baronGrga

Tradiční hororové bé (dějově, s výjimkami herecky i atmosféricky), které do lehoulinkého podprůměru spadá díky úletu ve formě pekelníka, který, vybaven bakelitovými křídly a brněním, užívá ku strašení několikaprsté ruky a podivuhodných oranžových elektrických výbojů. 45%

Martyrs mají skvělý rozjezd, bezvadně pokračují ve spanilé jízdě zvědavost bičujících hádanek, až nakonec dospějí do poslední třetiny, kde naprosto nepochopitelně zpomalí, jakoby tvůrcům došel dech, a pomalu, znaveně doklopýtají do konce, který - snad neočekávaně, ale rozhodně nešťastně - končí naprostým útlumem. Možná je to zhýčkanost, ale po takovém martyriu prostě chci svůj happy end.

Celou dobu mě víc jak sledování děje zaměstnávaly záchvěvy mého tvůrčího já, které neodbytně vymýšlelo jiné a lepší způsoby, jak výstižněji přesunout Nesbøv vyprávěcí um na plátno. Asi by to byla hezká a snad i napínavá a překvapivá podívaná, ale s knihou v hlavě to prostě na víc jak 65% nemá..

Ačkoli cestování časem tu bylo už nesčetněkrát, Španělé tuhle tematiku dokázali opět zpracovat s lehkostí a originalitou, před kterou nepřestávám smekat. A přestože jde dost dobře prokouknout, kdo že to Hectora prohání mezi buky, Vigalondo si s námi docela hezky pohrává - a to je jednoduše můj oblíbený šálek kávy. 75%

Šamani, mágové a nekromanti à la Haiti a Romerovou vizí netknutí nemrtví. Poutavé prostředí, atraktivní téma, působivá halucinačně-snová intermezza. Škoda zbytečných dějových odboček, které to celé trochu zpomalují a do značné míry i znepřehledňují, a odfláknutého závěru. 65%

Je to slasher, je to osmdesátkové, je to tradiční variace na kempovou řežbu. Na tyhle poměry je The burning dost zdařilý kousek, kterému Friday the 13th a veškeré jeho řemeslně chromé reinkarnace nesahají po kotníky. V tomhle subžánru jeden z těch povedenějších, v žánru hororovém jako takovém je to prostě osmdesátkový slasher. Nihil novi sub sole.

Tenhle brazilský kousek balancuje někde na úrovni mezi Princeznou ze mlejna a Plánem 9. Děj stoprocentně předvídatelný, při úvodním vystoupení cikánské vědmy se do mysli neodbytně dere představa chaloupky na kuří nožce, o Mojicu zase máte po celou dobu obavy, aby přehrávaným piškvořením neskončil s vykloubenou čelistí.. Je to odpad, ale tak nějak mile pitomý, že dávám 45%.

Klasika teenage komedie, ale ne tak pitomá. Ať už to tvůrci mysleli jakkoli, nakonec je to vážně místy celkem vtipné (takový voříšek z uhryzlou rukou v tlamě jako obraz bratislavského předměstí mě dostal do kolen). Ať žijí stereotypy. Na tenhle žánr 75%.

Moje očekávání od Malpertuis byla bohužel příliš vysoká, což se mi nejspíš v závěru vymstilo. Coby natěšený divák celou dobu vyhlížím impozantní finále, které rozlouskne tajemství sídla pošahanců, překousávám nezáživný děj i výrazně nevzhledné hlavní postavy, avšak to, co přichází jako pointa... nechci spoilerovat, ale toto?!? absurdnější to snad už být nemohlo.

Mario Bava sice moc nepostraší, ale těch pár lehce surrealisticky laděných scén (z nichž vyniká například honička páně doktora prostorovou smyčkou a konec konců i záběry samotného, věčně se hihňajícího děvčátka v lakýrkách) činí z Operazione paura alespoň místy obstojně překvapivou podívanou.