baronGrga

Verbinski se japonského originálu zpočátku drží jako žvýkačka kadeří, stejné rozhovory, stejné interiéry, stejné záběry, jen trochu kulturně odstíněné. Postupně ale začne rozvíjet vlastní zápletku, což by jistě nebylo na škodu, kdyby neobsahovala hromadu ničím nevysvětlených líbivých momentů pouze na efekt typu zhmotnění mouchy, vyvržení elektrody, kapalnění kliky apod. a horečného vymýšlení dalších a dalších kliček už tak spletitého příběhu. Skutečný děs tak vzbouzí pouze notoricky známá "vylézací" scéna. Film akorát na tři hvězdy, ne špatné, ale dobré taky ne.

Ring a Ringu mají pro mě jedno společné - jediná scéna, ze které mě opravdu mrazilo, byla ta televizní. Ať již to byly tenké prstíčky s ulámanými nehty Sadačiny nebo olezlé nožky Samařiny nebo prostě jen hardcore-emo hairstyle obou v bělostnou košilku oděných děvčat, bylo to zkrátka povedené. Zbytek zůstává v šedi nezdařené detektivky, ačkoli oproti americkému remaku může alespoň Ringu nabídnout lépe uchopitelný děj bez zbytečných odboček a filmových klišé. Když si člověk trochu zagooglí, poodhalí i pozoruhodné mytologické pozadí Nakatova filmu, nebo částečnou inspiraci skutečnými postavami, ale k lepšímu hodnocení to prostě nestačí. 60%

Úvodní, obzvláště delikátní, scéna dává tušit, že zbytek filmu se bude nést v podobně vytříbeném duchu. V následujících desítkách minut (a vůbec není na obtíž, že je jich požehnaně) ovšem začne Orphan hrát na úplně jinou notu, buduje napětí na drobnostech, někdy brutálních, jindy prostě jen atmosféricky natřískaných a posouvaje se tak hned o několik příček výš. Za zmínku jednoznačně stojí brilantní herecký výkon malé Isabelle Fuhrman, k jejíž krasojízdě jakoby ostatní herci (snad kromě Aryany Engineer) tvořili jen slušnou kulisu. Závěr, respektive "šokující odhalení", to celé trošičku shazuje, proto u mě ne za 100%, ale za 80%.

Jednoznačně pětihvězdičkový horor. Ačkoli mě zprvu film osazený dětskými herci vůbec nelákal, tihle britští hoši mi od první chvíle, co se objevili na obrazovce, brali dech. Čirá hrůza od prvních okamžiků, z níž se mi vnitřnosti vrátily do původních rozměrů až se závěrečnými titulky. Rozhodně doporučuji zhlédnout v originálním znění, zdejší plebejský akcent je nezdabovatelný.

Na šmrncovní jedničku, která bavila nejen nápadem, ale vystupovala z vod obyčejných gore-jatek decentním vyobrazením jednotlivých řezničinek, můžeme ve společnosti D. L. Bousmana zapomenout. Saw II naopak sází na záběry co možná nejkarmínovější a ztrácí na výlučnosti vypuštěním dvou zásadních jedničkových premis: 1. Jigsaw nikdy nikoho nezabíjí (nebozí policisté ze dvojky by mohli vyprávět) a 2. oběť sama volí, kam až je schopna zajít, aby si zachránila život (osadníci dvojkového baráku se toliko nevědomky nechávají lapit do Jigsawových sítí). Mohlo to být dobré,.. ale nebylo. 45%

Mínus: jedna z hlavních postav moc neumí hrát, během filmu přijdete hned na několik zaručeně lepších řešení situace, než jaké volí Adam s dr. Gordonem, pointa proklá celé předchozí představení tak, že je najednou samá díra. Plus: komplikovaná zápletka, kterou jen tak nerozluštíte, Wan neklopí kýble krve, ale téměř veškeré zpodobnění brutality ponechává naší fantazii, dějově hodně nabitý, vizuálně povedený, nápadem obdařený horor. 80%

Brilantní španělská podívaná na pomezí thrilleru, detektivky a hororu. Dějově nepředvídatelné, napětím nabité pokoukání na téma snuff film, kde do poslední chvíle není jasné, kdo je klaďas a kdo rád řeže končetiny. Tesis rozhodně předčila veškerá má očekávání. 90%

Španělé a zase vynikající! Jen mě tak napadá, jestli lezení lidem pod postel a obývání cizích bytů patří ke španělskému folkloru, protože po El Habitante incierto je to již druhý kousek z Iberského poloostrova, který s tímhle obskurním koníčkem pracuje. Nečekejte horor v tradičním slova smyslu. Domovník s obočím hustým tak, že by se dalo krájet, rozehrává v Mientras duermes důmyslnou kamufláž a právě hranice mezi utajením a prozrazením vás bude udržovat v dokonalém neustálém napětí. Nemám srovnání s REC sérií, ale tenhle Balagueró jednoznačně stojí za zhlédnutí. 80%

Po El Habitante incierto přichází Morales s další, tentokráte žánrově ustálenou lahůdkou v podobě Los Ojos de Julia. Juliiny oči jsou vytříbenější a propracovanější než Moralesovo o šest let starší dílko, na druhou stranu jsou i umírněnější a nepouští se do takových extrémů, do kterých se odvážil zanořit El Habitante incierto. Přesto dokáží budovat neskutečnou atmosféru a propojit plátno s hledištěm natolik, že se co chvíli přistihnete, jak spolu s vynikající Belén Rueda zoufale ostříte do věčně ztemnělých obrazů. Na plný počet to nemá, ale pěkných 80% Julii patří.

Jednoduchý příběh, který se jemnějším dějovým detailům vyhýbá asi jako velkej bílej mrtvolám číhajícím za útesem. Fulcimu nejde o děj ani o postavy, Fulci tradičně servíruje masité gore na mnoho způsobů a hromadu hladových zombies. Dvě přísady, které zrovna nemusím. Ale nutno uznat, že Fulci to s nemrtvými umí a i z tolik chatrné zápletky díky nim vyždímal místy scény vcelku impozantní (z hlíny džungle malátně se zdvihající zombies na začátku poslední čtvrthodinky mě nakonec docela chytli). 50%