baronGrga

Nejenže to nedává příliš smysl v návaznosti na Pátek třináctého číslo jedna, ale rovněž to není v ničem invenční, takže zde máme scénář takřka jako vejce vejci, což v důsledku značí silně předvídatelný sled událostí, včetně silně předvídatelného závěru.

Očekáván byl průměrný, s živými mrtvými si pohrávající horůrek a přišla tahle místy surrealistická, možná tak trochu samoúčelně šokující podívaná. Black and white cat, black and white cake! Velmi vřele doporučuji.

Ačkoli mi "podivný tvor" z hloubi severské tajgy připomínal spíše chutný kousek pečeného vepřového, první polovina filmu mě dokázala přesvědčit, že je čeho se bát, a současně mě k tomu i místy skutečně přimět. Jakmile se to všechno stává jasnější a jasnější, mizí postupně i mrazivá atmosféra a objevují se nějaká ta slabší místa, ale i tak mě tahle švédská variace na Blair Witch příjemně překvapila.

Jako horor by u mě Dead end neobstál, jako černá komedie by byl až příliš prvoplánový. Ale jako horor a černá komedie dohromady tvoří Dead end zdařilý propletenec žánrů, který mně osobně přišel na jeden nenáročný večer víc než vhod.

Strangers ve všech ohledech naráží na jedno podstatné "kdyby", a to v souvislosti s existencí o dva roky staršího strejdy Ils. Na rozdíl od francouzsko-rumunského dílka je ženská hrdinka obyčejná (ač pohledná) hysterka, obcházející zlo se ukáže příliš brzo, bez motivu a upřímně řečeno bez bubáka s pytlem na hlavě by se o pouštění hrůzy dalo mluvit jen stěží.

Jeden z filmů založených na fenoménu dlouho neukazovaného a tedy neznámého zla. Nic víc by divák čekat asi neměl, ale ačkoli mě drtilo logiku postrádající hlasité hulákání hrdinů na útěku před takřka dokonalými, všudypřítomnými, mazanými a zákeřnými "ils", těch několik opravdu výživných a povedených scén pomáhá utvářet víc než slušně atmosférický celek.

Idylická jednoduchost života na Summerisle (písně, tance, volná láska, láska k zemi, k přírodě, k políčkům, sluníčku) ..nebo ne? Na Wicker Manovi mě bavila bravurně propracovaná vizuální i zvuková stránka "ritu" komunity místních obyvatel, k těm nejpůsobivějším pak jednoznačně patří průvod v maskách a závěrečná píseň. Velmi povedené.

Nedokáži pochopit, že Prince of Darkness vzešlo ze stejné dílny jako mistrovský Halloween. Film působí dojmem, že úkol zněl přibližně následovně: 1. splácat z ničeho jakousi teorii, 2. podpořit pár nevysvětlenými premisami, 3. přihodit bandu zlých (proč proboha??) bezdomovců v čele s Alice Cooper, a celé to prošpikovat příšerným scénářem. 35%

Na rozdíl od When a stranger calls, kde začátek a konec baví a prostředek pokulhává, je When a stranger calls back průměrným filmem celých 90 minut. Jill z "jedničky" si uchovala svou schopnost protkat každý svůj záběr přídechem asexuality, Clifford přibral dalších osumdesát kilo a poučen z jedničky se už naštěstí honičku s deviantem ani nesnaží předstírat, přičemž sází spíše na své deduktivní schopnosti (žádná sláva), a hlavní hrdinka si ani svým osumdesátkovým účesem moje sympatie příliš nezískala. Takových pěkných 50%.

Téměř čtyřicet let od vzniku Exorcista neztrácí ani v nejmenším říz. To už je co říct.