papuchalk

Viděl jsem to jako teenager v kině a dodnes vzpomínám jak mě to rozcupovalo : ) Ovšem už tenkrát mě strašně iritoval John Connor, ten kluk co ho hraje. To má být ta naděje lidstva, hrdina co jednou porazí stroje? Za něj hvězda dolů. Také jeho matka mě místy pila krev, Sara Connor :D Zvláštně provokativní dvě kladné postavy, které jsem vnímal spíš záporně. Nadruhou stranu, tenkrát ty filmy, aby mne naplno zaujaly, tak mě musely také něčím takovým iritovat, zejména ve spojení s postavami, či s hercemi, jejich hereckým projevem. Zvláštní , ale asi jsem na to přišel až dnes. Ono to ty postavy příběhu víc zabarví.

V žebříčkách je hentoto na prvním místě jako nejrozporuplnější film všech dob. Tak to musím vidět! Pravda je taková, že kdo tohle dokouká dál než do půlky, nemůže být zcela normální, a pravděpodobně ani nemohl vidět žádný jiný film. Naprostá lobotomie a kastrace mozku.

Pár věcí mě hodně pobavilo a je tam i velká dávka takových těch skrytějších vtipů. Ale celý je to strašně naivní až dětský. Fiktivní tour de france 2012 s reálnýma záběrama závodníků, ale se smyšlenou hvězdou cyklistiky v hlavní roli, která nutně ve volném dni tour potřebuje porazit neznámého amatérského jezdce v týmové časovce :D:D Prostě to nejde brát vážně ani v rámci žánru ulítlé komedie. Cože co jsem to právě napsal :D

Nechápu jak mi tohle mohlo 10 let unikat. Absolutní film, Film všech filmů, a podobné komenty. Film, ve kterém hraje snad každý herec a herečka, která kdy existovala, takže jsem se na tento film mohl kdykoliv prokliknout. Došlo k tomu až dnes, přes Patrika Swayzeho, jakožto proklik na jeho poslední film.  Akurát že Swayze zemřel v 2009 a film je z 2012. What? Hned mě to začlo zajímat. Takže nejdřív jsem byl nadšen, má to super začátek, hned první záběr mě rozseknul, film začíná posledním záběrem z Avatara, how cool! Dál to jede skvěle, scény na sebe dokonale navazujou, a velice snadno se na to kouká, je to tak dokonale sestříhané, že i pohyby postav z filmů vzdálených od svého vzniku desítky let navazují, jako by to bylo z jednoho filmu. Jenže po čase se to okouká, střih přestane být tak precizní, dějová linka se velice roztáhne a začne být často neurčitá, a najednou to přestane mít takový magický flow. Potom jak to má první slabší místa začnete přemejšlet, proč právě do tohoto místa nedali daleko ikoničtější záběr z jiného filmu, vždyť tady se přece hodí Julia Roberts jdoucí po ulici z toho filmu o šlapce! A tady se hodí bojová scéna z Vojína Ryana, jak kurnik mohl zapomenout na Vojína Ryana? Na Tanec s Vlky? Vzpomínky na Afriku? Na Terence Hilla když se tam chlapi rvali o ženskou? Proč nedal Rockyho? Proč nedal víc z Jarmushe, než ty 3 vteřiny? Kde je střihoruký Edward, nebo Gilbert Grape? Batman s Keatonem? Film je v prvé řadě romantický, kde je kurnik Před soumrakem, Před úsvitem? Kde je Osobní strážce? A tady si asi řeknete, že navrhuju totální kraviny, jenže film nabízí přeskoky z vážných filmů, fantasy, scifi, přes komedie, až ke skečům Monty python a k Hvězdným válkám! Není žádné omezení nebo kritérium pro přiblblost původního filmu.  Postupně jsem došel k závěru, že bych vyměnil asi 80% záběrů za daleko lepší, ikoničtější, slavnější, známější, romantičtější, vtipnější, všechno.. !! Chápu, že režisér z toho nechtěl udělat uplně holywood (potěšily i dva české filmy), a také potřeboval držet nějakou linii příběhu, čímž se výběr scének a filmů dost omezí, ale výsledek je prostě daleko slabší, než si já dovedu představit, že by to tímhle stylem šlo udělat.  Říkal jsem si proč používá tolik záběrů ze starých filmů, který už jsou při vší úctě dobré na vystavování v muzeu? Asi je to starší pán ten režisér, je mu tak 60?, tak chápu, že se nimrá ve starý době. Po filmu kouknu do infa, a ne, on je prakticky stejná generace jako já, v době natáčení, teda střihání, mu bylo pouze 38 let. Nadruhou stranu, film doporučuju shlédnout - jedná se o velice zajímavou látku, která vyplodí nové pocity a desítky nových otázek. Například, v běžném filmu se vás režisér a herci snaží přesvědčit, že nic nehrajou, a je to reálný příběh. Vy ale víte že to není reálné. Ve Final cutu víte, že daná scéna je z nereálného filmu, použitá do dalšího nereálného filmu. Koukáte na dvojitě nereálný film :D Nevím jak to vysvětlit, ale je to zvláštně odtažité, a zároveň dráždivě vtahující. Metafyzické. Co mě ale přišlo naprosto boží, že jednu scénku často sestříhali z povícero filmů. Tím, že znáte všechny použité filmy, a víte jaký pocity vás u toho doprovázely, dokážete během několik vteřin vystřídat všechny tyto pocity a zažít tak zajímavý koktejl pocitů, který v klasických filmech podle mě umí jen Sorrentino (Mládí, Velká nádhera), teda jemu tyhle koktejly prostě baštím naplno. Nutno podotknout, že tyhle pocitové koktejly byly ve Final cut použity velice málo cíleně(což je fakt škoda), ale možná to tak vnímám i proto, že jsem spoustu použitých filmů neznal. Nejvíc se jim to dařilo pro komické vyznění scének, kde po sobě následovaly úseky filmů s opačným vyzněním, a působilo to velmi komicky (házení svatební kytice do liduprázdné pouště..). Určitě by podobným stylem šlo udělat Film všech filmů, Absolutní film, ale netrvalo by to asi 3 roky, nýbrž celé desetiletí. Nevadí, instaluju Torrent na stahování filmů, a začínám hned zítra, Těšte se.

Tohle je bohužel docela špatné provedení jinak docela zajímavé knížky, která je dodnes uváděná jako jedna z nejvýznamějších Mayových knížek. Duch Llana Estacada se liší od ostatních Mayovek, podle kterých se natáčely ty slavnější filmy, a měla daleko lepší předpoklad, aby se podle ní natočil výborný film. Zatímco třeba knížky Vinnetou a Poklad na stříbrném jezeře jsou slepence různých, volně na sebe navazujících příběhů, novel, se všemi možnými hrdiny a postavami, z čehož  potom natočit jeden celovečerní film muselo být docela náročné, tak Duch Llana estacada je daleko ucelenejší román s jedním konkrétním příběhem, podle kterého natočit dobrý film nemůže být tak složité, protože už to celé napsal do scénáře autor za vás. A přesto se to nepovedlo, což je mi opravdu záhadou, a je to fakt škoda, protože jako dítě jsem tuhle knížku zhltnul v napětí, a nedalo se přestat číst. Dodnes pamatuju scénu z knihy, kdy se na probíhající písečnou bouři a na zvířeném prachu díky zapadajícímu slunci promítly stíny postav banditů jedoucích na koních, do nepřirozených rozměrů. Opravdoví duchové pouště. Wau to bolo niečo!

Dokument měl poměrně překvapivé vyznění, a to takové, že se Koller zjevil na nejvyšší úrovni fotbalu téměř omylem. Dostal se někam kam nepatřil. Takový malý zázrak. No dá se s tím souhlasit. Fotbal, nejrozšířenější sport na světě, kam se prosadí až nahoru jen jedno procento těch netalentovanějších a nejvýkonnějších. Koller přestože neměl talent, pohybově na tom byl nejenže velmi blbě, ale dokonce až směšně.. a s fotbalem začal velmi pozdě, se dokázal prosadit mezi nejlepší, jako ten český Honza z pohádky co vyrazil do světa. No opravdu, ukažte mi jedinýho dalšího fotbalistu, nebo sportovce, který to dokázal podobně. Celkem se mi tohle naladění líbilo, i když občas to mohlo působit až neuctivě, k rekordnímu střelci českého nároďáku... Jediný co mi trochu vadilo byly až moc okatě nahrané rodinné scénky, a Honza fakt ale opravdu není dobrý herec. No a pak mě při sledování naskakovaly takový ty nepříjemný pocity, kdy mě hra našeho nároďáku už opravdu nebavila, hráli jsme roky to samý, okoukaný, nefotbalový, nezáživný, nakopávání na dvoumetrovou gorilu. Kdyby takhle hrál nějaký jiný nároďák, tak je budu nesnášet, vždyt to bylo ještě horší a otravnější než ti řekové z eura 2004. Ale svůj vrchol tahle naše hra měla, a v součtu s některými jinými mega fotbalisty, kteří ten fotbal dokázali aspoň trochu zachránit, zejména přehlížený Poborský, se dá vzpomínat na rok 2004 celkem krásně.

Tři hvězdy za to, že to nebylo dokončený. Mít tohle velký bombastický finále, jako třeba Avatar, nebo Ready Player One, tak je to klidně na 5. Moc pěkně se na to kouká, postavy celkem solidně rozpoložený, akce slušná. Ale k čemu to je když chybí to hlavní. Bohužel je to jen na jedno shlídnutí.

Musel jsem si spravit chuť po tom zbastleným filmu. Tohle se Ondříčkovi povedlo daleko líp : /

Vynikající artový film, zároveň soft horor, zároveň light porno. Film, který nemusíte nikdy vidět, protože o nic nepřijdete. K Blondýnce jsem od začátku přistupoval s velikým despektem, ovšem některé recenze zde mně přesvědčily, že to chci vidět (Matty). A opravdu je to velice zajímavý film, u kterýho nevíte co mu můžete věřit, a co už ne. Možná že většina tohoto filmu je nepravda, která se nestala tak, jak je ukázáno. Ale to není podstatné, film si zapůjčuje reálie a přetváří je tak, jak je potřebuje k vlastnímu vyprávění. Například znaménko krásy má Marilyn celou dobu řádně na svém místě, ale najednou uprostředka filmu se jí ocitne na bradě, a následujících pět minut nemá dokonce znaménko žádné. Ha chyba ve filmu! Tak na to zapomeňte kamarádi. Všechno co vidíte je umělecký záměr. Krásný umělecký způsob dekompozice kultu Marilyn. Rozklad psychiky, rozklad toho, jak vidí ona sama sebe. Dále, všechno co Marilyn ve filmu říká, i když se jedná o soukromý rozhovor s nastávajícím mužem, říká jako by hrála na castingu. Divadelní přednes i soukromých tajných rozhovorů... V celém filmu je jediný upřímný rozhovor, který se jí dá věřit (protože je civilní). Opět velice zajímavý způsob jak zobrazit její svět, svět přetvářky, pitvoření a hraní hloupé blondýnky. (často mi její přednes připomínal rozhovory s Gabrielou Soukalovou, nebo Koukalovou? jak se vlastně jmenuje.. ). Některé scény jsou schválně nasvícené tak, aby to vypadalo jako při natáčení, přitom se nejedná o úsek z natáčení, ale postavy jen sedí na posteli a povídají ci. Prolíná se reálný svět, s kulisami a natáčením. Film je od určitého okamžiku zjevně fikční, a nehraje si na realističnost. Pořezaná tvář Marilyn z jedné její role, se najednou objeví na tváři její matky, jak stigma špatné matky, prolne se tedy fikční svět filmu ve filmu s reálným světem filmu :D:D:D: Mění se formát filmu, někdy je to barevné, někdy černobílé, někdy rozmazané. Někdy se koukáte na dobové záběry opravdické Marilyn, a nepoznáte to. Je to maglajz, který vyžaduje soustředění, a souznění s filmem. Tohle je snad jediný film, u kterého doporučuji občas zmačknout pauzu a vstřebávat co jste viděli poslední půlhodinku. Koukání na film se mi tak natáhlo na dobré 4 hodiny, nutno podotknout, že velmi intezivní 4 hodiny. Ana de Armas zahrála roli svého života, a myslím, že se po jejím odehrání bude dávat hodně dlouho do kupy, protože tolikrát se herečku rozbrečet ve filmu pro odehrání scény, jsem v životě neviděl. Tohle je prostě na psychiatra a nějaký ten měsíc, možná rok odstup od role bude potřeba.  Totální psychická ždímačka s krásnou artovou kamerou a kreativními vizuálními nápady. Není to však pro každýho. Co na film skutečná Marilyn?? TO mi bude vrtat asi hodně dlouho.

Od Jasmíniných slz jsem neviděl žádnýho woodyho film. Podle recenzí je tohle asi jeho poslední dobrý film. Je to celkem příjemný, pořád umí udělat pěkné postavy a rozhovory. Nečekaná docela drsná zápletka. Ale skončit to mělo trochu jinak, aby z toho byl správný feel good movie. Takhle to skončilo, jako když se miluješ s krásnou modelkou, a neuděláš se : / Nové filmy woodyho nemá asi smysl sledovat a radši se vydám tempem jeden film za rok objevovat osumdestáky, a pak devadesátky. Perel tam je požehnaně. Tak snad to do důchodu stihnu.