baronGrga

Cabin in the woods si vesele pohrává s hororovými klišé a královsky baví žánruznalého fandu. V závěru se ovšem nepochopitelně zbrzdí a z hry na klišé se klišé stává. Do doby, než se vyjasní, proč se bandě typizovaných kolouchů děje (nebo má dít), co se děje, se tu umně snoubí nápad s vtipem. S odpovědí na "proč" ale film neskutečně ztrácí a upadá do něčeho, co celou dobu paroduje. 65%

Descent 2 vsadilo na více masožravých slintalů a méně klaustrofobie a byl to špatný tah. Neprozkoumané útroby z "jedničky" se mění v bývalé doly a s tímhle nánosem civilizovanosti bere i poslední příslib mrazení za své: 45% (a pokud tím závěrem chtěl Harris vážně naznačit to, co si myslím, tak to potěš Descent 3..)

Descent nenahání ani tak strach z nenechavých pišišvorů, jako pocit úzkosti ze stísněných jeskynních chodeb, slepoty ve tmě a nezmapovaného prostoru. Upřímně ztratit se kdesi v hlubinách země, sotva se protahovat těsnými průrvami a navíc nevidět ani na konečky prstů, natož těch svých... tohle na Descent zaslouží čtyři hvězdy. Slepé potvory už jsou spíš třešničkou na dortu, bez které by se klidně dalo obejít.

Zatímco první, prvoplánově nahatá část, napchaná bezobsažnými rozpravami zámořských knedlíků, je strašně, strašně nudná a mdlá, je druhá část, prvoplánově omatlaná vyhřezlými vnitřnostmi a nejrůznějšími tělními tekutinami, strašně, strašně mdlá a nudná. Tenhle absolutně nenapínavý horor tedy mé srdce neobloudil.

První desítky minut La cara oculta mě dokázaly dokonale zmást co do očekávání dalšího směřování děje, takže následujícím bravurním zvratem se mi Španělé (ostatně jako už mnohokrát) naprosto strefili do gusta. Andrés Baiz vytvořil dějově nesmírně poutavý hororově laděný thriller, který má nadto náboj, šmrnc, nápad.. La cara oculta zaslouží krásných 90%.

Na asijský film překvapivě neulítlé, leč na druhou stranu nijak výjimečné, s Šestým smyslem mě vůbec nenapadlo srovnávat (společné je snad jen to, co vidí mladá Mun a Haley Joel Osment alias Cole). Perfektní, opravdu hororové výtahové scéně ale všechna čest! (55%)

Hellraiser 8 chce sázet na "překvapivou pointu", která logicky vysvětlí sled nelogických, rádoby mystických událostí. Jakoby měly poslední desítky minut filmu objasnit vše, co se ve filmu zdálo naprosto nepochopitelné a připitomělé. Jenže - překvapení z rozuzlení se nekoná, pointa spíš působí jako výmluva tvůrců pro všechen ten ánsámbl pseudopekelných výkřiků. A nakonec, aby to fandům nebylo líto, vlepíme tam opravdickýho Pinheada a vrátíme se od ratia k nadpřirozenu.. Nepodařený slepenec za 35%.

A zase jeden z těch filmů, kde se oko může uplesat, zatímco hlad po poutavém, neřku-li vypointovaném příběhu zůstává neukojen. Je až zarážející, jak se tento smyšlený (a ne že ne) "příběh" obešel bez jakéhokoli náznaku děje a vystačil si s pomalými záběry sněhobílých děvčátek na neuvěřitelných 115 minut. Na mě to po první hodině přestalo působit: 60%.

V první části se lze ještě potěšit pohledem na zdařile "obnaženou" představitelku macechy Julie, ale čím víc se Hellbound přehoupává do své druhé části a snaží se zuby nehty zavděčit fanouškům "jedničky" slepencem neumětelských prvoplánových šokanterií, tím méně nabízí atmosféričnosti a tím spíše směřuje k nepovedené pekelnické taškařici.

Tahounem celého Hellraisera je jednoznačně jeho vizuální stránka. Nad čímkoli, co bylo vyplozeno druhou realitou, se vznáší těžký závoj k dokonalosti přivedené bizarnosti, jíž vévodí psychedeličtí Cenobité. Slabší triky a ještě o vlásek slabší herecké výkony pro tentokrát zcela promíjím. 75%