dare totiž vybočuje z řady více či méně nevýrazných hororů, nabízejíc těžko předvídatelný vývoj příběhu, slušnou pointu i zatraceně nesympatické hrdiny, na jejichž osudu vám, v tom nepříznivém smyslu slova, skutečně záleží. 75%

Would you rather... A) zhlédnout film, který si nedokázal poradit s tím, co si předsevzal; B) zhlédnout film, který se moc nepárá ani se snahou o originalitu, ani s péčí o širší kontext příběhu. Stejně jako je tomu v Levyho filmu, ani jedna z možností není nic moc a obě vlastně vedou k témuž, v tomto případě k témuž pocitu jakéhosi ošizení. Variací na Saw by se snad ani Would You Rather nazývat nemělo, a to z prostého důvodu, že v Saw šlo o téma trestu a jakési perverzní možnosti volby mezi životem a smrtí. Zde nejde ani o trest, ani o volbu. Otázka, o co tedy jde, ovšem zůstává viset nezodpovězena v těsném závěsu za závěrečnými titulky a celý příběh knírače ve smokingu, jeho svity i figurek v herním poli vyznívá, bohužel, naprázdno. 60%

Horor s názvem Horror, na který láká výtvarně dokonalý plakát s kozou v sutaně a v němž hraje opravdová, žádná drag-me-digitalní, koza, to je jasná výzva. Dante Tomasellimu muselo hlavou vířit nespočet nápadů, které však nedokázal kloudně spojit v jeden smysluplný celek, pročež jeho Horror míří k samému vrcholu bizarnosti. V nikterak pochopitelném ději tak nezbývá než vychutnávat perličky jako je výhružně stojící koza, kdovíodkud se vyloupnutí kvadruplegičtí instalatéři (no jo, asi to měli být zombies, ale důvod jejich zapojení do děje mi zůstal skryt, tak nevím nevím), obrazové orgie s rozteklou hlavou hrací panny či obskurní dáma v rudých šatech, která v pokoji se zrnícím televizorem a ohuleným gramofonem s deskou operní divy lascivně vzdychá nad pytlem s mrtvolou. Svým způsobem to fakt stojí za vidění! Objektivně průšvih na 20%.

The New Kids jede podle osvědčené šablony. Představí správňáky v klasických dušínovských situacích a naopak školním tatrmanům nechá toliko prostor k tomu, aby ukázali, jak umí šikanovat, chlípně plazit jazyk, stínat slepici či střílet brokovnicí. Díky přesvědčivému ztvárnění hlavního hanebníka Jamesem Spaderem však film v určitých momentech přechází z lehce úsměvného thrilleru do obstojného hororu, který, kdyby se udržel na stejné laťce po celou dobu, by klidně mohl dosáhnout na čtyřhvězdové hodnocení. Takhle si u mě The New Kids vykoledovali pěkných, lehce nadprůměrných 60%. PS: nenechte se z*m*á*s*t a opravdu od toho nečekejte předchůdce Eden Lake, to je naprosto jiná liga (dějově i kvalitou).

Egyptská hrobka v USA. Světélkující velekněžka emitující gama paprsky. Velekněžčino rozkročmo pobíhající crew připomínající ožralého kodiaka. Herecké výkony na úrovni velekněžčina crew. Scénář jako by jej napsal ožralý medvěd účinkující v Legion of the Dead. Na jednu stranu velká švanda, na tu druhou nesmírná ptákovina. 20%

Prý se tomu říká láska. Konečně hezký film plný něžného milování, trošky toho strachování a bláznivé plavby na růžovém obláčku tekutého helia. Excelentní duchařina podbarvená naprosto famózní Bernsteinovou hudbou, bez hromady triků a speciálních efektů (podivuhodné blesky přežiju), na něž mnohé starší horory dnes neskutečně doplácejí. Nenapadlo by mě, že osmdesátkový horor o vilné substanci by mě mohl dostat, ale stalo se. 75%

Odhlédnu-li od takového trochu líbivého nátěru (holky v plavkách, Američani ze všech turistů zdaleka největší správňáci - Britové slízli roli ošklivých ňoumů, Švédi stihnou akorát ukázat svoje blond vlasy) a od toho, že Brazílie se mávnutím režisérského proutku pana Stockwella stala hnízdem neřesti, kde se jen leje caipirinha, zevlí na pláži, prodává sex a šátrá do kapes, neřku-li hlouběji pod oblečení (aspoň v tom už Slováci nejsou sami), se u Turistas dá pohodlně usadit a vychutnávat byť jednoduchý, ale poutavě vyprávěný příběh, v němž slabší povahy se sklony k pnigofobii mohou zažívat i velmi horké chvilky. 70%

Mám pocit, že kdyby po Jackově příjezdu do Yabby obrazovka jednoduše zčernala a celou hodinu a půl po ní ve stylu basic windows screensaveru poletoval nápis "Alkoholismus je špatný", vyšlo by to nastejno a alespoň by nebylo po klokáncích. Film jako takový není vůbec špatně udělaný, ale dějově je přínosný asi jako krocaní šatóbriand na nádražkovém jídeláku. 50%

John Jarratt podruhé ve filmovém průvodci po krásách australského vnitrozemí. Jestliže v jedničce šlo především o útěk ze spárů svérázného lovce s pověstnou klokanobijkou, dvojka se jeví jako jakási parodizující one man show Micka Taylora, v níž není problém za zpěvu veselého hrošíka pokosit pod koly kamionu stádo vačnatců, zalaškovat si ve víru krásného modrého Dunaje s dobrotivými důchodci či vsednout na vraníka a prohánět oběť po buši. Výrazně nesympatičtí Junge Rutger s Fräulein, kterým byla nesmyslně věnována podstatná část filmu, pouze plní roli křoví, stejně jako nejinak milý Paul a jeho přiblblá hrdinská gesta. Podezření, že musí jít o hyperbolu, se vkrádá do mysli o to více, o kolik orgánů a tkání více je nám umožněno si hezky zblízka prohlédnout. Fanoušky poctivého gore Wolf Creek 2 patrně potěší, čekáte-li však napětí a nějaké to tuhnutí krve v žilách, pak radím pustit si jedničku a pokračování si ponechat následně pro pobavení. 60%