Oko

Iste, Šiesty zmysel je fajn film, ale spomínať ho ako merítko všetkej kvality pri (takmer) každom "civilnom" horore so supernaturálnym východiskom a hrdinami vidiacimi ľudské či humanoidné "spektrá" je zavádzajúce, pretože filmov, v ktorých niekto "vidí mŕtvych ľudí" bolo pred rokom 1999 nakrútených rozhodne dosť. A pochopiteľne, Šiesty zmysel nie je horor ale hororový thriller. "Oko" je príliš svojbytný film než aby bol porovnávaný s dielom na jedno pozretie, v ktorom duch ani nevie o tom, že je duch (prekristapána). Pokiaľ ma oči neklamú, tak "Oko" je originálny príbeh s originálnou zápletkou a originálnym koncom. Mimoriadne originálnym - hrdinka prežíva podivný happy-end vyznievajúci takmer čiernohumorne. Žiadny horor vám tak bizarnú a zároveň kultivovanú pointu neponúkne. Výťahovú scénu som si parádne užil, tj. bol som rád, že som ju vôbec prežil, rovnako i vyšinutú zvukovú stopu. A keďže umenie je pre mňa predovšetkým o intenzite emócií a nie o jedinečnosti idey, dávam plný počet. PS: Ten, kto sa rozhodol niekomu darovať očnú rohovku po komsi nenormálnom, musel byť riadny psycho. Možno je trochu škoda, že film mu nevenoval pozornosť. (20.06.2005)

Po několika hororech, který sem od asiatů viděl jsem čekal něco víc hrůzostrašnějšího, sice několik hodně mrazivých scén bylo, hlavně scéna ve výtahu je pěkně marazivá, ale tak trochu mi scházely lekačky a přišlo mi, že film moc nedokáže budovat atmosféru strachu, vždycky to funogvalo jen chvilku a pak režiséři nechaj diváka až moc vydechnout a začnou od znova. Taky by to už chtělo trošku pozměnit příběh, protože tohle už je několikátej film s podobným tématem a podobně vyřešenej, ale co, vždycky je ten příběh dobře zpracovane, tak to ani moc nevadíj a i když to neni nějakej krutej horor, tak je to dobrej film (20.08.2006)

Děsivost Šestého Smyslu se rázem stává hadrem na podlahu...už od úvodních titulků, které kromě skvělého výtvarného řešení oplývají geniální hudbou od Orange Music. Tato hudba vás provází celým filmem, od takřka romantických scén ve kterých Mun znovu objevuje svůj svět, až po děsivá přízračná vidění. Právě zvuková stránka, střih a kamera dělají atmosféru tak hutnou, že se tomu člověk zdráhá věřit. Ne, nezdráhá se, ale bojí se věřit. A ohledně hereckých výkonů - obraz strachu v očích hlavní hrdinky vaši mysl hned tak neopustí. Dočkáte se i drobné exkurze do východního náboženství a filozofie, prostě a jednoduše - Oko je božské... (22.03.2003)

První co mě po zhlédnutí této duchařiny šokovalo, byl absence hloupých lekaček... Vážně. Ani jedna jediná. Čekal jsem, že párkrát šokovaně nadskočím, jak tomu u filmů s duchy většinou bývá, ale nestalo se tak. Jenže to je asi tak jediná věc, která je na tomto snímku překvapivá. Po vcelku slušném začátku ("Je mi zima...") totiž přichází unylá střední fáze, u které si již brzy uvědomíte, že slouží pouze ke spojení první a poslední části, jiný smysl prostě nemá. Znovu se tedy ptám, jaký je sakra důvod natočit snímek, který je založen jen na nápadu a pointě (potažmo závěrečné 'šokující' scéně), když tvůrci nemají to hlavní, řádný příběh? Zbytečně natahová nitka se totiž přetrhává velmi brzy a tvůrci se pak mohou snažit jak chtějí, ale znovu nadhodit tu správnou atmosféru se jim vůbec nedaří.Tenhle střed je možná logickým vyústěním předchozího děje, což ovšem nic nemění na faktu, že jeho vyhozením bychom snímku pouze přispěli a pokud mi tu někdo chce vykládat pohádku o věrohodnosti, tak nechť si prosím uvědomí, že tohle je film, nikoli realita a vzhledem k žánrovému zařazení je mnohem účinější jet na efekt, než si hrát na psychologa. Tím ještě větším zklamáním je pak vzásadě vyřešení případu, které se ukazuje hloupější než se mohlo vůbec někomu zdát. To pardon, ale mám pocit, že si tu z nás někdo dělá pěknou legraci, co to mělo být? Závěrečná šaškárna v koloně je pak k pointě a prvnímu ukonečení děje úchvatným protipólem. Zahazuje veškerou logiku a samoúčelně se pokouší navnadit diváka právě na efektivní podívanou, ale opět velmi hloupou, alespoň se na to dobře dívá. Celkově jsem měl z těch dvou závěrů spíše pocit, že se jedná o závěr pro evropské, potažmo asijské diváky a ten druhý spíše pro americké publikum, na které podobná scéna určitě zapůsobí. Jenže bratrům se asi nakonec obě zdáli nadmíru povedené a tak ve filmu nechali konce oba. Fajn, ale že by bylo o co stát? To opravdu ne. (20.12.2007)

Nejděsivější horor, jaký jsem kdy viděl. Dívali jsme se na to čtyři kluci a všichni jsme byli podělaní až za ušima, tulili se k sobě a klepali se strachy. Problém ovšem je, že to tak nějak funguje v první půlce, ale ta druhá už je spíš jen taková podivná pátračka, která vás udržuje v napětí jen díky doznívání atmosféry z první půlky. Vřele doporučuju originální znění se slovenskýma titulkama. "Prečo sedíš na mojej stoličke"?!?! (03.07.2007)