Oko

Nic děsivějšího jsem zatím ve svém životě nezažil. Žádný jiný film si nezahrál s mojí psychikou, tak jako Oko. Nemám rád, když člověk kouká na horory během dne, kdy se člověk cítí v bezpečí. V noci se cítím nejistý, ale to je to kouzlo o co jiní přichází. Film je natočen tak barevně a přece se mi tíseň lepí na paty. Šestý smysl je velmi podobný, ale ne tak vyníkající jako Oko. Vypadá to, že si budu muset brzy doplnit střípky strachu dalšími asijskými horory. (05.04.2004)

Strach na thajský způsob. Při prvních minutách jsem několikrát zažil onen pocit, který krásně charakterizuje jedno slovenské slovo - „zimomriavky“. To by člověk nevěřil, jak jej dokáže vyděsit scéna, ve které bezmocná poloslepá dívka prochází zdánlivě liduprázdnou nemocniční chodbou. Pro dosažení kýženého efektu doporučuji sledovat Oko sám, v noci a na přístroji s pořádnou zvukovou aparaturou. Ovšem krom atmosférických duchařských lekaček nemá první hodina filmu čím zabavit. Příběh nikam nesměřuje, hlavní hrdinka svůj problém neřeší, spíš se mu vyhýbá. Teprve v posledních třiceti minutách nabírá odvahu zjistit, řečeno hororovým slangem, „kde je zakopaná mrtvola“. Škoda že celý film nedisponuje kvalitami několika scén na hranici geniality (divoká hra na housle, oběšení), ale to už by byla příliš velká nálož i pro ty nejotrlejší borce. Pokud se rádi bojíte a dáváte přednost stupňované atmosféře strachu před upižláváním končetin, klidně si tuto verzi příběhu o tom, že někdy je lepší nic nevidět, dopřejte. 65% Zajímavé komentáře: MIMIC, Terminus, Kusko.t2, galiyosha (28.08.2006)

Značně rozporuplné pocity ze značně nevyrovnaného hororu. Nejednou jsem díky výborným lekačkám málem dostal infarkt a naopak nejednou jsem zase usínal u scén mezi nimi. Nulové sympatie k jakkékoli postavě, ani sebemenší náznak nadsázky (tedy pokud si dobře vzpomínám), osobitého kouzla nebo snad nějaké vnitřní energie. Je to zkrátka studené jak psí čumák. Co si ale bez diskuzí zaslouží pochválit je fantastická hudba, především její ústřední motiv - ten se mi vryl pod kůži hned po jeho prvním poslechu. Téměř dokonale jsou natočené také černobílé vzpomínkové pasáže v poslední třetině. No a závěr, který si nezadá snad ani s takovým Dnem nezávislosti... Jestli se tam však hodí, toť otázka. 60 - 70 % (09.04.2005)

Od dvou let slepá dívka Wong Mun má nyní možnost znovu vidět díky transplantaci rohovky a pochopitelně z toho má velkou radost, ale hned po sundání obvazů vídá podivné stíny a postavy a zjistí, že není v milostném dramatu o slepé ženě a hodném doktorovi, ale ve slušném duchařském hororu :). Už samotný námět je velmi zajímavý, protože Mun vůbec netuší, že stíny a divné postavy nepatří do běžného života a že je ostatní lidé nevidí, což se přes údiv nad mužem stojícím uprostřed dálnice dostane až k docela nepříjemným šokům typu zasednutí něčí židle, které se pak už jen stupňují. "Strašidelnost" tu obvykle probíhá klasickým lekacím způsobem za náhlého bafnutí a hlasitého zvuku, což sice funguje tak jak má, ale je to tak trochu laciné a nějaká trochu napínavější atmosféra v tom je jen v několika určitých scénách. Zápletka a její zpracování není nic extra převratného, ale zase si to ani nehraje na nějaký mocně strašidelný horor nebo na nějakou velkou pecku, takže trocha té jednoduchosti a docela ucházející herecké výkony tomu tak odpovídají. Naopak dokonce se ve filmu objeví i nějaké to překvapení jak pro hlavní hrdinku tak pro diváka a závěr filmu je docela zábavně napínavý i přes svou lehčí předvídatelnost. Takže jsem byla spokojená i po čtvrtém nebo kolikátém kouknutí. :) A tu titulkovou hudbu to mělo pěknou včetně i obrazové stránky :) (23.10.2010)

Slibnou atmosféru zabíjí slabý příběh a řemeslná nedokonalost. Což je koneckonců smutný folklór většiny (alespoň mnou spatřených) hororů. Nicméně zkuste si tenhle film pustit ve ztichlém domě na pořádné obrazovce a 5+1 zvuku. Po cestě na záchod si pak stejně budete radši svítit mobilem... 50% (26.08.2016)