kedu

No, nakonec měním na odpad - Verbal má pravdu

Těžit z úspěšného seriálu formou vzniku celovečerního filmu není nic závadného. Závadné, řekl bych spíše vadné, je do tématu života malého kluka prožívajícího různé lapálie na horách, přeložení děje do období světové války, kde jedním z hlavních motivů je pašování židů utíkajících před nacisty. Nezbývá než konstatovat, že holokaustí propaganda jede stále na plné obrátky a oportunisté ovládající sračkometový svět filmu se neštítí ničeho.

Vyholeností nelze spasit v éře internetového porna naprosto nic, natož totálně infantilní film, určený, alespoň předpokládám, naprostým imbecilům. Kam až klesne Danny Boyle ví asi jen a pouze Danny Boyle

Asi to má Phillip Noyce tak, že natočí xy debilních brainwashingových spektáklů, které evidentně uspokojí primitivní - infantilní obecenstvo a pak čas od času - moc to nepřehání - natočí něco opravdu dobrého. Osobně z takového přístupu nadšený nejsem, ale soudit ho nebudu, protože ono je opravdu těžké určit co je správné a co špatné pro (od) člověka pohybujícího se ve velkém kšeftu cesmínového lesa

Velmi dobře píše o předloze, tedy románu G. Greena Tomáš Odaha na svých stránkách zde: http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/graham-greene-tichy-american Film samotný je velmi zdařilou adaptací, která se jen tak nevidí. Klobouk dolů.

Film velmi dobře charakterizuje Gemini, ale nejde úplně k podstatě věci. Film se snaží evokovat realitu a přitom funguje stejně, jako nadupaná reklama na lentilky. Válka není akční záležitost. Není ani obrazově poutavá. Rozhodně není zábavná a v žádném případě v ní nejde o záchranu jednotlivce. Válka je nudná, psychicky nesmírně deprimující stav organizovaného násilí a to nelze navodit pouze tím, že se hlavnímu představiteli třesou ruce. Válka je o množství bezejmenných a hra na antickou tragédii je cynickým pokusem vydělat spoustu peněz na voyaerech, kteří o válce pouze sní nebo na vojenských verbířích, kteří po promítání v kinech museli mít hotové žně mám na mysli promítání v USA...

Vynikající po všech stránkách. Rozpor mezi morálkou a mravem je dovedený do poučného finále, kdy každý dostane co mu patří a zde je nesmírně skvělé, že film se drží věrně předlohy a nemá potřebu ji deformovat ve prospěch klišé z cesmínového lesa (novela německého autora Heinricha von Kleista napsaná podle příběhu Hanse Kohlhase ze 16. století). Tempo filmu odpovídá tempu člověka a koně. Zvuková stránka filmu je fantastická. Velká spokojenost.

Nelze si pomoci, ale podsouvat dětským uprchlíkům setkání s židem, který jim pomáhá a přitom vědět, že jde o děti nacistů, to je prostě perverze jak řemen. Je mi jasné jak se shánějí peníze na filmy u nás nebo v Německu. Princip je stejný a u dobových filmů vztahujících se k válce naprosto totožný - prostě vražte do toho nesmyslu židovskou postavu a ideálně i holokaust a můžete natáčet ostošest, peněz je náhle velký dostatek. To by jeden zvracel. Židů v poválečném Německu bylo nesmírně málo, ono jich vůbec v Německu zase tak moc nebylo, když se podíváte na statistiku počtu obětí 2. světové války, zjistíte, že v samotném Německu došlo k úbytku 160 000 židů. Kde se v Německu po válce mohl ocitnout volně se potulující žid, ví asi jedině žadatel o tučný grant... Škoda, že němci nemají odvahu natočit rodinný příběh Hermanna Göringa. To by bylo něco. Jeho bratr pomáhal celou dobu druhé straně. Ví to někdo vůbec? To jen pro názornou ilustraci, že němci mají dobrých příběhů obrovské množství a jejich sebeponižování vůči židům je ubohé a hloupé

Trochu Furieho podezřívám, že má někde věšteckou kouli nebo umí číst budoucnost z logru kafe, ale aby někdo tak krásně charakterizoval Baracka Huseina Obamu tři roky před jeho prezidentskou inaugurací - to je opravdu gól. Kdyby to šlo, dal bych těch nesmyslnejch hvězd klidně bambilion. Sice se nejedná o jungiánskou synchronicitu, ale má to k ní hrdě nakročené. Zároveň hodnocení ostatních hodnitelů na ČSFD poměrně neomylně signalizuje, jaká se tu slézá squadra azzura.

film je jednou z nejúžasnějších ukázek správného pochopení a hlavně implementace surrealismu. Bravo!