baronGrga

Tato mladší verze Haunting je výhradně založena na vyšperkování jinak více méně skromně záživného děje. A novodobému Haunting se musí nechat, že výprava je vpravdě impozantní. Problémem je přehršel speciálních efektů, které film spíše zamořují, než že by mu pomáhaly. A když je film založený pouze na nich (a bisexuální Zeta-Jones), přestane to jednoho bavit.

Nebýt zbytečných pasáží, které vždy obstojně atmosfericky nabitou scénu položí na kolena, by snad Amityville Horror zasloužilo i plný počet hvězd. Bohužel výsledný dojem z neustálého střídání dobrých a špatných (zejména těch s ukřičeným knězem Delaneyem) scén sráží hodnocení na pěkné tři a půl hvězdy.

Jak nemám v oblibě dětské herce, tak před výkony obou neviňátek smekám, opravdu z nich chvílemi mrazí. Přidám-li chytlavou hororovou melodii popěvku provázející celý film (mimochodem připomíná popěvek z Rosemary má děťátko), nelze než tuhle raně šedesátkovou vizuální pochoutku řadit k těm skutečně vydařeným.

S Haunting je kříž v tom, že poměrně záhy pojmete silnou averzi vůči jedné z hlavních postav Julii Harris. A poslouchat celých 112min vnitřní monology ublížené kuňky není žádná slast.

Cannibal Holocaust je těžké ohodnotit. Jedná se o jednu velkou kontroverzi, která se povedla na pět hvězd a která nezasluhuje ni hvězdy za způsob, jakým nám byla naservírována.

Děj se nemohl odehrávat na lepším místě. Močály, šedá mračna a neprostupná převalující se mlha zajišťují opravdu neopakovatelnou atmosféru. Avšak až na pár silných momentů je Woman in black průměrnou, někdy dějově nedotaženou podívanou, a to zejména zásluhou herecké prkennosti hlavního hrdiny, u kterého není jasné, zda je překvapen, zamyšlen, nebo právě prodělává srdeční příhodu.

Bloumání hlavní hrdinky po podivně křoupajícím a šustícím House of the Devil dokáže obstojně budovat atmosféru dlouhé desítky minut, když se ovšem ani nadále neděje takřka nic, film ztrácí na intenzitě a po nijak invenčním závěru se tak propadá do šedého průměru. Jinak ovšem excelentní napodobenina osmdesátkových filmů.

Tradiční schéma, které vrhá bandu mladistvých na démony prolezlou opuštěnou farmu, zoufale škobrtá o podprůměrný scénář a herecké výkony na úrovni teletubbies. Nejvíc rozčilující je ovšem ledový klid, se kterým tato zlatá mládež ve skutečně apartních devadesátkových hábitech sleduje nevysvětlitelné zásahy nadpřirozena (viz metamorfující bruneta, barák bez zdí apod.) Hvězda patří úvodní scéně a nápadu s kraví lebkou.

Jestliže vám nevadí, že se po celou dobu filmu snažíte rozšifrovat jednotlivé scény v dobré víře, že začnete alespoň lehce tušit, co se v temných norských hvozdech děje, abyste nakonec zjistili, že po bleskovém závěrečném "rozuzlení" toho chápete ještě méně, než dřív, jsou pro vás Villmark jasnou volbou.

Pokračování by se zkrátka v některých případech dělat neměla. Závěr filmu už opravdu ohrožuje divákovy dobré mravy. Pochválit lze snad pouze práci s uhlovým papírem.