GNTRS

Gratuluji tvůrcům, resp. hlavně režisérce (a spoluautorce scénáře) k úspěšnému zazdění celé parádní série. 1* dávám aspoň za to, že má série oproti ostatním 8dílným "jen" 6 dílů. Nedivím se Nic Pizzolatto, že se k tomuhle majstrštyku nehlásí – já během sledování vyloženě trpěl a občas jsem se přistihnul, že režisérce nahlas nadávám 😂, ale masochisticky jsem protrpěl veledílo do konce. A teď ještě pár zlých slovíček… vedlejší dějové linky jsou totálně mimo, vedou jako české dálnice odnikud nikam a při jejich sledování zapomenete na tu hlavní dějovou linku, která dostává na můj vkus překvapivě málo prostoru, i když se tomu vlastně nedivím. Vedlejší postavy do jednoho/jedné nezajímavé, hlavní postavy nesympatické a Jodie Foster je tam vyloženě za krávu. Napětí téměř 0, strach o postavy 0, atmosféra místy lehce nad 0. Mysteriózní prvky v podobě digitálních umělohmotných zvířat jsou k uzoufání – smůla je, že se objeví hned v prvním záběru prvního dílu, což nevěstí nic dobrého. Jakási levná studiová imitace ledových jeskyní i s celou zápletkou, rozuzlením a závěrem jsou pro mě pomyslným posledním hřebíkem do rakve seriálu. RIP Temný případ 😎

Tak došlo na další remake mýho oblíbenýho Poirota. Přesun děje do Benátek je atraktivní a to že příběh nemá s tím původním mnoho společnýho vůbec nevadí. Atmosféra filmu je velice slušná a komorní příběh v jednom uzavřeném prostoru starého benátského domu je správně old school. Potěšil mě vrahův motiv, který je typicky staromilsky "Poirotovský" včetně způsobu vraždy (hlavně té první zásadní). A jednou z důležitých rolí potěšila taky Kelly Reilly, která skvěle zahrála podobnou roli v Temném cypřiši s D. Suchetem v roli Poirota. Co mě trochu naštvalo, bylo jakým způsobem tvůrci naložili s Ariadnou Oliverovou, která je jednou z mých nejoblíbenějších postav původního seriálu. A pak zkratkovitost v závěru při odhalení motivu dalších vražd – nemá peníze – je za tím vyděrač – proto se stalo to a to… myslím, že tady mohli tvůrci motiv více rozvést. Na Poirotovi miluju závěry, kdy se všichni účastníci děje sejdou v jedné místnosti, Poirot postupně každého zpovídá a odkrývá jejich motivace. V tu chvíli je podezřelý každý a divák prakticky do poslední chvíle netuší, kdo je vrah. Osobně nepatřím k těm, kdo se musí za každou cenu chlubit, že odhalili vraha už v polovině filmu :-) V Přízraku v Benátkách to ale Poirot vybalí na můj vkus zbytečně brzo a 5 minut navíc bych jako fanoušek ocenil. Ale jinak krásný film!

Místy díky vztahu dvou hlavních postav mi dalo vzpomenout i na klasiky Johna Woo Lepší zítřek nebo Killer. Parádní film.

Čekal jsem od KLEO něco naprosto jinýho a přiznám se, že na začátku jsem kvůli tomu cítil mírný zklamání. Nejpozději od 2., max. 3. dílu na Mallorce jsem se ale naladil seriálu a hlavní hrdince Kleo na vlnu. A celkově jsem všechny díly dal na jeden zátah. KLEO je parádní odpočinková, často záměrně přepálená jízda takřka v "hollywoodským" stylu s celou řadou skvěle napsaných a zahraných rolí a skvělých – do té doby neviděných – scén, u kterých jsem se královsky bavil. A taky skvělým soundtrackem!

Neznám předchozí díly, ale oproti našlapanýmu a vtipně pojatýmu traileru (ne)překvapivě dost nuda, škoda. A nebýt očekávaného finále s ROOT a zombies, vypnul bych nejdýl po 10 minutách, když přeháním. 1* za některé nápady a 1* za ROOT.

Nejen, ale naštěstí hlavně, Tarantino a jeho nenucený a neotřelý komentáře díla filmovýho klasika Sergio Corbucci (nar. 1927, Itálie) To, co tam Tarantino s takovou lehkostí sype z rukávu, bych vydržel poslouchat hodiny. U mnohých jiných podobných dokumentů mě téměř vždycky štve výběr mluvicích hlav, které sice toho protagonistu, o kterým je ten dokument, někdy potkali, ale nikdy jsem o nich neslyšel a i jejich historky jsou "nudnější než Doktor z hor (seriál) (1992)" :-). Tady je to naopak.

Ready player One beru jako skvělý film už od prvního shlídnutí. A to jsem první "projekci" absolvoval z notebooku. Ovšem notebook vyvážilo, kde a s kým jsem film poprvý viděl. A teď po letech (a několika dalších projekcích) jsem se konečně dokopal k tomu, abych přelousknul i předlohu. A jakože je knížka skvělá a čte se jedním dechem, o to větší je pro mě překvapení, že film je prakticky úplně jiný. A díky tomu přidávám 5 *. Smekám před scénáristy, kteří z nezfilmovatelné knížky vytvořili tohle. To, že si troufli změnit děj, kdy zanechali vlastně jen rámec – začátek a konec –, ale zároveň perfektně zachovali ducha předlohy. Navíc je RPO herecky skvěle typově obsazený a při čtení knížky jsem ty jednotlivé postavy viděl před sebou. Oproti knížce, kde klidně 90 % prostoru dostal hlavní hrdina Parzival, udělali film víc týmový a skvěle rozložili jednotlivé role mezi ústřední partu on-line kamarádů, hlavně ve prospěch Art3mis. Navíc oproti knížce dostalo víc prostoru/stopáže i dění ve skutečným světě mimo OASIS. I samotné úkoly při hledání klíčů jsou ve filmu "filmovější", myslím asi zábavnější a napínavější. V knížce jsou úkoly  individuálnější, spočívající většinou v perfektní znalosti starých videoher. Asi by nebylo tak vizuálně strhující sledovat 1/2 filmu Parzivala, jak paří hry (uvnitř hry) na automatu, oproti závodní dráze s King Kongem nebo výletu do hotelu Overlook. To bylo skvělý! Každopádně zase knížka nabízí logicky řadu (nepodstatných) informací, co se do filmu nedostaly. Konkrétně třeba ty z Parzivalova osobního / sexuálního života :-). A nakonec musím říct, že bych si chtěl svět OASIS taky vyzkoušet. Ale je možná dobře, že to (zatím) nejde :-)

Bohužel Klan Gucci nesplnil ani jedno z mých (velkých) očekávání. Chystal jsem se na dekadentní zábavu v opulentních kulisách a nedostal jsem, čekal jsem příběh plný intrik trochu na způsob Kmotra a nedočkal se. Nejvíc jsem se ale těšil na zábavnou, (černo)humornou a našlapanou jízdu ve stylu Scorseseho snímů. A i na to jsem se těšil marně. I když to určitě Ridley Scott umí a podle mě to dokázal třeba v Dobrým ročníku nebo Marťanovi. V kině jsem byl jen já a další 3 lidi, kteří tam byli spolu a asi v půlce filmu odešli. To já jsem to doklepal bez problémů do konce a místy jsem se i bavil.

Koukám, že originální stopáž filmu je 167 min., alternativní kratší verze pak 139 min. Film jsem objevil na Netflixu a přiznám se, že jsem nevěděl, že Robert de Niro fušuje i do režie. Čertužel je Netflix verze právě ta alternativní. A to bude zřejmě ten problém. Scénář je provrtanej a některé scény na sebe prostě nenavazují. Chování postav pak několikrát ani nedává smysl. A nechápu, co kdo vidí na herci jako Matt Damon, i když to je asi jen můj boj. Nebavil mě v Ryanovi, Bournovkách, ani nikde jinde. Prostě mě ten herec strašně prudí :-) Hodnotím 2*, delší verzi filmu jsem neviděl a tuhle mezeru se ani nechystám doplnit.

Patřím mezi velké fanoušky Bondovek obecně a mám rád prakticky všechny bez větších výhrad. Pokud bych měl srovnat Craigovy Bondovky, seřadil bych je přesně podle roku jejich vzniku od nejlepší. NTtD je super film, ovšem jako Bondovka u mě nefunguje celou stopáží. Směr, kterým se scénáristi vydali v případě NTtD (resp. počínaje už Skyfall), mě tolik neoslovuje. Ubral bych na „osudovosti“, které na mě bylo za ty tři filmy už trochu moc, a konkrétně v případě NTtD na Bondově „rodinném životě“. Taky bych si přál klasičtější konec. Překvapilo mě, že i když je Craig mým nejoblíbenějším Bondem, závěr filmu trochu ve stylu Skály ve mě žádnou výraznější emoci nezanechal. Tak snad to na druhý pokus v kině vyjde :-)