uodevr

Perfektní výkon Kathy Bates a přesvědčivý James Caan dávají dohromady jeden z nejnapínavějších thrillerů, který jsem kdy viděl. Fantastická práce. Nepřišel ani jeden jediný moment nudy. Misery je snad tím nejzárnějším důkazem toho, že Kingovy adaptace nelze házet do jednoho pytle.

Krvák jedna báseň, významé plus - není to teen vyvražďovačka. Efekty jsou brilantní, atmosféra hutná, mutantíci roztomilí a sledování vyražďování takové normální rodinky opravdu pohne s vaší psychikou. Bylo to napínavé, akční a neskutečně zábavné. Nelze nic jiného, než doporučit.

Existuje nespočet důvodů, proč je tento film tak významné dílo. Z Academy Awards si roku 1976 odnesl oskárka za nejlepšího herce (Jack Nicholson), nejlepší herečku (Louise Fletcher), nejlepšího režiséra (Miloš Forman), nejlepší film, nejlepší adaptaci (Bo Goldman) a také byl nominován na nejlepší kinematografii, editaci, hudbu a nejlepší vedlejší role (Brad Dourif, B-B-Billy Bibbitt). Byl to první Nicholsonův Oscar po předešlých čtyřech nominacích. Téměř snové obsazení se chlubilo Dannym DeVitem, Christopherem Lloydem a Scatmanem Crothersem, společně s různými opravdovými pacienty a jejich skutečnými doktory (Dr. Dean a R.Brooks, který hrál doktora Johna Spiveyho). Tento film zkoumá již častokrát prozkoumané ideály uvěznení a jeho ovlivnění lidské duše; toho pravého uvěznění je dosaženo tehdy, kdy je ovládnuto lidské vnější i vnitřní prostředí, s čímž se setkává lidská tendence se proti takové moci vzbouřit. Neexistuje lepší symbol rebelie lidského ducha, než chlastající rváč R. P. McMurphy (Nicholson); ten byl uvězněn za jistý "vstah" s nezletilým, ale aby se vyhnul své práci, předstírá šílenství, aby ho raději přesunuli do pohodlného azyla. Neexistuje lepší symbol fanatické vlády, než sestřička Ratchedová (Fletcher); pacienti v jejím oddělení se jí bojí, jsou kompletně pod jejím palcem a o její moci není sporu. Tito dva titáni se srazí poté, co jsou přiřazení do stejného oddělení. Pro Ratchedovou je v sázce celý její systém příkazů, stejně jako její moc nad pacienty. Pro McMurphyho je v sázce duše každého pacienta, který při bitvě o sebe samého přišel o vlastní srdce. Příběh tohoto snímku provokuje myšlenky, aniž by byl intelektuálský. Váže se s obrovským množstvím emocí, jelikož jsme my všichni alespoň jednou v životě zažili ten tlak; Ratchedová může reprezentovat cokoliv od vládního systému až po ty nejhorší stránky vlastní matky. Všichni zúčastnění jednoduše šli za hranice vlastních možností, aby nám mohli doručit tento příběh s tak ohromnou osobností.

Záleží na tom, pokud máte pravdu nebo nikoliv, ve tváři tragédie tohoto druhu? A obzvlášť pro osobu zažívající takovou ztrátu, jaký účel má přemítání nad názorem? V tom momentě nic neznamená, kdo donutil koho udělat co a kde, ne v porovnání s tou vší bolestí a smutkem, kterými si pozůstalí procházejí, a Strouse moudře zvýrazňuje spíše dopad války na člověka, než její řečnické či politické hodnoty. Nakonec je pochopitelné, proč mnoho diváků pravděpodobně nebude profoukávat filmové police jen proto, aby viděli Grace Is Gone, ale ti, kteří to přece jen udělají, budou náležitě odměněni filmem chytrým, citlivým a hluboce lidským.

Tarantino si dával na čas, když si liboval v tomto příběhu. Někdy je to dobrá věc, jindy je to přehnané. Nicméně, Kill Bill je fenomenální úspěch. Nemá daleko k vrcholu těch nejlepších filmů o pomstě, které byly kdy natočeny. Kill Bill je prostě zábavný. A opakovaným shlédnutím je to jen a jen lepší. All hail Tarantino!

Zatímco všechno ve scénáři nám mělo ukázat komplexnost a bohatost Rickyho i Bobbyho postavy, nakonec jsou oba pěkně jednodušší týpci. Takže všechen ten vnější materiál, který je nám o nich dán, se stává přehnaným množstvím informací, a v jiných případech zase nedostatkem informací. Ačkoliv Favreau a Vaughn na obrazovce opravdu září, Ranařům prostě něco chybí.

Million Dollar Baby je emociálně nahý film s mnohem větším srdcem a duší, než většina Holyvůdské tvorby. Je to ten typ díla, který mi připomíná, proč jsem se zamiloval do filmového umění. Od prvního shlédnutí jsou jeho obrazy stále se mnou. Nezapomenutelný snímek!

Je na čase mumii pohřbít, a již navěky. Postavy jednoduše nejsou dostatečně zajímavé na to, aby si zasloužili jakékoliv další dobrodružství, a humor s akcí už taky více méně stojí za vyližprdel. Jakmile se ukážou mluvící sněžní muži, aby vás zavedli do Shangri-La, uvědomíte si, že je na čase to zabalit.

Kromě bujné a detailní animace je v jádru tohoto filmu vzkaz o snech a o tom, jak nás udržují naživu, a ještě více ostentativně o tom, jak je koncept snění téměř důležitější, než samotné sny jako takové. To, že se tvůrci rozhodli protkat filozofické vlákno do prospektu herečky, která si dává oraz od své kariéry, přičemž rozmazávají linie mezi skutečnými sny a cinematickými sny, vyzdvihuje tento film vysoko nad průměr a vytváří poutavou romantickou historku, která by se hravě mohla líbit i přísným antislaďákům.

1. sezóna: Já se zas hloupě a tak zbytečně bál, že mého britského miláška mi amíci zprznili...a přitom je opak pravdou. On totiž tuten americký kanclík je v lecčem až děsivě identický tomu původnímu, přičemž originální nápady, vtipy a gagy vůbec nezaostávají, ba naopak. Například basketbalový zápas v pátém díle bez delšího rozmýšlení považuju za jednu z nejgeniálnějších a nejvtipnějších věcí, která kdy byla natočena. Je pravda, že mě poněkud děsí to množství dílů - neb na původním kanclu bylo mimo jiné krásné i to, jak krátký seriál to celkově byl a jak byla ona délka naprosto perfektní. Horko těžko takhle dopředu soudit, jestli už třetí sérií nebude tohle ztrácet dech. Nechám se překvapit se silnou vírou, že napříč všemi devíti sériemi nenabydu důvodu jít s hodnocením dolů. EDIT: Report po páté sérii - Genialita stále visí ve vzduchu a seriál stále dech neztrácí. Stejně jako nikterak neztrácí na návykovosti. Je pravda, že od druhé série dál je to už hodně americké, ale podíl Rickyho a Stephena je pořád znát. Nemluvě o tom, že i hercům samotným jejich komické potenciály stále rostou. A jak to vypadá momentálně? Nuže, pátý díl šesté série jednoznačně zatím považuju za nejlepší, neb mě nejen rozesmál zdaleka nejvíc, ale zároveň i příjemně dojal. "What an awesome party. I got six numbers. One more would've been a complete telephone number!" EDIT2: Bohužel, s odchodem SPOILER odešlo i značné množství šarmu a konzistence, kterými těch prvních sérií suverénně přetékalo, a tak jsou poslední dvě série vcelku hořkým zklamáním. Zejména pak ten nemístný patos v úplně poslední epizodě - nemám nic proti sentimentalitě, pokud mi jí ovšem někdo nerve do chřtánu. Nemluvě o tom, že k takovémuto finále napříč celým seriálem nic nespělo. Nulový buildup, ke kterému by tím pádem daleko lépe sedlo něco daleko střízlivějšího a uvěřitelnějšího. V tomto pozuruju zdaleka nejsilnější emeriknismus oproti původní Britské verzi - amíci to prostě MUSELI uzavřít přeslazeně. All that having been said, kvalita těch prvních sedmi sérií s přehledem válcuje slabotu těch posledních dvou, takže ta pachuť, kterou momentálně cítím, bude zítra zase pryč a já budu s blaženým úsměvem vzpomínat jen na to hezké. A ani tu jednu hvězdičku nestrhnu dolů!